ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.479.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 479/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Mario Hanákem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, PSČ 702 00, za účasti společnosti GEMAX INVEST a. s., se sídlem v Pozlovicích 337, PSČ 763 26, identifikační číslo osoby 25558137, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 237/2011, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2013, č. j. 5 Cmo 9/2013-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. září 2012, č. j. 35 Cm 237/2011-98, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení dozorčí rady společnosti GEMAX INVEST a. s., (dále jen „společnost“) ze dne 30. listopadu 2010 o odvolání a jmenování členů představenstva společnosti (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku ve věci samé (tak, že nevyslovil neplatnost napadeného usnesení dozorčí rady společnosti), jakož i ve výroku o nákladech řízení (výrok první), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelem zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly v projednávané věci s ohledem na zjištěné okolnosti splněny předpoklady aplikace §131 odst. 3 písm. a) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, je v souladu jak s označeným ustanovením, tak i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 709/2012, jakož i judikaturu v něm citovanou, anebo obdobně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 3399/2010; citovaná rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu