ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.353.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 353/2014-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný A. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 10 To 84/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 12/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 1 T 12/2012 , byl obviněný A. L. na skutkovém základě, že
„ 1.
v blíže nezjištěné době v průběhu letních prázdnin, tedy v červenci či srpnu 2007, zastavil poškozenou nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu a která v té době trávila v rodině obžalovaného prázdniny, ve chvíli kdy procházela chodbou bytu v domě na ulici P. ve V. M., okres Ú. n. O., P. kraj, uchopil ji za ruku a tuto si vložil do svých trenek s tím, že poškozené nařídil, aby uchopila jeho penis, přičemž nezletilá jeho výzvy uposlechla a zhruba po dobu jedné minuty držela jeho penis ve své dlani, resp. jej rukou stimulovala, následně se mu vytrhla a utekla a přibližně dva dny po této události, v obývacím pokoji téhož domu si obžalovaný nejméně po dobu pěti minut v přítomnosti poškozené nezl. přehrával na DVD nosiči pornografický film, při jehož sledování onanoval, a následně uvedené DVD poškozené předal s tím, aby si ho odvezla domů,
2.
a) v blíže nezjištěné době v průběhu letních prázdnin, tedy v červenci či srpnu 2009, v obývacím pokoji v rodinném domě v T. –O., okres P., P. kraj, přistoupil k poškozené nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu, a přes její slovní nesouhlas a opakovanou snahu odstrčit jej, využívaje své fyzické převahy a strachu poškozené, jí svlékl horní díl plavek a olizoval bradavky a následně jí svlékl spodní díl plavek, mírně roztáhl nohy a přibližně po dobu čtyř minut olizoval poštěváček, přičemž po celou dobu opakoval, že má být potichu, a zároveň ji po celou dobu držel nejprve za zápěstí ruky a poté pevně za nohy, čímž jí zabránil v odchodu, a od svého jednání upustil až v okamžiku, kdy uslyšel, že do domu vešla další blíže neustanovená osoba,
b) v blíže nezjištěné době v průběhu letních prázdnin, tedy v červenci či srpnu 2009, ve stodole u rodinného domu v T. – O., okr. P., P. kraj, vyzval poškozenou nezl. A. D., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu, aby k němu přistoupila, a poté jí přes její slovní nesouhlas, využívaje své fyzické převahy a strachu poškozené, svlékl horní díl plavek a olizoval bradavky a následně jí svlékl spodní díl plavek, přes její odpor ji uchopil za ramena, posadil na dřevěný špalek a po dobu přibližně čtyř minut olizoval poštěváček,
c) v blíže nezjištěné době v měsíci listopadu 2009 v obývacím pokoji v rodinném domě v T.-O., okres P., P. kraj, přistoupil k na gauči sedící poškozené nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž je v pravidelném kontaktu, a využívaje své fyzické převahy a strachu poškozené jí stáhl tepláky a spodní kalhotky ke kolenům, klekl si před ni, její nohy, za které ji držel, si položil na ramena a po dobu přibližně pěti minut jí olizoval poštěváček a to přesto, že jej poškozená opakovaně žádala, aby přestal, a snažila se bránit tak, že k sobě pevně svírala nohy, čímž mu stlačovala hlavu, a svého jednání zanechal v okamžiku, kdy se do domu vrátila babička poškozené H. D.,
přičemž v důsledku výše popsaného jednání obžalovaného se od února 2010 u poškozené začala rozvíjet posttraumatická stresová porucha, jejíž příznaky se od počátku přípravného řízení rozvinuly naplno a trvají v závažné míře dosud, a která se projevuje objevováním živých představ, tzv. flashbacků, přítomností vtíravých myšlenek s obsahem udávaného prožitého traumatu, poruchami spánku, sny s obsahem napadení a s tváří obžalovaného a úzkostí při vzpomínce na jednání obžalovaného,
3.
a) v blíže nezjištěné době v průběhu letních prázdnin, tedy v červenci či srpnu 2010, v dílně rodinného domu v T.-O., okr. P., P. kraj, požadoval po poškozené nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu, aby rukou stimulovala jeho pohlavní úd, a poté, co poškozená odmítla a chtěla odejít, zneužil své fyzické převahy a strachu poškozené, chytil ji za zápěstí ruky a přitáhl si ji zpět k sobě, opřel ji o kládu, svlékl kalhotky a osahával ji na přirození, poté si svlékl spodní část oděvu a přiměl poškozenou, aby mu po dobu přibližně pěti minut rukou stimulovala jeho pohlavní úd, přičemž ji po celou dobu držel a říkal jí, že se o tom nesmí nikdo dozvědět, a poté ji zatlačil směrem dolů a přiměl k felaci jeho údu, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že mu poškozená opakovaně sdělila, že se jí jeho jednání nelíbí, odstrkovala ho a plakala,
b) v blíže nezjištěné době v průběhu letních prázdnin, tedy v červenci či srpnu 2010, využívaje své fyzické převahy, uchopil u bazénu rodinného domu v T.-O., okres P., P. kraj, za ruku poškozenou nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu, a odtáhl ji do místnosti užívané v uvedeném domě jeho rodinou, zde po ní požadoval orální sex či stimulaci pohlavního údu rukou a poté, co poškozená odmítla, si sám stáhl šortky a trenky pod hýždě, vložil jí svůj pohlavní úd do ruky, za kterou ji stále držel, s tím, že mu ho musela třít, poté ji uchopil za hlavu a za použití násilí přiměl k felaci jeho údu tak, že si její hlavu přitáhl ke svému klínu, nařídil jí, aby otevřela ústa, a vsunul jí do nich svůj úd, přičemž po celou dobu ji držel za levou ruku, aby jí zabránil v odchodu, přičemž poškozená po celou dobu popsaného jednání plakala a prosila ho, aby ji pustil,
přičemž v důsledku výše popsaného jednání obžalovaného se u poškozené významnou měrou prohloubila posttraumatická stresová porucha, která se u poškozené začala rozvíjet v únoru 2010, jejíž příznaky se od počátku přípravného řízení rozvinuly naplno a trvají dosud a která se projevuje objevováním živých představ, tzv. flashbacků, přítomností vtíravých myšlenek s obsahem udávaného prožitého traumatu, poruchami spánku, sny s obsahem napadení a s tváří obžalovaného a úzkostí při vzpomínce na jednání obžalovaného,
4.
nejméně v jednom případě v blíže nezjištěné době v červenci 2011, využívaje své fyzické převahy a strachu poškozené, uchopil u bazénu u rodinného domu v T.-O., okres P., P. kraj, za ruku poškozenou nezl., jejíž věk znal, neboť se jedná o jeho neteř, s níž byl v pravidelném kontaktu, a odtáhl ji do místnosti užívané v uvedeném domě jeho rodinou, kterou zamkl, zde ji posadil na postel, svlékl plavky, osahával ji na prsou a přirození, roztáhl nohy od sebe a zasunul jí do pochvy nejprve jeden a posléze dva prsty, jimiž pohyboval tam a zpět, a to přesto, že poškozená od počátku plakala, křičela, odstrkávala ho a prosila jej, aby toho nechal, přičemž ji po celou dobu držel rukou za její koleno a stehno, aby jí zabránil v odchodu,
přičemž v důsledku výše popsaného jednání obžalovaného se u poškozené významnou měrou prohloubila posttraumatická stresová porucha, která se u poškozené začala rozvíjet v únoru 2010, jejíž příznaky se od počátku přípravného řízení rozvinuly naplno a trvají dosud a která se projevuje objevováním živých představ, tzv. flashbacků, přítomností vtíravých myšlenek s obsahem udávaného prožitého traumatu, poruchami spánku, sny s obsahem napadení a s tváří obžalovaného a úzkostí při vzpomínce na jednání obžalovaného,“
uznán vinným ze spáchání
ad 1. trestného činu šíření pornografie dle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dále jen „tr. zákon“), trestného činu ohrožování výchovy mládeže dle §217 odst. 1 písm. a) tr. zákona a trestného činu pohlavního zneužívání dle §242 odst. 1 tr. zákona,
ad 2. trestného činu znásilnění dle §241 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákona,
ad 3. zvlášť závažného zločinu znásilnění dle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku,
ad 4. zvlášť závažného zločinu znásilnění dle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku.
Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 10 To 84/2013 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §185 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 10. 9. 2013 [§139 odst. 1 písm. a) tr. ř.]
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný A. L. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl extrémní nesoulad mezi soudy obou stupňů učiněnými skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry o naplnění jednotlivých zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Obviněný nesouhlasil s tím, že rozvoj posttraumatické stresové poruchy byl jakožto následek v podobě těžké újmy na zdraví u poškozené ponechán v plné míře u celého skutku uvedeného pod bodem 2, jelikož jednání uvedená pod písmeny a) a b) jsou časově vymezena do období letních prázdnin 2009. Pokud však podle znalkyně měla posttraumatická stresová porucha začít do šesti měsíců od stresové či traumatické události, a začala-li se posttraumatická stresová porucha jasněji formovat teprve po prázdninách roku 2010, jak uvedla znalkyně, nebylo možné kvalifikovat skutek pod bodem 2 jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákona. Soudy se podle obviněného rovněž dostatečně nezabývaly naplněním znaku těžké újmy na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, když nezkoumaly, nakolik byla poškozená od roku 2010 omezena v obvyklém způsobu života, kde byla příčina jejích psychických potíží, v jakém rozsahu a kdy přesně se projevila, jakými medicínskými prostředky byla poškozená léčena, po jakou dobu a s jakým dopadem pro ni. Soudy pouze konstatovaly, že se poškozená léčila od 17. 9. 2012 u psychiatričky a od 21. 9. 2012 docházela k psycholožce a že příznaky posttraumatické stresové poruchy trvají dosud. Nezkoumaly však, zda se po celou dobu jednalo u poškozené o onemocnění odpovídající zákonem požadované citelné újmě na zdraví ani jaký je současný stav poškozené, když vycházely pouze z poslední zprávy MUDr. L. ze dne 17. 9. 2012, která byla v době vynesení rozsudku nalézacího soudu deset měsíců stará. Soudy přitom nevyhověly návrhu obhajoby na vyžádání aktuálních zdravotních zpráv, přestože podle zprávy psycholožky Mgr. V. ze dne 31. 10. 2012 došlo u poškozené k úpravě spánku a projasnění nálady. Obviněný dále označil za neúplné a nelogické závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie, jelikož podle něj nevysvětlují, proč by za ním poškozená každý rok po údajném vzniku posttraumatické stresové poruchy dobrovolně jezdila do Opočna nebo proč by mu sama dobrovolně dávala pusu na přivítanou a sedla si mu na klín, jak bylo svědecky doloženo. Odvolací soud se nevypořádal ani s věrohodností svědkyň M. P. aj. Ch., sester poškozené, o jejichž výpovědi nelze podle obviněného opřít závěr o jeho vině. V další části dovolání obviněný namítl, že se soudy nevypořádaly s řadou jeho návrhů na doplnění dokazování, přičemž tyto návrhy zamítly bez racionálního odůvodnění. Tím založily existenci tzv. opomenutých důkazů, neboť výpovědi některých navržených svědků považuje obviněný za stěžejní. V daném případě proti sobě stojí dvě odlišné výpovědi obviněného a poškozené, přičemž zůstaly pochybnosti o tom, jak, kdy a zda vůbec se skutkový děj odehrál.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soud v Praze ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. 10 To 84/2013, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 1 T 12/2012, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby v potřebném rozsahu trestní věc znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že obviněný z části pouze polemizoval se skutkovými zjištěními soudů, s rozsahem dokazování a se způsobem, jak soudy provedené důkazy zhodnotily, přičemž takové námitky nelze pod daný dovolací důvod podřadit. To se týká jak námitek vztahujících se ke vzniku posttraumatické stresové poruchy, tak k jejímu posouzení jakožto těžké újmy na zdraví. Pod uplatněný dovolací důvod je podle státního zástupce možné podřadit pouze námitku tzv. opomenutých důkazů, kterou ovšem nelze považovat za opodstatněnou. Soud prvního stupně provedl dokazování v patřičném, pro rozhodnutí věci nezbytném rozsahu, a provedené důkazy řádně a logicky zhodnotil. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, návrhy obviněného na doplnění dokazování soud učinil předmětem svých úvah. Nevyhověl-li jim, bylo to z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť ostatní důkazy ve věci provedené byly pro objasnění věci dostačující a protiprávní jednání obviněného bylo spolehlivě prokázáno. Neprovedení navržených důkazů soud ve svém rozsudku zdůvodnil, přičemž není rozhodující, jak obsáhle a podrobně to učinil. Rozhodující je, že takové zdůvodnění odpovídá zásadám logiky a jasně z něj vyplývá, proč k zamítnutí došlo.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil, aby rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i jiné rozhodnutí.
Obviněný A. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněnému uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
Dovolací argumentace obviněného ohledně vzniku a vývoje posttraumatické stresové poruchy, co do následku těžké zdravotní újmy poškozené, zpochybňovala výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů. Námitky ve skutečnosti nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž směřovaly k prosazení vlastního pohledu na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl.
Nejvyšší soud přesto považuje za potřebné na tomto místě zdůraznit, že jestliže podle skutkových zjištění pod bodem č. 2. písm. a), b), c) výroku rozsudku soudu prvního stupně se obviněný dopustil v téměř souvislé časové ose července, srpna a listopadu roku 2009 tří intenzivních sexuálních útoků vůči 11-ti leté submisivní poškozené, pak zcela logicky do této časové osy zapadá rozvoj posttraumatické stresové poruchy v prvních měsících roku 2010, o příčinné souvislosti jednání obviněného a následku nemůže být pochyb. Příslušné kompetentní znalkyně podrobně vysvětlily projevy zjištěné psychické poruchy na chování poškozené, což bylo verifikováno i svědeckými výpověďmi sourozenců. Samotný charakter této závažné zdravotní újmy vylučuje její striktní časové vymezení, rozvoj a odeznívání v případě optimální terapie a absence traumatizujících podnětů představuje proces v časových jednotkách měsíců. Protože předmětnou závažnou zdravotní újmou trpěla poškozená přinejmenším od února 2010, obviněný pokračoval v sexuálních útocích během července a srpna téhož roku, pak opět v červenci 2011, důsledkem čehož se jmenované psychické onemocnění logicky prohlubovalo, je z hlediska správně použité jeho právní kvalifikace jako těžké zdravotní újmy podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku se zřetelem k době trvání, dalším stejnorodým traumatizujícím podnětům, zcela irelevantní, kdy ve druhé polovině roku 2011 a během roku následujícího počalo psychické onemocnění ustupovat. Proto nebylo potřebné důsledné objasnění této otázky v nalézacím řízení, nemůže jít o problematiku tzv. opomenutých důkazů, jak argumentoval dovolatel. Prvostupňový soud provedl v nalézacím řízení všechny potřebné důkazy v takovém rozsahu, aby mohl po jejich zhodnocení dospět ke skutkovým zjištěním, o kterých nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Počínání obviněného vůči poškozené logicky nemělo přímých svědků, zjištění skutkového stavu se opíralo především o objektivní odborné aspekty, umožňující komplexně posoudit věrohodnost její výpovědi. To samé beze zbytku platí i o posouzení následku jednání obviněného. Soud prvního stupně svůj postoj k provedení navrhovaných důkazů zdůvodnil. Nejde proto o důkazy opomenuté, ale nadbytečné (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 578/2013).
Alespoň tuto část dovolací argumentace bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak nebyla shledána opodstatněnou.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký