ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.1900.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 1900/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci V. B. , omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného opatrovníkem Městskou částí Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, o změnu opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0 P476/2000, o dovolání opatrovníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 29 Co 424/2013-104, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 29 Co 424/2013-104, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. srpna 2013, č. j. 0 P 476/2000-90, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) úvodem předesílá, že o podaném dovolání rozhodl dle Čl. II bodu 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále již „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013.
Dovolání opatrovníka (dále již „dovolatel“) proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. srpna 2013, č. j. 0 P 476/2000-90, jímž byl novým opatrovníkem V. B., tehdy zcela zbaveného způsobilosti k právním úkonům, ustanoven dovolatel, je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 3616/2010, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), od které se ani v této věci dovolací soud nemíní odchýlit.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na pouhé polemice s právním názorem, který k předmětné otázce zaujal dovolací soud ve shora označeném rozhodnutí. Takto projevený nesouhlas s judikaturou dovolacího soudu, bez předložení právně relevantní konkurující úvahy, mohl z procesního hlediska přivodit pouze jediné řešení, a to vydání kasačního rozhodnutí.
Poněvadž se tedy odvolací soud od uvedeného a v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustáleného názoru odchýlil, není jeho rozhodnutí věcně správné. Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu dle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Neboť důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud dle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i prvoinstanční usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu