ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.1352.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 1352/2013 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2014 o dovolání podaném L. K. , proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 275/2013 ze dne 21. srpna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 168/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 168/2012 ze dne 11. června 2013 byl dovolatel uznán vinným pod bodem ad I. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem ad II. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, částečně ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené přečiny pod bodem I. tohoto rozsudku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené přečiny pod bodem II. tohoto rozsudku byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných ve výroku citovaného rozhodnutí. Současně byl zrušen výrok o trestu uloženém mu rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 2 T 17/2013, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
O odvolání L. K. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 275/2013 ze dne 21. srpna 2013 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal L. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se po provedeném dokazování nepodařilo objasnit objektivní stránku trestného činu ohledně výše způsobené škody. Poukázal na skutečnost, že navrhoval vyhotovení znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika, se specializací na ceny a odhady zboží, ten však byl odvolacím soudem zamítnut, přestože dovolatel v rámci podaného odvolání poukázal na pochybení v případě určení výše škody u poškozených spol. NETT CONSULTING, a. s., J. M. a Českomoravské myslivecké jednoty, o. s. Toto pochybení spatřuje ve skutečnosti, že nebylo dodrženo ustanovení §137 tr. zákoníku, výše škody byla stanovena toliko na základě odborných vyjádření, přičemž tato odborná vyjádření byla dle jeho přesvědčení pojata velice formálně, jsou neurčitá a prakticky nepřezkoumatelná. Uvedl takto, že tato odborná vyjádření chybně uvádí pořizovací cenu věci a nikoli její hodnotu v době odcizení. Vyjádřil přesvědčení, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces s tím, že v případě neprovedeného znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika se jedná o případ tzv. opomenutého důkazu. Nad rámec uvedeného poukázal na skutečnost, že trestnou činnost páchal před nástupem výkonu trestu, přičemž od svého propuštění se již další trestné činnosti nedopustil a chce využít možnosti pracovat. V závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud „rozhodl tak, že se usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 To 275/2013 ze dne 21. 8. 2013 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 52 T 168/2012 ze dne 11. 6. 2013 zrušují a věc se přikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V jeho rámci uvedl, že k dovolací argumentaci je nutné především uvést to, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování a při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda tento dovolací důvod je dán, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Dodal, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, nastala-li situace tzv. opomenutých důkazů, dále byly-li užity nezákonné důkazy a konečně existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé (tzn. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod.). Poukázal však na skutečnost, že žádná taková situace však v dané trestní věci podle jeho názoru nenastala. Především se totiž odvolací soud dostatečně vypořádal s návrhem obviněného na doplnění dokazování v podobě opatření znaleckého vyjádření, tedy tento důkaz nebyl opominut, ale toliko za podání potřebného odůvodnění neakceptován, což je jiná situace (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96 a další). Současně vyjádřil přesvědčení, že si soudy obou stupňů opatřily potřebné podklady pro své rozhodnutí, když ke zjištění výše způsobené škody ve smyslu §137 tr. zákoníku v případě některých dílčích útoků obviněného užily odborná vyjádření, která byla s ohledem na podmínky pro zadání vyhotovení znaleckého posudku ve smyslu §105 odst. 1 věta druhá tr. ř. dostatečná. Pokud tedy dovolatel namítal nesprávné provedení dokazování či nesprávné hodnocení některých důkazů, nelze takovou argumentaci podle státního zástupce shledat ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu relevantní. Stejný závěr je potom nutné uvést i k jeho tvrzením o nápravě jeho osoby a k nynějšímu vedení řádného života. K aplikaci §137 tr. zákoníku dodal, že při určení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav. Při určení výše škody je tudíž třeba se řídit výše uvedenými kritérii, mezi nimiž existuje hierarchie. Z té vyplývá, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto kritéria, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 39/2002 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti lze tedy konstatovat, že soudy dříve činné ve věci na základě provedeného dokazování, tedy v souladu se zpracovanými odbornými vyjádřeními a znaleckými posudky, řádně zjistily a vyčíslily způsobenou škodu, neboť tyto listinné důkazy vychází ze srovnání obvyklé ceny věci, tedy předmětné navigace, v době jejího odcizení. K otázce vyčíslení škody je možné rovněž doplnit, že orgánům činným v trestním řízení nepřísluší, aby v trestním řízení nahrazovaly svojí úvahou a hodnocením závěry znaleckého posudku, k němuž je zapotřebí odborných znalostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2001 sp. zn. 5 Tz 138/2001 ). Zdůraznil však, že primární námitkou dovolatele bylo zpochybnění procesu dokazování, v jehož důsledku mělo dojít k porušení §137 tr. zákoníku. To značí podle jeho vyjádření, že dovolatel především uplatnil námitky, které pod uplatněný dovolací důvod, ani pod žádný jiný, podřadit nelze, a teprve v návaznosti na to dovozoval porušení i hmotně právního ustanovení. Za takových okolností má státní zástupce za to, že dovolatel tak podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., proto tento opravný prostředek navrhl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Je také namístě uvést, že odvolání obv. K. proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno toliko do výroku o trestu a výroku o náhradě škody, přičemž nyní uplatněné námitky ohledně výše způsobené škody a s tím související nedostatečné objasnění objektivní stránky trestného činu, směřují zcela jednoznačně do otázek souvisejících výlučně s rozhodováním o vině. Nelze však přehlédnout, že totožné námitky byly zjevně již obsahem podaného odvolání, a proto bylo povinností odvolacího soudu je přezkoumat a v souladu s trestním řádem takto i výrok o vině, když na zmíněné námitky také ve svém (citovaném) rozhodnutí odvolací soud reagoval. Způsobená škoda a její výše je totiž zákonným znakem označeného přečinu, a proto tato námitka ve skutečnosti směřuje primárně proti výroku o vině, a zakládá proto povinnost odvolacího soudu přezkoumat i tento výrok (§254 odst. 2 tr. ř.). Z výše uvedeného je tedy zjevné, že takto podané dovolání je přípustné ve smyslu §265a tr. ř.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je však zřejmé, že námitky, tak jak je uplatnil ve svém podání dovolatel, nejsou způsobilé být právně relevantně uplatněny nejen pod tímto dovolacím důvodem, ale ani pod žádným dalším ze zákonem taxativně vymezených důvodů dovolání. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím pouze předkládá dovolacímu soudu vlastní (pro něj příznivější) verzi skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Soudy při stanovení výše škody přitom vycházely správně z odborných vyjádření renomovaného autoservisu, když měly za to, že i tato odborná vyjádření zhodnotila stáří odcizených autonavigací. Proto odvolací soud též zamítl obhajobou navržený důkaz zjistit výši škody znaleckým posudkem, právě s tím vysvětlením, že podle jeho přesvědčení byla hodnota odcizených věcí zjištěna v souladu se zákonem. Nezbývá zde než zdůraznit, že odvolací soud není obecnou třetí přezkumnou instancí, nýbrž je skutkovým stavem tak, jak k němu dospěly obecné soudy, vázán a je povolán k přezkumu pouze na základě taxativně stanovených dovolacích důvodů.
Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka