ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.2808.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 2808/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobkyně M. K. , proti žalovanému O. K. , právně zastoupenému JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, o osvobození od soudních poplatků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 109/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2013, č.j. 51 Co 229/2013 – 413, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. února 2013, č.j. 14 C 109/2007 – 407, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro to, aby mohl konstatovat, že jsou na straně žadatele dány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození tak, jak to předpokládá ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. Zároveň soud prvního stupně konstatoval, že řízení je od soudních poplatků osvobozeno, proto by nemělo zatížit žadatele soudními poplatky.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 15. července 2013, č.j. 51 Co 229/2013 – 413, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že žalovaný nijak nedoložil, z jakých prostředků fakticky hradí své nutné životní náhrady, když měl soud za to, že přiznaná podpora v nezaměstnanosti je k hrazení osobních nákladů nedostatečná. Odvolací soud má za to, že tvrzení žalovaného o jeho nezaměstnatelnosti je pouze subjektivní a pro osvobození od soudních poplatků není významná ani jeho zadluženost či případná exekuce. Za nepodstatné odvolací soud uvedl to, že řízení je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, neboť to lze přiznat účastníku i v takovémto typu řízení.
Proti výše uvedenému usnesení podal žalovaný (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“). Dovolatel uvedl, že není správné, aby soud bagatelizoval a popíral špatný zdravotní stav účastníka, protože zdravotní stav nemusí být nutně provázen invaliditou, resp. jejím úředním uznáním. Dále namítá, že soudy měly přihlédnout i k nemajetnosti účastníka, tj. k jeho dluhům a exekucím. Dovolatel zároveň nesouhlasí s tím, že má soudu dokládat příjmy pro nutné životní náklady, jelikož takový požadavek by vedl k absurdnímu závěru, že žadatel s nízkým příjmem by podmínky pro osvobození od soudních poplatků splnil, kdežto žadatel, který by nedoložil vůbec žádné prostředky, protože žádné nemá, by podmínky pro osvobození od soudních poplatků prokázat nemohl vůbec. S ohledem na výše uvedené, dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno 15. července 2013, Nejvyšší soud České republiky jakožto soud dovolací při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz přechodné ustanovení čl. II, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud se - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - nejprve zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Pro posouzení daného případu je nejprve nutné se zabývat otázkou, zda je možné žalobce osvobodit od soudních poplatků v řízení, které je již samo o sobě osvobozeno od soudního poplatku, a to ex lege podle zákona č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích. Taková otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, a proto je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb., zákona o soudních poplatcích, se od poplatku osvobozuje řízení ve věcech vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí.
Skutečnost, že účastník (vedlejší účastník) je již od soudních poplatků osvobozen podle výše uvedených právních předpisů, sama o sobě nevylučuje, aby mu bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu podle §138 o. s. ř. Osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení má totiž do právní sféry účastníka (vedlejšího účastníka) zpravidla širší dopad než osvobození poskytovaná přímo právními předpisy; při poskytnutí tohoto osvobození účastník (vedlejší účastník) není povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkazu (§141 odst. 1 o. s. ř.) a ani povinnost nahradit státu náklady, které platil (§148 odst. 1 o. s. ř.), a má právo, aby mu byl podle ustanovení §30 o. s. ř. ustanoven zástupce (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 953). Uvedený komentářový názor vychází z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 11 Co 379/2000, uveřejněného v časopise Soudní rozhledy, ročník 2001, č. 1, str. 9. Zde Krajský soud v Ústí nad Labem doplnil, že samotné usnesení o osvobození podle §138 o. s. ř. však soud nevydává, když předpoklady pro takovéto osvobození soud zvažuje toliko v rámci rozhodování podle §141 odst. 1 o. s. ř. V době rozhodování odvolacího soudu (15. července 2013) však ustanovení §141 odst. 1 o. s. ř. znělo tak, že lze-li očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu, uloží předseda senátu tomuto účastníku, není-li osvobozen od soudních poplatků, aby před jeho provedením složil zálohu podle předpokládané výše nákladů, jinak nelze důkaz navrhovaný účastníkem provést, o tom musí být účastník poučen. Ze znění ustanovení §141 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1.9.2012) tak plyne, že se při rozhodování podle §141 odst. 1 o. s. ř. předpoklady pro osvobození od soudních poplatků předběžně nezvažují, neboť povinnost složit zálohu nelze uložit jen účastníku, který byl od soudních poplatků osvobozen.
Jinak je tomu u ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle ustanovení §30 o. s. ř. a náhradě nákladů placených státem ( §148 o.s.ř.), neboť v obou uvedených případech soud posuzuje, zda jsou u učastníka splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší soud souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že i v řízení, které je ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, lze na základě žádosti účastníkovi přiznat osvobození od soudních poplatků, ovšem za předpokladu, že takové individuální osvobození od soudních poplatků je současně spojeno s žádostí účastníka o ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř., neboť podle obsahu spisu lze očekávat, že budou hrazeny náklady řízení placené státem podle §148 o. s. ř.
Jinak řečeno, pouhá žádost o osvobození od soudního poplatku v řízení, které je už ze zákona osvobozeno od soudních poplatků, aniž by účastník žádal o ustanovení zástupce, by vedla k nepřiměřenému prodlužování řízení a nehospodárnosti; avšak v případě, že účastník bude současně žádat i o ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř., pak je v tomto řízení osvobození od soudního poplatku možné, neboť posouzení majetkových a výdělkových poměrů účastníka bude mít za následek i rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce a případné následné hrazení jeho odměny státem. Obdobná situace nastává i tehdy, jestliže stát platil náklady řízení, které by podle podmínek stanovených v §148 odst. 1 o. s. ř. (tj. podle výsledku řízení) bylo možné požadovat na účastníku, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od placení poplatků. Tuto úvahu však soud činí až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).
V případě dovolatele vyplývá ze spisu, že žalovaný na začátku soudního sporu v roce 2007 zažádal o ustanovení zástupce (viz. č. l. 21 spisu), nicméně následně zmocnil ke svému zastupování advokáta. Soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o ustanovení zástupce a následně byl tento postup potvrzen usnesením odvolacího soudu ze dne 2. července 2008, č.j. 51 Co 277/2008 – 57. Následně žalovaný si dále zvolil a zmocnil ke svému zastupování advokáta JUDr. Holubkova, jehož plná moc je založena ve spise na č.l. 80, a který od té doby do současnosti žalovaného zastupuje. Dne 23. 7. 2012 podal žalovaný odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Je tedy zřejmé, že dovolatel žádal pouze o osvobození od soudních poplatků a již nežádal o ustanovení zástupce. Navíc je třeba i zdůraznit, že dovolatel je prakticky po celou dobu řízení právně zastoupen a nijak neuvedl, při tvrzení jeho nemajetnosti a praktického bezdomovectví, z jakých zdrojů si hradí svého právního zástupce.
S ohledem na posuzování poměrů účastníka pro osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší soud nicméně upozorňuje na svá aktuálním rozhodnutí – usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, či usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, kdy s odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, s. 953) vyložil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti. Nezbytnost verifikace majetkových a osobních poměrů (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) účastníka řízení (fyzické osoby) při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem zdůrazněna i v jeho předchozí judikatuře (srov. např. usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 234/2002, nebo v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
V posuzovaném případě odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že pro osvobození od soudních poplatků není významná zadluženost účastníka či jeho exekuce. Odvolací soud při posuzování podmínek pro aplikaci §138 odst. 1 o. s. ř. tak neposoudil řádně všechna kritéria, jelikož nepřihlédl k tvrzeným dluhům dovolatele, ke kterým jsou soudy povinny přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Dovolací soud nicméně konstatuje, že ačkoli odvolací soud nezohlednil všechna kritéria tak, jak vyžaduje aktuální judikatura dovolacího soudu, tak tato vada v konečném výsledku nevedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci, neboť nežádal-li dovolatel o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. bylo toto zkoumání předčasné a rovněž se nejednalo o usnesení odvolacího soudu, jímž se řízení u něho končí ve smyslu ustanovení §148 odst. 1 o. s. ř.
Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu