ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.742.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 742/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovoláních, která podali obvinění M. T. a V. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 550/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 204/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítají .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 3 T 204/2013 , byli uznáni vinnými obviněný M. T. ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a obviněný V. Š. ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 na skutkovém základě, že
„ dne 6. 2. 2013 kolem 06:35 hod. ve vlaku Českých drah, a. s. Š., při jízdě mezi stanicemi P. – K., po předchozí vzájemné domluvě na rozdělení úloh, vnikli obžalovaní M. T. a V. Š. do kupé, kde využili spánku poškozeného D. M., který ležel na sedačce hlavou k oknu, odcizili jeho batoh položený u okna na podlaze, přičemž samostatně stíhaný M. T., stál ve vlakové uličce a sledoval, aby nebyli nikým pozorováni, s batohem se všichni přesunuli do kupé, zde prohledali obsah batohu za pomoci baterky a odcizili z něj iPod 1 nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 4.900,- Kč, následně všichni prošli uličkou do kupé, batoh nesl obžalovaný T., který ho vrátil do kupé, obžalovaný Š. a samostatně stíhaný T. čekali ve vlakové uličce, avšak jejich jednání bylo sledováno policisty, kteří je následně zadrželi, přičemž obžalovaným se těsně před zadržením podařilo vyhodit odcizený iPod z okna jedoucího vlaku,
přičemž obžalovaný V. Š. se jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 4 T 224/2010, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2011, odsouzen pro trestný čin krádeže ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a) zák. č. 140/1961 Sb. “.
Za to byl obviněný M. T. podle §205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu pobytu na okrese P. vymezeném dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 564/2002 Sb., v trvání tří let, a dále podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to ohnuté kovové tyčky bílé barvy a rozbalené žiletky v obale.
Obviněný V. Š. byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu pobytu na okrese P. vymezeném dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 564/2002 Sb., v trvání tří let, a dále podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to černé baterky bez značky, přívěšku ve tvaru klíče s násadou čtvercového tvaru s kroužkem, multifunkční kleště LEATHERMAN a žiletky v pouzdru zn. CARBON STEEL.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému D. M., bytem B., způsobenou škodu ve výši 4.900,-- Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený D. M. odkázán se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 550/2013 , jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 14. 1. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba obvinění dovoláním.
Obviněný M. T. v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k čemuž uvedl, že v řízení došlo k tak závažnému porušení jeho procesních práv, že to negativně ovlivnilo správnost právního posouzení skutkových zjištění. V řízení totiž nebyla prokázána existence předmětného iPodu 1, který měl být poškozenému odcizen, když soudy vycházely pouze z výpovědi poškozeného, který vedl, že mu někdo iPod 1 ukradl, a z výpovědi zasahujících policistů, že jejich kolega slyšel bouchnutí okna, jakoby někdo vyhazoval věc z okna. Údajný iPod 1 se však policistům podél trati nepodařilo vyhledat, přestože předpokládané místo nálezu nebylo těžké určit. Z tohoto důvodu nebylo podle obviněného prokázáno naplnění typového znaku skutkové podstaty přečinu krádeže s ohledem na nutnost existence předmětu, proti němuž útok směřoval. Obviněný dále poukázal na to, že jemu dle soudů prokázané jednání spočívající v odcizení batohu není v příčinné souvislosti s následkem v podobě odcizení iPodu 1. Na tomto základě potom nemohlo být naplněno ani jeho zavinění. Závěrem obviněný namítl, že uložený trest proto není odůvodněn jemu prokázaným jednáním, nýbrž pouze jeho trestní minulostí.
Obviněný M. T. proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2013, sp. zn. 3 T 204/2013, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 550/2013, zrušil, a dále aby zprostil obviněného obžaloby nebo věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný V. Š. ve svém dovolání taktéž odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru nebyla skutková zjištění správně posouzena z hlediska hmotného práva. Především poukázal na to, že se v předchozím řízení nepodařilo zodpovědět zcela zásadní otázku, jaká věc měla být vlastně předmětem krádeže, když ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku je mu dáváno za vinu odcizení multimediálního přehrávače iPod 1, zatímco výpověď poškozeného, svědků a znalecký posudek hovoří o iPadu 1. Nebylo vůbec zjištěno, zdali byl předmětný iPod skutečně odcizen právě obviněnými, když odcizení nikdo ze svědků neviděl a samotný iPod se nikdy nenašel. Poškozený navíc nijak neprokázal jeho existenci ani vlastnictví. Obviněný dále popsal svoji výpověď o tom, co se ve vlaku odehrálo, a namítl, že nebyli vyslechnuti další policisté, kteří se téhož dne účastnili akce „vlaky“. Podle obviněného proto není zřejmé to, jaká věc měla být odcizena, komu věc patřila ani jakou měla hodnotu, a proto nemohl být v souladu se zásadou in dubio pro reo dovozován právní závěr o spáchání přečinu krádeže.
Obviněný V. Š. proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 13 To 550/2013, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Opisy dovolání obviněných byly předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslány k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání obviněného V. Š. sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Ve vztahu k dovolání obviněného M. T. neobdržel dovolací soud vyjádření nejvyššího státního zástupce ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Obvinění M. T. a V. Š. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl oběma obviněným zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění svá dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatelů dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, plně odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci, potvrzující správnost zvolené právní kvalifikace. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž ve věci obviněných M. T. a V. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí , aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký