ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2345.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 2345/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci péče o nezletilé N. B., S. B., a P. B., všichni trvale bytem u matky, zastoupených Městskou částí Praha 17, se sídlem v Praze 6, Žalanského 291, jako kolizním opatrovníkem, děti Ing. P. B., zastoupené JUDr. Miroslavem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze 10, Dýšimská 476, a Ing. Z. B., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, k návrhu matky o obnovu řízení ve věci výkonu rozhodnutí pro neuskutečněné styky a odklad vykonatelnosti, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 P 130/2009, o dovolání matky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.11.2013, č.j. 22 Co 375/2013-968, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 29.5.2013, č.j. 12 P 130/2009-924, soud prvního stupně zamítl návrh matky na obnovu řízení ve věci pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.4.2011, č.j. 12 P 130/2009- 450, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.10.2011, č.j. 22 Co 451/2011- 512, a odklad jeho vykonatelnosti. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Citovanými usneseními byla matce uložena pokuta za neumožnění styku s nezletilými v celkové výši 45.000,- Kč, 1.500,- Kč za každý jednotlivý neuskutečněný styk, za období 3. - 5.12.2010,17. -19.12.2010,28.12.2010 - 2.1.2011,14. -16.1.2011,28. -30.1.2011,4. - 13. 2. 2011, 25. -27. 2. 2011, 25. -27. 3. 2011 a 8. -10. 4. 2011.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18.11.2013, č.j. 22 Co 375/2013-968, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé, změnil jej ve výroku o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) tak, že se otci náhrada nákladů nepřiznává a nepřiznal mu ani náklady odvolacího řízení. Odvolací soud vyložil, že matkou uváděné důvody a k tomu připojené listiny nestačí pro závěr o tom, že by tyto nové důkazy pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Matka žádné jiné právně relevantní důvody ani důkazy neoznačila, pouze tvrdila, že se bála, že by ji otec napadal, případně, že ji napadal. Tuto skutečnost však relevantním způsobem neprokazovala a zejména tak nečinila ani v původním řízení o výkon rozhodnutí, ač tak činit měla a mohla.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním matka. Má za to, že věc měla být po právní stránce posouzena jinak a navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání matky proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem, v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §254 odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013, při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona a prominout zmeškání lhůty. Nelze také podat žalobu na obnovu výkonu rozhodnutí; žalobu pro zmatečnost lze podat pouze z důvodu uvedeného v §229 odst. 4 o. s. ř.
Dovolání matky směřuje právě proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o obnově řízení ve věci výkonu rozhodnutí (uložením pokut). Obnovu řízení, jako mimořádný opravný prostředek, však ustanovení §254 odst. 2 o.s.ř. nepřipouští, a stanoví tak jinak, než ustanovení §237 o.s.ř. Toliko ve věcech výkonu rozhodnutí [ve věcech exekučních - srov. §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve spojení s ustanovením §254 odst. 2 o. s. ř.] je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2415/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005], o takový případ se však v přezkoumávané věci nejedná.
Vzhledem k tomu, že dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání matky bylo odmítnuto, ostatním účastníkům však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu