ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1346.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1346/2013-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2014 o dovolání obviněného J. P., obviněného PhDr. J. S. a obviněné M. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 To 47/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 1/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání J. P., PhDr. J. S. a M. S. odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 42 T 1/2013 , byli obvinění J. P., PhDr. J. S. a M. S. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Za to byl obviněný J. P. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, obviněný PhDr. J. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a obviněná M. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl všem obviněným dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností nebo družstev na dobu deseti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Ravileta Estates s. r. o. částku 237.600.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 byla poškozená Ravileta Estates s. r. o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 To 47/2013 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. na změněném skutkovém základě znovu rozhodl tak, že obviněné uznal vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustili tím, že
„obžalovaní J. P., PhDr. J. S. a M. S. po předchozí vzájemné dohodě s cílem obohatit obchodní společnosti, ve kterých měli majetkovou účast nebo je fakticky ovládali, a zprostředkovaně tak obohatit i sebe, srozuměni s tím, že svým jednáním mohou způsobit mnohamilionovou škodu na majetku obchodní společnosti Ravileta Estates s. r. o. se sídlem P., V., IČ 248 36 206, (dále jen „Ravileta“), předložili zástupcům Ravileta pro sledovaný cíl účelově fiktivně vytvořené listiny, jež měly prokazovat uzavření kupních smluv s dodavateli máku modrého a zajištění financování budoucího obchodu s mákem, zejména nepravdivou smluvní dokumentací obchodní společnosti AIDA Export-Import s. r. o. se sídlem P., S, IČ 274 53 821 (dále jen „AIDA“) s konečnými odběrateli máku, na jejichž základě uzavřel JUDr. Ing. T. P., Ph.D. za obchodní společnost Ravileta v P. dne 31. 8. 2011 se společností AIDA, za níž fakticky jednala obž. M. S., která však s ohledem na výkon trestu zákazu činnosti nemohla figurovat ve statutárních orgánech obchodních společností, smlouvu o dodání a koupi zboží, kterou podepsal j. obchodní společnosti AIDA obž. PhDr. J. S. a jejímž předmětem byl nákup a prodej 6.000 tun máku modrého za kupní cenu 340.494.000 Kč včetně DPH, z níž obchodní společnost AIDA uhradila na účet obchodní společnosti Ravileta dne 9. 9. 2011 zálohu ve výši 26.400.000 Kč, přičemž doplatek kupní ceny měl být uhrazen nejpozději do 31. 1. 2012, a současně s obchodní společností Poppy Trade, s. r. o. se sídlem P., F., IČ 256 10 171 (dále jen „Poppy Trade“), za níž jednal její j. obž. J. P., smlouvu o dodání a koupi zboží, jejímž předmětem byl rovněž nákup a prodej 6.000 tun máku za kupní cenu 264.000.000 Kč včetně DPH, na základě které mělo být předmětné zboží I. jakosti dodáno obchodní společností Poppy Trade nejpozději dne 8. 9. 2011 do skladu obchodní společnosti AIDA ve S. K. provozovaném obchodní společností AGROBYŠKOVICE, s. r. o. se sídlem P., S. (dále jen „AGROBYŠKOVICE“), jejímž jednatelem byl obž. J. P., který za tuto obchodní společnost uzavřel s obchodní společností Ravileta dne 31. 8. 2011 smlouvu o skladování a zpracování tohoto zboží a který dne 8. 9. 2011 deklaroval fiktivním dodacím listem č. 8/9/11 obchodní společnosti Poppy Trade dodání 6.000 tun máku a fiktivními skladištními listy obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE převzetí a uskladnění tohoto zboží a který vybral a téhož dne předložil zástupcům obchodní společnosti Ravileta vzorky zboží ke kontrole jakosti a společně s obž. M. S. je ujistili, že kvalita a množství uskladněného zboží odpovídá smlouvě, což obž. PhDr. J. S. za obchodní společnost AIDA, jako osoba odpovědná za kontrolu kvality zboží pro společnost Ravileta, potvrdil, ačkoliv všichni obžalovaní si byli vědomi toho, že ve skladu obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE se nachází maximálně jen cca 500 tun máku, navíc ve zcela jiné než deklarované kvalitě, načež z. obchodní společnosti Ravileta podepsali dne 8. 9. 2011 protokol o kontrole zboží a JUDr. Ing. T. P., Ph.D. rovněž předávací protokol ke zboží, čímž bylo zboží zdánlivě předáno obchodní společnosti Ravileta, která dne 12. 9. 2011 na základě faktury obchodní společnosti Poppy Trade ze dne 8. 9. 2011 uhradila 264.000.000 Kč na účet patřící této obchodní společnosti, přičemž při následném ověřování informací poskytnutých před vylákáním finančních prostředků obžalovanými bylo zástupci obchodní společnosti Ravileta zjištěno, že obchodní společnosti BÄKO Schlesswig Holstein eG ze S., jako jeden z deklarovaných odběratelů máku, nemá žádný smluvní vztah s obchodní společností AIDA, a následně při další kontrole bylo zjištěno, že ve skladu se nachází místo 6.000 tun máku modrého pouze cca 500 tun máku, který neodpovídá kvalitou deklarovanému zboží, a proto obchodní společnost Ravileta dopisem ze dne 21. 10. 2011 odstoupila od smlouvy o dodání a koupi zboží ze dne 31. 8. 2011 a vyzvala obchodní společnost Poppy Trade k vrácení kupní ceny 264.000.000 Kč, k čemuž nedošlo, protože obchodní společnost Poppy Trade z uhrazené kupní ceny zaslala 220.000.000 Kč dne 13. 9. 2011 na účet obchodní společnosti AIDA a 44.000.000 Kč přes účet obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE na účet obchodní společnosti TADORNA s. r. o. se sídlem P., S. (nyní P., S.), IČ 261 76 980 (dále jen „TADORNA“), jejímž jednatelem byl obž. J. P., a z tohoto účtu byla stejná částka zaslána dne 13. 9. 2011 na účet obchodní společnosti AIDA, která dne 15. 9. 2011 uhradila na účet obchodní společnosti Ravileta částku ve výši 245.520.000 Kč jako doplatek celkové kupní ceny 285.120.000 včetně DPH Kč za 1.800 tun ořechové směsi podle smlouvy o dodání a koupi zboží ze dne 30. 6. 2011 uzavřené mezi obchodními společnostmi AIDA, za níž jednal obž. PhDr. S., a Ravileta, která zároveň dne 30. 6.2011 uzavřela s obchodní společnosti Poppy Trade, za níž jednal obž. Pospíšil, smlouvu o dodání a koupi shodného zboží za kupní cenu ve výši 198.000.000 Kč včetně DPH, kterou obchodní společnost Ravileta po obdržení zálohy dne 4. 7. 2011 ve výši 39.600.000 Kč od obchodní společnosti AIDA uhradila dne 8. 7. 2011 na účet obchodní společnosti Poppy Trade, která téhož dne zaslala 178.200.000 Kč a 19.800.000 Kč, tedy celkem 198.000.000 Kč, na účet obchodní společnosti TADORNA, které mělo být deklarovaných 1.800 tun ořechové směsi následně opět prodáno společností AIDA, a tímto společným jednáním obžalovaní J. P., PhDr. J. S. a M. S. způsobili obchodní společnosti Ravileta škodu ve výši nejméně 237.600.000 Kč“.
Za to byl obviněný J. P. odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, obviněný PhDr. J. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a obviněná M. S. podle §209 odst. 5 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněným J. P. a PhDr. J. S. dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností nebo družstev, jejichž předmětem činnosti je výroba, obchod nebo služby, na dobu deseti let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Ravileta Estates s. r. o. jako náhradu za způsobenou škodu 150.480.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Ravileta Estates s. r. o. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli všichni obvinění dovoláním.
Obviněný J. P. v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Uplatněný důvod dovolání spatřoval především ve skutečnosti, že mu byla uložena výše trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby podle §209 odst. 5 tr. zákoníku v rozporu s jeho zaviněním, respektive podílu jeho viny v kontextu s podílem viny ostatních obžalovaných. Podle jeho přesvědčení byly dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody dle §58 odst. 1 tr. zákoníku, a proto je uložený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a výše uloženého trestu je ve zřejmém nepoměru k účelu trestu. V průběhu celého trestního řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a ke svému činu se doznal. Informace, které poskytl, byly klíčové pro rozkrytí nejen jeho trestné činnosti, ale i trestné činnosti dalších dvou obviněných. Současně bylo nepochybně prokázáno, že jednal pod nátlakem a v podřízenosti, když veškeré jeho jednání bylo řízeno obviněnou M. S. Závěrem obviněný zdůraznil, že trestný čin spáchal poprvé a dosud vedl řádný život. Pro zmírnění trestu tak svědčí řada polehčujících okolností. Uložený trest je ve srovnání s trestem uloženým obviněnému PhDr. S. nepřiměřeně přísný a již samotné trestní řízení spolu s uloženým trestem zákazu činnosti je pro něj velkým trestem a ponaučením, a vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu lze nápravy dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání s podmíněným odložením.
Obviněný J. P. proto navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání vyhověl a aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 5 To 47/2013, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově na citovaný rozsudek navazující a Vrchnímu soudu v Praze nařídil nové projednání a rozhodnutí ve věci se závazným právním názorem, že při takto zjištěném skutkovém stavu jsou splněny zákonné předpoklady pro použití §58 odst. 1 tr. zákoníku, a případně i pro podmíněné odložení trestu odnětí svobody, nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl sám tak, že jej odsoudí k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon bude podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a současně mu uloží trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev, jejichž předmětem činnosti je výroba, obchod nebo služby, na dobu deseti let.
Obvinění PhDr. J. S. a M. S. podali společné dovolání, ve kterém uplatnili důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně poukázali na skutečnost, že v předmětných obchodních smlouvách mezi společností AIDA a společností Ravileta není žádná smluvní podmínka, podle které by byla společnost AIDA jako zprostředkovatel obchodu povinna zajistit konkrétní odběratele v N., a proto nemohla být poškozená společnost Ravileta uvedena v omyl ohledně existence koncových odběratelů máku v N., jak uzavřel odvolací soud. Omyl na straně společnosti Ravileta opírá odvolací soud pouze o výslech zástupců této poškozené společnosti, kteří se však zároveň podíleli na přípravě předmětných smluv. Za této situace považují obvinění tvrzení zástupců poškozené společnosti, že by smlouvy neuzavřeli, pokud by neexistovali koncoví odběratelé v N., nejen za rozporná s podepsanými smlouvami, ale i za nevysvětlitelná z hlediska běžné lidské logiky, natož logiky právní. Soudy navíc pochybily, pokud odmítly provést důkaz výslechem svědků A. J. a Ing. L. K., kteří by mohli objasnit, zda příprava obchodu s mákem (ale i s ořechy) byla dostatečná a zda se nejednalo o fiktivní obchod, resp. jaké byly vztahy a smlouvy s německými odběrateli v předmětné době. Obvinění rovněž namítli, že skutkové závěry soudy opřely pouze o tvrzení obviněného J. P., jehož výpověď ovšem považují za nevěrohodnou. Obviněný P. totiž nejprve vypovídal, že skutek nespáchal, a teprve při svém v pořadí třetím výslechu doznal svůj podíl na trestné činnosti. Soud zde podle obviněných nevzal v úvahu tíživou ekonomickou situaci obviněného P., která byla zřejmě jedním z důvodů jeho doznání, když mimo dobrodiní menšího trestu potřeboval nutně na svobodě vyřešit mnohamilionové dluhy svých společností. Závěrem obvinění uvedli, že jsou si vědomi toho, že při dovolání zásadně nelze uplatnit skutkové námitky, ale v jejich případě se jedná o výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovým zjištěním a výrokem soudu.
Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém vyjádření uvedla, že obvinění PhDr. J. S. a M. S. v dovolání směřovali námitky proti skutkovým zjištěním soudů, se kterými nesouhlasili, a soudům vytkli, že neprovedly další dokazování. Tyto námitky ale podle státní zástupkyně neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Mimo důvod jsou totiž námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů a podobně. Skutkový základ rozhodnutí je možné zvrátit pouze ve výjimečných případech extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy, kdy zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, popřípadě zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. V daném případě však soudy podle státní zástupkyně velmi pečlivě přistupovaly k hodnocení jednotlivých důkazů, věnovaly se jak hodnocení výpovědi obviněných, tak svědků. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, jak se soudy vypořádaly s námitkami a návrhy obhajoby, a to i tehdy, pokud zamítly provedení dalších důkazů. Ani jednomu ze soudů není možné vytknout svévoli. Jednoznačně bylo prokázáno, že šlo o sofistikovanou trestnou činnost, tedy předem připravený a promyšlený plán, kdy obvinění pouze předstírali zástupcům poškozené společnosti Ravileta reálnost a lukrativnost jimi nabízených a naoko zprostředkovaných obchodů, kdy se obvinění v podstatě nedovoleným způsobem úvěrovali, neboť první fingovaný obchod uhradili z již inkasovaných peněz, kdy se však žádný zisk reálně negeneroval, pouze se z nově vylákaných finančních prostředků hradily závazky dřívější, které rovněž vznikly tím, že byl někdo cíleně oklamán, aby investoval své finanční prostředky. To, že došlo k podvodu na obchodní společnosti Ravileta, vyplývá jednoznačně z toho, že obviněná M. S. před uzavřením předmětných podvodných obchodů předstírala zajištěný odbyt zboží v cizině zfalšovanými smlouvami mezi obchodní společností AIDA a zahraničními odběrateli. Právě předestření uvedeného faktu bylo rozhodujícím kritériem pro rozhodnutí poškozené obchodní společnosti Ravileta realizovat tento nabízený obchod. Obvinění se podle státní zástupkyně mýlí v tom, že by podvodný údaj mohl být podvodným údajem pouze tehdy, pokud by byl výslovně uveden ve smluvních podmínkách.
Rovněž obviněnému J. P. se podle státní zástupkyně nepodařilo uplatnit námitky, které by byly podřaditelné pod jím deklarovaný dovolací důvod. Důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit pouze v případě, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. Pouhá nepřiměřenost trestu nemůže být důvodem dovolání.
Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných J. P., PhDr. J. S. a M. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Obvinění J. P., PhDr. J. S. a M. S. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , na který v dovolání odkázal obviněný J. P., může spočívat v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. S poukazem na tento dovolací důvod se však obviněný nemůže domáhat toho, aby mu byl za použití §58 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud nevyužil tohoto oprávnění a nepostupoval podle citovaného ustanovení, ale vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 872/2006, a ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 3 Tdo 311/2012).
Jestliže obviněný J. P. napadal rozhodnutí odvolacího soudu pouze z toho důvodu, že považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, když podle něj byly dány důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, avšak soud k takovému snížení nepřistoupil, nemohou jeho námitky naplňovat uplatněný dovolací důvod. Takové námitky nevyhovují ani žádnému jinému důvodu dovolaní uvedenému v §265b odst. 1 tr. ř. pod písm. a) až l ). Proto nezbylo než dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obvinění PhDr. J. S. a M. S. v dovolání uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Jak vyplývá z konkrétní dovolací argumentace obsažené v dovolání, obvinění své námitky zaměřili pouze proti skutkovým zjištěním učiněným soudy v předchozím řízení, proti hodnocení provedených důkazů a proti tomu, že soudy neprovedly ještě další dokazování. Jejich námitky tak ve skutečnosti nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažili jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnili. Nezaložili tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy. Závěr o vině obviněných byl soudy vystavěn nejen na výpovědích obviněného J. P. a svědků Ing. R. M., Ing. P. L. a JUDr. Ing. T. P., Ph.D., ale i na výpovědích dalších svědků a listinných důkazech, jako jsou zfalšované účetní doklady a skladové karty, jakož i na dalších důkazech o záměrné úpravě vzhledu skladů, výsledcích následné fyzické kontroly za účasti exekutora, odborných vyjádřeních Bureau Veritas Czech republic s. r. o. na kvalitu odebraných vzorků, a v neposlední řadě rovněž na spolehlivě zdokumentovaném toku finančních prostředků. Odvolací soud se taktéž v potřebné míře zabýval návrhy obhajoby a dostatečně odůvodnil, proč nevyhověl návrhu na doplnění dokazování výslechy svědků A. J. a Ing. L. K., když tyto důkazy vyhodnotil jako nadbytečné s ohledem na stávající důkazní situaci bezpečně prokazující, že společnosti AIDA neměla v rozporu s informacemi poskytnutými zástupcům poškozené společnosti v rozhodnou dobu uzavřeny se zahraničními formami žádné smlouvy na odběr máku modrého.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněných J. P., PhDr. J. S. a M. S. dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký