ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.398.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 398/2014 -40
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2014 o dovolání, které podal obviněný M. Ž. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 3 To 431/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32 T 131/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 32 T 131/2009 , byl obviněný M. Ž. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona (tj. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, dále jen „tr. zákon“). Za to byl podle §250 odst. 3 tr. zákona a §37a tr. zákona odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvacetišesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr, zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyřicetidvou měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu čtyřicetidvou měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených. Současně byl obviněný podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro tam popsané jednání, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
O odvolání obviněného a poškozené společnosti CM TRANSPORT TACHOV s. r. o. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 3 To 431/2013 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celé odsuzující části, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle §37a tr. zákona zrušil z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2006, č. j. 6 T 80/2006-125, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2006, celý výrok o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a obviněného uznal vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona na změněném skutkovém základě, že
„v období od 2. 3. 2004 nejméně do 10. 3. 2005 jako jeden ze dvou jednatelů a společníků společnosti D. S. spol. s r. o., přestože věděl, že tato společnost má finanční problémy a s vědomím toho, že nebude schopen splnit své závazky, protože v předmětné době si musel být vědom, že existují další věřitelé a tedy finanční situace společnosti nezajistí, aby byl schopen tyto další závazky uhradit, když měl ve společnosti na starost její finanční záležitosti, tj. účetní evidenci, finanční závazky a pohledávky, mimo jiné pak rovněž evidenci a proplácení faktur, které byly do sídla společnosti doručeny dodavateli převážně mezinárodní přepravy zboží, v níže uvedených případech sám objednal, následně odebral služby s vědomím, že nebude schopen tyto uhradit, a přestože, jak vyplývá z účetnictví společnosti D. S. spol. s r. o., zejména pak z výpisu z účtů dostala tato společnost od objednatelů přeprav tyto zaplaceny, získané finanční prostředky použil pro vlastní potřebu a zčásti na úhradu jiných závazků, když
1) dne 1. 12. 2004 na základě objednávky si objednal a na základě další objednávky ze dne 6. 12. 2004 odebral od společnosti A. K., s.r.o. (v předmětné době A. M. s.r.o.), (v předmětné době N., S.) mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 8.330,-Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 31. 12. 2004 na částku 8.330,- Kč, splatná do 28. 2. 2005, tuto fakturu ve lhůtě splatnosti, ani následně, byť z části, neuhradil, neuhradil je ani po nabytí právní moci vydaného platebního rozkazu a následném nařízení exekuce na majetek společnosti, čímž způsobil společnosti A. K., s.r.o., škodu ve výši 8.330,- Kč,
2) dne 7. 12. 2004 na základě objednávky a ve dvou případech dne 14. 12. 2004 na základě objednávky si objednal a na základě další objednávky ze dne 15. 12. 2004 odebral od společnosti C. T. s.r.o., (dříve K., R.), mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 24.990,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 15. 12. 2004 na částku 8.330,- Kč, splatná do 8. 2. 2005, ze dne 17. 12. 2004 na částku 8.330,- Kč, splatná do 10. 2. 2005, ze dne 22. 12. 2004 na částku 8.330,- Kč, splatná do 15. 2. 2005, když faktury ve lhůtě splatnosti, ani následně neuhradil, a to ani po několika výzvách k zaplacení dlužné částky, ani po vydání rozsudku potvrzujícího povinnost dluh uhradit, čímž způsobil společnosti C. T. s.r.o., škodu ve výši 24.990,- Kč,
3) dne 20. 12. 2004 si objednal na základě objednávky a odebral od F. S. s.r.o., se sídlem B. (korespondenční adresa P. N.), mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 9.520,- Kč, byla mu vystavena faktura č. 5041072 ze dne 30. 12. 2004 se splatností do 23. 2. 2005, kterou ve lhůtě splatnosti, ani následně přes telefonické i písemné upomínky neuhradil, čímž způsobil společnosti F. S. s.r.o., škodu ve výši 9.520,- Kč,
4) na základě objednávky ze dne 28. 2. 2005 si objednal a odebral od společnosti G. S. s.r.o., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 11.305,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 9. 3. 2005 se splatností do 3. 5. 2005, kterou ve lhůtě splatnosti, ani následně po telefonických urgencích a opakovaných příslibech nápravy neuhradil, následně přestal být kontaktní, čímž způsobil společnosti G. S. s.r.o., škodu ve výši 11.305,- Kč,
5) na základě objednávky ze dne 23. 2. 2005 si objednal a odebral od podnikatelského subjektu J. P. – A. d. s místem podnikání O., P., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 11.305,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 2. 3. 2005 se splatností do 29. 4. 2005, kterou ve lhůtě splatnosti, ani následně po telefonických a SMS urgencích neuhradil, čímž způsobil podnikatelskému subjektu J. P. – A. d., s místem podnikání O., P., škodu ve výši 11.305,- Kč,
6) na základě objednávky ze dne 26. 10. 2004 si objednal a odebral od podnikatelského subjektu J. Š. z., s místem podnikání N., Ú. n. L., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 11.305,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 7. 11. 2004 se splatností do 1. 1. 2005, kterou ve lhůtě splatnosti, ani následně po několika písemných urgencích neuhradil, čímž způsobil podnikatelskému subjektu J. Š. z., s místem podnikání N., Ú. n. L., škodu ve výši 11.305,- Kč,
7) na základě objednávky ze dne 21. 2. 2005 si objednal a odebral od společnosti K. S. a.s., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 10.710,-Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 1. 3. 2005 se splatností do 25. 4. 2005, fakturu ve lhůtě splatnosti, ani následně po telefonických a písemných upomínkách, když písemné upomínky v sídle společnosti nepřebíral, do současnosti neuhradil, čímž způsobil společnosti K. S. a.s., škodu ve výši 10.710,- Kč,
8) na základě objednávky ze dne 23. 2. 2005 si objednal a odebral od společnosti M. spol. s r. o., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 9.520,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 2. 3. 2005 se splatností do 27. 4. 2005, fakturu ve lhůtě splatnosti, ani následně na základě výzev k zaplacení dlužné částky, ani po vydání rozsudku, kterým byla určena povinnost dluh zaplatit, do současnosti neuhradil, čímž způsobil společnosti M. spol. s r. o., ve výši 9.520,- Kč,
9) na základě objednávky ze dne 17. 12. 2004 si objednal a na základě další objednávky ze dne 25. 2. 2005 odebral od podnikatelského subjektu R. Š. – A., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 32.194,26 Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 5. 1. 2005 na částku 10.710,- Kč, splatná do 1. 3. 2005, ze dne 25. 3. 2005 na částku 21.484,26 Kč, splatná do 19. 5. 2005, faktury ve lhůtě splatnosti, ani po telefonických a písemných upomínkách a příslibech úhrady a následném vydání rozsudku potvrzujícího povinnost dluh zaplatit, neuhradil, čímž způsobil podnikatelskému subjektu R. Š. – A., škodu ve výši 32.194,26 Kč,
10) na základě objednávek ze dne 8. 11. 2004, ze dne 20. 12. 2004 si objednal, odebral od společnosti S. T., spol. s r. o., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 29.750,-Kč, na tyto objednávky byly vystaveny faktury:
ze dne 26.11.2004 na částku 9.520,- Kč, splatná do 20.1.2005,
ze dne 04.01.2005 na částku 10.710,- Kč, splatná do 28.02.2005,
ze dne 05.01.2005 na částku 9.520,- Kč, splatná do 01.03.2005,
když tyto faktury ve lhůtě splatnosti, ani následně po opakovaných písemných upomínkách a následném vydání rozsudku potvrzujícího povinnost společnosti D. S. spol. s r. o. dluh zaplatit, do současnosti neuhradil, čímž způsobil společnosti S. T., spol. s r. o., škodu ve výši 29.750,- Kč,
11) na základně objednávek v době od listopadu 2004 do ledna 2005 odebral od U.-S. L., mezinárodní přepravu zboží v celkové hodnotě 29.155,- Kč a faktury splatné do 10. 1. 2005 a 30. 4. 2005 ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil a způsobil tak uvedené společnosti škodu ve výši 29.155,- Kč,
12) na základě objednávky ze dne 26. 10. 2004 si objednal a odebral od podnikatelského subjektu Z. H. z.-o., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 26.775,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 3. 11. 2004 se splatností do 2. 1. 2005, fakturu ve lhůtě splatnosti, ani po telefonických upomínkách po příslibu úhrady nezaplatil, neučinil tak ani po písemných upomínkách, čímž způsobil podnikatelskému subjektu Z. H. z.-o., škodu ve výši 26.775,- Kč,
13) dne 3. 3. 2005 v Č. B. objednal u společnosti S.A.S. a.s., a následně nechal realizovat kamionovou přepravu zboží, kdy vystavenou fakturu společnosti S.A.S. a.s. ze dne 10. 3. 2005 s termínem splatnosti dne 6.5.2005 na částku ve výši 7.140,- Kč za provedené přepravní služby ve lhůtě splatnosti ani následně neuhradil, a tímto jednáním způsobil společnosti S.A.S. a.s., škodu ve výši 7.140,- Kč,
14) na základě objednávky ze dne 5. 11. 2004, ze dne 8. 11. 2004, ze dne 14. 12. 2004, ze dne 22. 12. 2004 si objednal a následně odebral od společnosti S. L., spol. s r. o., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 51.765,- Kč, byly mu vystaveny faktury:
ze dne 27.10.2004 na částku 10.115,- Kč, splatná do 21.12.2004,
ze dne 18.11.2004 na částku 10.115,- Kč, splatná do 12.01.2005,
ze dne 18.11.2004 na částku 10.710,- Kč, splatná do 12.01.2005,
ze dne 23.12.2004 na částku 10.115,- Kč, splatná do 16.02.2005,
ze dne 31.12.2004 na částku 10.710,- Kč, splatná do 24.02.2005,
tyto faktury ve lhůtě splatnosti, ani následně po opakovaných telefonických a faxových urgencích, výzvě advokátní kanceláře zastupující poškozeného, ani po následném vydání rozsudku potvrzujícího povinnost společnosti D. S. spol. s r. o. dluh zaplatit, do současnosti neuhradil, čímž způsobil společnosti S. L., spol. s r. o., škodu ve výši 51.765,- Kč,
15) na základě objednávky ze dne 2. 3. 2004 si objednal a odebral od podnikatelského subjektu V. V. – V., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 31.000,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 16. 3. 2004 se splatností do 16. 5. 2004, fakturu ve lhůtě splatnosti, ani po opakovaných telefonických a písemných urgencích, kdy byla opakovaně přislíbena úhrada dluhu, do současnosti nezaplatil, čímž způsobil podnikatelskému subjektu V. V.-V., škodu ve výši 31.000,- Kč,
16) na základě objednávky ze dne 20. 12. 2004 si objednal a následně odebral od společnosti Č. s.r.o., , mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 9.520,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 27. 12. 2004 na částku 9.520,- Kč, splatná do 25. 2. 2005, tuto fakturu ve lhůtě splatnosti, ani následně po telefonických a písemných upomínkách neuhradil, čímž způsobil společnosti Č. s.r.o., škodu ve výši 9.520,- Kč,
17) na základě objednávky ze dne 17. 9. 2004 si objednal a odebral podnikatelského subjektu J. R.-cestná nákladná doprava, S. r., mezinárodní přepravu zboží v hodnotě 37.775,- Kč, byla mu vystavena faktura ze dne 29. 9. 2004 se splatností do 13. 10. 2004, kterou ve lhůtě splatnosti přesto, že předem přislíbil její plnou úhradu, neuhradil, následně po splatnosti uhradil dne 5. 11. 2004 částku 7.000,- Kč, kdy zbylou částku ve výši 30.775,- Kč ani po opakovaných telefonických urgencích do současné doby nezaplatil, čímž způsobil podnikatelskému subjektu J. R. - cestná nákladná doprava, škodu ve výši 30.775,- Kč,
když takto shora uvedeným společnostem a podnikatelským subjektům – fyzickým osobám způsobil celkovou škodu ve výši 345.059,26 Kč“.
Za to byl podle §250 odst. 2 tr. zákona a §37a tr. zákona odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr, zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zákona a §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu čtyřicetidvou měsíců.
Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným - společnosti AGRO KOMBI, s.r.o., se sídlem v Brně, 617 00, U vlečky 2, IČO 64356108, částku 8.330,- Kč, společnosti CS TRANS s.r.o., se sídlem Radlická 663/28, 150 00 Praha 5, IČO 62958038 částku 33.320,- Kč, společnosti FAS SPED s.r.o., se sídlem Blatnice, č.p. 251, IČO 26327198, částku 9.520,- Kč, společnosti GOLD SERVICE s.r.o., se sídlem Hrdinová 2043, 391 01 Pelhřimov, IČO 25154397, částku 11.305,- Kč, podnikatelskému subjektu J. P.– Automobilová doprava, s místem podnikání Opavská 1, 312 00 Plzeň, IČO 64882055, částku 11.305,- Kč, podnikatelskému subjektu J. Š.– zasilatelství, s místem podnikání Návětrná 402/5, 400 01 Ústí nad Labem, IČO 72625414, částku 11.305,- Kč, společnosti KD SERVIS a.s., se sídlem Železničářů 885, 272 80 Kladno – Kročehlavy, IČO 27228916, částku 10.710,- Kč, společnosti MÍVAL spol. s r. o., se sídlem Patočkova 43, 169 00 Praha 6, IČO 45787417, částku 9.520,- Kč, podnikatelskému subjektu R. Š.– Autodoprava, s místem podnikání Bukovka 67, 533 41 Lázně Bohdaneč, IČO 49320432, částku 32.194,26 Kč, společnosti SGM Třinec, spol. s r. o., se sídlem Bukovecká 613, 739 91 Jablunkov, IČO 47153482, částku 29.750,- Kč, společnosti UNI-SERVIS Liberec s.r.o., se sídlem Americká 859/1, 460 10 Liberec 3, IČO 25048082, částku 29.155,- Kč, podnikatelskému subjektu Z. H.– zasilatelství, obchod, s místem podnikání I. Geisslové 38, 506 01 Jičín, IČO 62055054, částku 26.775,- Kč, společnosti SOMMER LOGISTIK, spol. s r. o., se sídlem Komenského náměstí 81, 293 01 Mladá Boleslav, IČO 26427109, částku 51.765,- Kč, podnikatelskému subjektu V. V. – V., s místem podnikání Plzeňská 201, 330 08 Zruč-Senec, IČO 15728536 částku 31.000,- Kč, společnosti ČSAP s.r.o., se sídlem Dopravní 1717, 288 02 Nymburk, IČO 46348638 částku 9.520,- Kč, a podnikatelskému subjektu J. R. - cestná nákladná doprava, s místem podnikání Piskorovce č. 24, 094 05, IČO 33273227 částku 30.775,- Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byly poškozené společnosti a podnikatelské subjekty CS TRANS s.r.o., MÍVAL spol. s r. o., R. Š.– autodoprava, SGM Třinec spol. s r. o., společnost UNI-SERVIS Liberec s.r.o., Z. H.– zasilatelství, obchod, SOMMER LOGISTIK, spol. s r. o., J. R. - cestná nákladná doprava, ČSAP s.r.o. a V. V. – V. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání poškozené společnosti CM TRANSPORT TACHOV s. r. o. zamítnuto.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný M. Ž. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho přesvědčení skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů nedává dostatečný podklad pro právní posouzení jeho jednání jako trestného činu podvodu. Obviněný především namítl, že nebyl prokázán jeho úmysl spáchat trestný čin, když on o předlužení společnosti D. S. spol. s r. o. nevěděl a ani podle přibraných znalců nešlo potvrdit, kdy přesně k předlužení společnosti skutečně došlo. Jak vypověděla svědkyně paní K., on sám účetnictví přebíral až v červnu 2005. Obviněný tedy věřitele neuváděl v omyl, nýbrž se sám mýlil ohledně skutečné finanční situace předmětné společnosti. Obviněný dále poukázal na to, že společnost D. S. spol. s r. o. měla dva jednatele, kdy druhý jednatel pan K. podle svého vyjádření objednával přepravu, vedl knihu faktur, měl kontakt na účetní, měl přístup k účtům společnosti a také přebíral poštu a byly mu známy nařízené exekuce. Pokud šlo o nařízené exekuce, obviněný uvedl, že v roce 2004 byla nařízena jediná exekuce, a to dne 4. 3. 2004, další exekuční tituly byly vydávány až ve druhém čtvrtletí roku 2005, kdy již obviněný žádné přepravy neobjednával. Závěrem svého dovolání obviněný namítl, soudy nesprávně neaplikovaly §38 tr. zákona, jelikož obviněný již vykonal trest uložený mu trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2006, sp. zn. 6 T 80/2006-125.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 3 To 431/2013-2455 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. 32 T 131/2009-2380, a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že z porovnání textu dovolání a řádného opravného prostředku obviněného je patrné, že obviněný do značné míry toliko opakoval své odvolací námitky, přičemž soud druhého stupně se jimi náležitě zabýval a jeho odpovědi podle státního zástupce nevzbuzují pochybnosti. Pokud jde o výhradu obviněného, že nebyl prokázán jeho úmysl dopustit se podvodného jednání, státní zástupce k tomu uvedl, že této otázce byla v řízení věnována mimořádná pozornost, že z původních 31 dílčích skutků byla do výroku o vině převzata pouze jejich menší část, zatímco ve zbývajícím rozsahu byl obviněný obžaloby zproštěn podle §226 písm. c) tr. ř. V tomto se zřetelně projevila aplikace zásady in dubio pro reo, jejíž zanedbání obviněný soudům neprávem vytýká. Další část námitek obviněného spočívala na odlišném hodnocení provedených důkazů oproti způsobu, jímž je hodnotily v předchozím řízení soudy. Tyto námitky ovšem primárně nesměřovaly proti aplikaci norem hmotného práva, nýbrž proti samotnému skutkovému základu meritorního rozhodnutí, a proto nemohou naplnit zvolený důvod dovolání. Za lichou označil státní zástupce rovněž výhradu obviněného, že soud neaplikoval §38 tr. zákona. Nejedná se totiž o normu hmotného práva, nýbrž o obecné pravidlo, podle nějž má soud zohlednit již vykonanou sankci při novém odsouzení pro týž skutek. Zápočet již vykonaného trestu se však realizuje teprve ve vykonávacím řízení postupem podle §344 tr. ř., nikoli v rámci rozhodování o meritu věci.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Navrhl, aby rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby v neveřejném zasedání bylo učiněno i případně jiné rozhodnutí.
Obviněný M. Ž. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takto vymezenému dovolacímu důvodu především neodpovídala ta část argumentace obviněného, ve které se snažil zpochybňovat výlučně hodnotící úvahy soudů obou stupňů při hodnocení důkazů tím, že předkládal vlastní interpretaci svědeckých výpovědí a znaleckých posudků. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se jejich prostřednictvím snažil prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že hodnotící úvahy obou soudů důsledně vycházejí z obsahu provedených důkazů, logicky a přesvědčivě hodnotí jejich věrohodnost a naplňují zákonné požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Skutkový stav věci byl zjištěn bez důvodných pochybností v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. Soudy obou stupňů rozhodně nevybočily při hodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu ze zákonného rámce. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že neexistuje ani onen shora zmíněný extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy.
Pokud jde o námitku obviněného, že nebyl prokázán jeho úmysl spáchat trestný čin, jedná se o námitku, která je ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu relevantní. Jak ovšem Nejvyšší soud zjistil, jde v posuzovaném případě o námitku zcela zjevně neopodstatněnou.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Uvedením v omyl se rozumí jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Po subjektivní stránce dovodily soudy u obviněného existenci zavinění ve formě nepřímého úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zákona, obviněný tedy věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Závěr o zavinění musí být prokázán výsledky dokazování, přičemž je zpravidla dokazován jen nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
V projednávané věci soudy zjistily, že to byl obviněný, kdo měl ve společnosti D. S. spol. s r. o. na starosti finanční záležitosti a znal ekonomickou situaci společnosti. Svědecká výpověď P. K. prokázala, že fyzický stav pokladny si dělal obviněný sám, ona jej na závazky společnosti upozorňovala. Nejpozději v dubnu 2004 byl obviněný svědkem J. K. upozorněn na pohledávky společnosti vůči němu ve výši přes 670.000,- Kč a 200.000,- Kč, přičemž obviněný své závazky vůči společnosti uznal a zavázal se k jejich úhradě do konce srpna 2004, což neučinil. Svůj dluh vůči společnosti doznal rovněž dne 9. 12. 2004. Dále bylo zjištěno, že ve všech případech popsaných ve výroku odsuzujícího rozsudku to byl obviněný, kdo podepisoval jednotlivé objednávky přepravy. Přestože společnost D. S. spol. s r. o. vždy obdržela za přepravu zboží od odběratelů finanční prostředky, obviněný neuhrazoval jejich příslušnou část společnostem, které přepravu fyzicky provedly, nýbrž finanční prostředky společnosti využíval výlučně ve svůj prospěch. Pokud na tomto základě soudy dospěly k závěru o úmyslném zavinění obviněného, pak jim nelze nic vytknout a rozhodně nepochybily ve směru naznačeném obviněným. Zjišťovat přesný okamžik předlužení společnosti totiž za této situace nebylo nezbytné a stejně tak nízký počet exekucí nařízených v předmětném období nemůže na tomto závěru nic změnit.
S obviněným nebylo možné souhlasit ani v námitce, že soudy v jeho případě neaplikovaly §38 tr. zákona. Jak vyplývá z příslušných částí odůvodnění rozsudků soudu prvního stupně i soudu odvolacího, soudy se při ukládání společného trestu ve smyslu §37a tr. zákona již vykonaným trestem z předchozího odsouzení v intencích §38 tr. zákona zabývaly. Vzhledem k tomu, že odvolací soud uložil obviněnému společný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, nic nebránilo tomu, aby při zohlednění dalších okolností jeho výkon podle §58 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil. Pokud by následně soud podle §330 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že obviněný má uložený trest odnětí svobody vykonat (§60 odst. 1 tr. zákona), rozhodne taktéž o započítání trestu podle §334 odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký