ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2216.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2216/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce: L. N., zastoupeného Mgr. Michalem Šimků, advokátem se sídlem Šítkova 233/1, Praha 1, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o 786.160,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 173/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, č. j. 29 Co 273/2013-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 786.160,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl dílem jako nepřípustné (v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý rozsudek co do částky 744.000,- Kč s příslušenstvím požadované jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu) a dílem pro vady, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) odstraněny (co do částky 42.160,- Kč požadované jako náhrady škody a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení).
Dovolatel má za to, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice přípustnosti námitky promlčení nároku na přiměřené zadostiučinění dle zákona č. 82/1998 Sb., když žalovaný sám způsobil okolnosti, pro které žalobce nemohl svůj nárok u žalovaného uplatnit, resp. pokud žalobce marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil." Uvedená otázka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť Nejvyšší soud se jí již zabýval, konkrétně v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5079/2009 (rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz), konstatoval, že „uplatnění námitky promlčení by mohlo být zcela výjimečně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy pouze tehdy, jestliže by tato námitka byla pouze prostředkem umožňujícím značně poškodit účastníka právního vztahu. O jednání vykazujícím znaky přímého úmyslu poškodit druhého účastníka by ovšem nebylo možno uvažovat z okolností a důvodů, z nichž je vznik uplatněného nároku dovozován, nýbrž jen z konkrétních okolností, za nichž byla námitka promlčení tohoto nároku uplatněna.“ Přímo ve vztahu k zákonu č. 82/1998 Sb. je pak možno poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, či rozsudek ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010, jakož i v odůvodněních uvedených rozhodnutí citovanou starší judikaturu Nejvyššího soudu, z níž pozdější rozhodnutí vychází. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, byť velice strohého, nelze dovodit, že by jeho závěry byly v rozporu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, když i ve vztahu k žalobcem uváděným skutečnostem, pro které své právo údajně nemohl včas uplatnit (tj. pozdějšího zjištění důsledků vazby pro zdravotní stav žalobce), je možno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, že „objektivizace újmy rovněž není skutečností, se kterou by zákon běh subjektivní promlčecí doby spojoval.“
Jelikož dovolatel podal dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně i co do částky 42.160,- Kč požadované jako náhrady škody (nehledě na jeho objektivní nepřípustnost podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013), jakož i do výroku o náhradě nákladů řízení, nemá zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v uvedeném rozsahu (srov. ustanovení §241a odst. 2 a ustanovení §237 až §238a o. s. ř.), když zamítnutí nároku na náhradu škody ani rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nespočívalo na posouzení námitky promlčení a jejího souladu s dobrými mravy a jinou otázku hmotného nebo procesního práva dovolatel ve svém dovolání neuvedl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu