ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.289.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 289/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný Mgr. P. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 11 To 305/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 124/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 2 T 124/2011 , byl obviněný Mgr. P. P. uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
„jako majitel domu v ulici P. v P., okres N., umožnil za protislužbu formou provádění různých prací na předmětném domě, od přesně nezjištěné doby roku 2009 po dobu jednoho roku s 5 měsíční přestávkou a dále od přesně nezjištěné doby nejméně týden před dnem 09.06.2010, užívat k bydlení suterénní byt v domě, minimálně L. H., občanu R., ve kterém jako majitel domu provedl v roce 2000, na základě vydaného stavebního povolení ze dne 02.02.2000, stavební úpravy, v rámci kterých byl do bytu instalován plynový kotel zn. Junkers a posléze jako majitel plynového kotle zanedbal pravidelné provádění kontrol a revizí plynového zařízení podle vyhlášky č. 85/1978 Sb., provádění kontrol a čištění komínů podle vyhlášky č. 111/1981 Sb., a provádění servisu plynového kotle, a nedodržel ustanovení §62 odst. 2 písm. f), odst. 4 písm. c) energetického zákona č. 458/2000 Sb., které ukládá zákazníkovi odebírajícímu plyn pro obsluhu plynového zařízení, i vlastníkovi nemovitosti, aby plynová zařízení udržovali ve stavu vylučujícím ohrožení životů, takže znečištěný plynový spotřebič produkoval vysokou koncentraci oxidu uhelnatého ve spalinách, neboť při znečištění a zanesení difuzorů docházelo k nedostatečnému přívodu primárního vzduchu pro spalování, což způsobovalo sníženou provozní teplotu spalin v oblasti čidla proti zpětnému toku spalin a nedošlo tím k reakci čidla pojistky proti zpětnému toku spalin a došlo k zanesení spalinové cesty pevnými úsadami, v důsledku čehož byla v bytě, kde se nacházeli občané R. L. H., D. V. a I. S. v době od 18:30 hodin do 19:45 hodin dne 09.06.2010, vysoká koncentrace oxidu uhelnatého a došlo k jejich úmrtí na otravu oxidem uhelnatým“.
Za to byl podle §143 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 11 To 305/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 9. 2013 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Mgr. P. P. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v jeho případě nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu. V průběhu trestního řízení totiž bylo prokázáno, že zplodiny oxidu uhelnatého unikající z kotle byly primárně důsledkem chybné instalace kotle a vyvložkování komína. Nebýt této nezodpovědné montáže, kterou sám nemohl nijak ovlivnit, ke smrti poškozených by nikdy nedošlo. Se společností Městská realitní, a. s. navíc uzavřel příkazní smlouvu, podle které měla společnost provádět správu nemovitosti, a to včetně revize plynového zařízení. Za revizi plynového zařízení platil každoročně na základě dokladu vystaveného správcovskou společností, a proto předpokládal, že buď revize nevykázaly žádnou vadu, anebo pokud ano, že se příkazník postará o jejich odstranění. Tyto revize se podle obviněného musely vztahovat i na kotel nacházející se v předmětném bytě, neboť závěr revize, že zařízení je schopno bezpečného provozu, bylo možné revizním technikem vystavit jedině po kontrole všech koncových zařízení v domě. Na závěru o nedostatečné správě domu ze strany příkazníka nemůže nic změnit ani to, že společnost údajně neměla přístup do předmětného bytu a že výměnu původního plynového spotřebiče za plynový kotel realizoval obviněný sám.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 2 T 124/2011, zrušil a aby přikázal soudu první instance, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že pokud jde o příčinu smrti poškozených, lze do jisté míry souhlasit s obviněným, že instalace plynového kotle vykazovala vady, nelze však souhlasit s tím, že by takové zjištění vylučovalo trestního odpovědnost obviněného. Vadná instalace kotle totiž byla podle příslušných znalců pouze jednou z příčin vnikání toxických plynů vzniklých hořením zpět do místnosti obývané poškozenými, nejednalo se o příčinu výlučnou. Na zvýšení koncentrace oxidu uhelnatého se dále podílelo i zanesení spalinové cesty v sopouchu, která byla ze dvou třetin zanesena tuhými usazeninami. Neservisovaný plynový spotřebič produkuje vysokou koncentraci oxidu uhelnatého a při znečištění vnitřních součástí dochází k nedostatečnému přívodu primárního vzduchu, což snižuje teplotu spalin v oblasti čidla a pojistky proti zpětnému toku spalin, a v důsledku toho nedojde k reakci čidla a pojistky proti zpětnému toku spalin. Za základní příčinu pak znalec označil znečištění výměníku, přičemž poukázal i na vliv nánosů ve dvou třetinách komínu. Ze skutkových zjištění soudů tak nelze dovodit obviněným prosazovaný závěr, že vadná instalace kotle by zapříčinila smrt poškozených i bez přispění jeho jednání spočívajícího v zanedbání pravidelných kontrol tohoto plynového zařízení. Jednání obviněného představovalo jednu z příčin, bez nichž by k zákonem předvídanému následku nedošlo, resp. nedošlo by k němu způsobem, jakým k němu došlo. Pokud jde o příkazní smlouvu se společností Městská realitní, a. s., odkázal státní zástupce na správný závěr obou soudů, podle něhož uvedená společnost konkrétní prostor, v němž došlo k nehodě, nespravovala, jelikož její odměna se odvíjela pouze od nájemného za prostory, které byly reálně pronajaty. Do takto spravovaných bytů prostor obývaný poškozenými nenáležel. Byl to právě obviněný, kdo prostor poskytl k užívání poškozeným, a to zcela bez přispění uvedené realitní společnosti. Podle státního zástupce neobstojí ani námitka, že obviněný nemohl vědět, že v předmětném prostoru Městská realitní, a. s. nevykonává žádnou správu, včetně správy plynových zařízení. Byl to právě obviněný, kdo měl uzavřenou příslušnou smlouvu s dodavatelem plynu, a byl tak nejen vlastníkem plynového zařízení, ale rovněž zákazníkem odebírajícím plyn. Z faktury za provedení revize navíc vyplývá, že se týkala pouze domovních rozvodů, nikoli i koncových plynových spotřebičů. Skutkové i právní závěry obou soudů tak považuje státní zástupce za správné.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i případné jiné rozhodnutí.
Obviněný Mgr. P. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Konkrétní argumentace obviněného byla zaměřena proti závěru soudů o naplnění subjektivní stránky předmětného přečinu, když podle jeho názoru byl nastalý následek důsledkem chybné instalace kotle a vyvložkování komína, o nichž nevěděl a nemohl je nijak ovlivnit, a dále s odkazem na skutečnost, že správu domu včetně revize plynového zařízení měla provádět společnost Městská realitní, a. s., přičemž z jemu předkládaných dokladů nabyl dojmu, že revize koncových spotřebičů jsou prováděny a zařízení nevykazují žádné vady. Takto formulované výhrady sice bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně uvedené námitky nemohly být shledány jako opodstatněné.
Obviněný jimi totiž do značné míry rozporoval skutkové závěry učiněné soudy v předchozím řízení a pomíjel podstatná skutková zjištění. Plně lze odkázat na příslušné části odůvodnění obou napadených rozhodnutí, podle nichž za otravu a následnou smrt všech tří poškozených mohla technická závada na plynovém kotli, která vznikla v důsledku zanedbání pravidelného provádění kontrol a revizí plynového zařízení a provádění servisu plynového kotle. Přitom není rozhodné, že k této okolnosti přistoupily i další skutečnosti, které se na následku podílely, konkrétně nesprávná instalace plynového kotle a nesprávné provedení spalinových cest, jelikož nebýt opomenutí obviněného, k nastalému následku by nedošlo. Byl to právě obviněný, kdo měl podle §62 odst. 2 písm. f) a §62 odst. 4 písm. b) energetického zákona jakožto zákazník odebírající plyn a současně vlastník nemovitosti povinnost udržovat odběrné plynové zařízení v takovém stavu, aby se nestalo příčinou ohrožení života, zdraví či majetku osob, a v případě zjištění závady tuto bez zbytečného odkladu odstranit.
Obhajoba obviněného, že předpokládal, že v předmětném bytě zajišťovala provádění revizí společnost Městská realitní a. s., a zařízení proto bylo bez vad, byla v předchozím řízení vyvrácena. Obviněný nepochybně věděl, že společnost správu v tomto bytě neprovádí, jelikož do něj neměla zajištěný přístup a ani za jeho správu nepobírala žádnou odměnu. Praktickou správu předmětných prostor naopak vykonával obviněný, který v bytě zajišťoval rekonstrukci i instalaci předmětného kotle, uzavřel smlouvu o dodávce plynu, a následně v bytě nechal poškozeného bydlet, to vše bez účasti společnosti Městská realitní, a. s. Minimálně z faktury ze dne 1. 12. 2009, kterou měl k dispozici od ledna 2010, musel dále obviněný zjistit, jaký byl skutečný rozsah provádění revizí plynového zařízení, a že revize v jednotlivých bytech prováděny nebyly.
Pokud za popsaného skutkového stavu soudy shledaly, že byly naplněny všechny obligatorní znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to včetně zavinění obviněného, zjevně v tom nelze spatřovat nesprávné právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký