ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.814.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 814/2014-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. července 2014 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 31 To 560/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 5/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 33 T 5/2013 , byl obviněný J. K. na skutkovém základě, že
„I. v přesně nezjištěné době od 15. 9. 2012 do 8. 10. 2012 na různých místech ve S. p. R. opakovaně prostřednictvím SMS zpráv i osobně požadoval po poškozeném V. F., vydání finanční hotovosti. Když mu poškozený odmítl peníze dát dobrovolně, vyhrožoval mu zakopáním do jámy, ke které ho opakovaně přivezl a udeřením obuškem, fyzickým násilím a vulgárními nadávkami. Poškozený ze strachu o své zdraví a život postupně předal obžalovanému finanční hotovost v celkové výši 5.000,- Kč, gastrotikety ve výši 490,- Kč a poukázky na vstup do bazénu v hodnotě 400,- Kč,
II. v přesně nezjištěné době od 9. 7. 2012 do 9. 9. 2012 na různých místech ve S. p. R., nejméně v 15 případech donutil poškozeného K. P. a to najížděním na chodník a na poškozeného autem, křikem, vulgárními nadávkami, dotlačením a dostrkáním do automobilu a hrozbou použití obušku, kdy v jednom případě ho s ním i udeřil, k tomu, aby poškozený nastoupil do jeho vozidla zn. Škoda Octavia stříbrné barvy, ze kterého nemohl vystoupit kvůli zamčené dětské pojistce a vozil ho po různých místech ve S. p. R. a nejméně ve třech případech ho dovezl na adresu N., R., kde ho nutil vykonávat různé práce na opravě bytu. V jednom případě mu poškozený ze strachu vydal částku 300,- Kč,
III. v přesně nezjištěné době v polovině srpna 2012 ve S. p. R. v místě zvaném „věžák“ vyzval poškozeného P. H. slovy: „Dělej mrdko, nasedni do auta“ k nástupu do jeho osobního vozidla Škoda Octavie, kdy poškozený ze strachu výzvy uposlechl, následně jej obžalovaný odvezl na adresu N., kde jej proti jeho vůli nutil setrvat tři dny a výhružkami „dělej, ty mrdko, vstávej ty mrdko“ jej nutil vykonávat stavební práce na uvedeném bytě, přičemž mu bránil v odchodu tím, že zamykal byt a po dobu dvou dnů mu nedával žádnou stravu a dvě noci ho nechal spát v uvedeném bytě na zemi, následně jej třetí den donutil nastoupit do jeho osobního vozu, přičemž s ním odjel do S. p. R., kde jej cestou bil gumovým obuškem černé barvy. Teprve po příjezdu do S. p. R. se podařilo poškozenému utéct,
IV. v přesně nezjištěné době od léta 2012 do 8. 10. 2012 ve S. p. R. se na různých místech poptával poškozeného J. P. po jeho synovi, K. P., a to zejména tak, že opakovaně v jakékoliv denní či noční době zvonil na domovní zvonek v domě v ulici M. nebo na mobilním telefonu poškozeného a poté, co obžalovanému J. P. opakovaně sdělil, že syn není doma, nutil jej k vydání blíže nespecifikovaných finančních částek pod záminkou, že K. P. obžalovanému dluží finanční částky s tím, že poté, co mu J. P. sdělil, že o dluzích svého syna nebude diskutovat, sdělil obžalovaný poškozenému, že vůči jeho synovi K. P. použije fyzické násilí,
V. dne 5. 10. 2012 kolem 23,00 hodin v herně - Kotelna ve S. p. R. požadoval V. K., jehož věc byla vyloučena do samostatného řízení, po poškozeném J. Š., vydání finanční částky 100,- Kč, obžalovaný K. (správně mělo být uvedeno K.), který držel v ruce injekční jehlu, poškozenému řekl, že pokud peníze nedá, vypíchne mu oči. Z obavy o své zdraví poškozený předal V. K. částku 200,- Kč“,
uznán vinným ze spáchání ad I., II., III. zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, ad IV. zločinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a ad. V. zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr, zákoníku.
Za to byl podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to obušku.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 31 To 560/2013 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 31. 1. 2014 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný J. K. dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu. Podle jeho názoru spočívá rozhodnutí nalézacího soudu na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. To bylo dáno ve vztahu ke skutku pod bodem I. tím, že soud nesprávně hodnotil věrohodnost poškozeného V. F. i dalších svědků, jejichž výpovědi jsou rozporné. U skutku pod bodem II. soud zejména nesprávně hodnotil věrohodnost výpovědi poškozeného K. P., která je v rozporu s výpověďmi ostatních svědků. Obdobně u skutku pod bodem III. byla výpověď poškozeného P. H. vyvrácena výpověďmi dalších svědků, přičemž z chování poškozeného při výslechu u soudu bylo zřejmé, že je pod vlivem návykových látek, a proto není schopen podat věrohodnou výpověď. Ke skutku pod bodem IV. obviněný namítl, že se nedopustil protiprávního chování vůči poškozenému J. P. a že žádný svědek slyšený před soudem nepotvrdil, že by údajné zvonění a SMS zprávy byly od něj. Konečně ve vztahu ke skutku pod bodem V. obviněný uvedl, že se žádného protiprávního aktu vůči poškozenému J. Š. nedopustil, přičemž poškozený nepotvrdil, že by u něj viděl injekční jehlu, a při opakovaném výslechu dokonce uvedl, že se jen domníval, že by to mohla být injekční jehla. Podle obviněného se tak soudy při hodnocení důkazů dopustily řady chyb, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ve svém důsledku rovněž porušení práva na spravedlivý proces.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a podle §265l odst. 1 tř. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání i v případě uvedeném v §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Obviněný J. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řadu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovou vadou však napadené usnesení odvolacího soudu ani jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně netrpí. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. K závěru o vině dovolatele dospěl po logické analýze provedeného dokazování v jeho celku. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad a na jím zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro následné právní posouzení věci, odkázal, což rovněž řádně v souladu s ustanovením §134 odst. 2 trestního řádu ve svém rozhodnutí odůvodnil. Sám pak zdůraznil významné aspekty důkazního stavu věci, potvrzující správnost zvolené právní kvalifikace. Nelze tedy říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
V podaném dovolání nebylo uvedeno, v čem je spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu Nejvyšší soud konstatuje, že deklarovaný dovolací důvod naplněn nebyl ani v jedné z obou alternativ, když odvolací řízení proběhlo po procesní stránce bezvadně a nebyl dán dovolací důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. a) - k) trestního řádu v řízení mu předcházejícím.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že argumentace podaného dovolání byla ve skutečnosti pouze polemikou s hodnotícími úvahami nalézacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci, zpochybňovala věrohodnost svědeckých výpovědí, nešlo tak o námitky ohledně právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného J. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Šilhavecký