ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1173.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 1173/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. října 2014 o dovolání, které podal obviněný R. C. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 14 To 114/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 232/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 5 T 232/2013 , byl obviněný R. C. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že
„dne 9. 6. 2013 v době od 00:40 hodin do 00:45 hodin na místní komunikaci mezi obcemi H. a S., okres P., při řízení motorového vozidla zn. Ford Tranzit, vínové barvy, s odstraněným typovým štítkem a výrobním číslem VIN na karosérii, které označil registrační značkou pocházející z jiného vozidla, nerespektoval světelných výzev hlídky Policie ČR, Dopravního inspektorátu, Územního odboru P. k zastavení, naopak snažil se uniknout tím, že zvýšil rychlost svého vozidla a před pronásledujícím služebním vozidlem Policie ČR, Dopravního inspektorátu P. po silnici kličkoval ze strany na stranu a ze svého vozidla vyhazoval kovové nástrahy ve snaze zastavit vozidlo policie a jednomu ze služebních policejních automobilů kovová nástraha prorazila levou přední pneumatiku služebního vozidla, ke zranění osob nedošlo, škoda na vozidle Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice nevznikla; a automobil řídil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 1. 2011, č. j. 3 T 112/2010-2663, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2011, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 36 měsíců“.
Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 10. 2013, č. j. 5 T 107/2013-890, byl podle §325 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dva roky a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 6 ks kovových nástrah. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 10. 2013, č. j. 5 T 107/2013-890, jakož i všechny další výroky na tento obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, ztratily svůj podklad.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 14 To 114/2014 , jímž podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) trestního řádu nově rozhodl tak, že podle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušil výrok o vině v bodě 15) rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 10. 2013, č. j. 5 T 107/2013-890, celý výrok o trestu týkající se obviněného R. C., jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a na skutkovém základě, že
„1. dne 9. 6. 2013 v době od 00:40 hodin do 00:45 hodin na místní komunikaci mezi obcemi H. a S., okres P., při řízení motorového vozidla zn. Ford Tranzit, vínové barvy, s odstraněným typovým štítkem a výrobním číslem VIN na karosérii, které označil registrační značkou, pocházející z jiného vozidla, nerespektoval světelných výzev hlídky Policie ČR, Dopravního inspektorátu, Územního odboru P. k zastavení, naopak snažil se uniknout tím, že zvýšil rychlost svého vozidla a před pronásledujícím služebním vozidlem Policie ČR, Dopravního inspektorátu P., po silnici kličkoval ze strany na stranu a ze svého vozidla vyhazoval kovové nástrahy ve snaze zastavit vozidlo policie a jednomu ze služebních policejních automobilů kovová nástraha prorazila levou přední pneumatiku služebního vozidla, ke zranění osob nedošlo, škoda na vozidle Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje České Budějovice nevznikla; a automobil řídil přesto, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 1. 2011, č. j. 3 T 112/2010-2663, který nabyl právní moci dne 5. 3. 2011, mu byl mimo jiné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 36 měsíců,
2. v přesně nezjištěné době od 1. 6. 2013 do 17. 6. 2013 nejméně ve dvou případech vykonal jako řidič osobního vozidla tov. zn. Škoda FELICIA, modré barvy, majitele M. P. jízdu ze S. do S. a zpět, a to i přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 3 T 112/2010, pravomocným dne 5. 3. 2011, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. a odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře12 měsíců se zkušební dobou do 5. 3. 2013 a zákazu činnosti – zákazu řízení motorových vozidle ve výměře 36 měsíců“
uznal obviněného ze spáchání ad 1. zločinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ad 1., 2. přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. 10. 2013, č. j. 5 T 107/2013-890, jej podle §325 odst. 2 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku a §43 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil ke společnému souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu dva roky a podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 6 ks kovových nástrah.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný R. C. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. K tomu prostřednictvím obhájkyně uvedl, že oba soudy se dostatečně nevypořádaly s jeho obhajobou, přičemž on spáchání žalovaného skutku popírá. Dále poukázal na rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků, které se podle jeho názoru v určitých rozdílech značně rozcházejí. Nebylo zjištěno, že by nalezené nástrahy byly vyhozeny z jím řízeného automobilu a že by je vyhodil on. Šest zajištěných nástrah je pouze směsicí ze tří možných stran, a to z auta, ze silnice a z pneumatiky služebního vozidla. Nikdo se nezabýval otázkou, kde se nacházela nástraha, na kterou najelo služební vozidlo. Za tohoto stavu není dána příčinná souvislost mezi jeho údajným jednáním a najetím druhého služebního vozidla na předmětnou nástrahu. Obviněný dále zdůraznil, že pokud v přípravném řízení opakovaně spáchání činu doznával, bylo to pouze v důsledku slovního nátlaku vyslýchajících policistů, kteří mu sdělili, že pokud se nepřizná, bude vzat do vazby. Pravdivou a logickou výpověď poskytl až v rámci hlavního líčení.
Obviněný proto navrhl použití §226 písm. a) trestního řádu, a to zproštění obžaloby ze zločinu podle §325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, neboť není prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. Současně má obviněný za to, že by mu měl být odvolacím soudem zmírněn trest ohledně přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedl, že se k němu nebude věcně vyjadřovat, přičemž výslovně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný R. C. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 trestního řádu ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolatel se ve skutečnosti domáhal revize zjištěného skutkového stavu věci, což mělo vést k jejímu odlišnému právnímu posouzení. Nenaplnil proto deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nezaložil tak ani přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného R. C. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 8. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký