ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3744.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3744/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu financí , identifikační číslo osoby 000 06 947, se sídlem v Praze, Letenská 525/15, o zaplacení 2,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 44 C 19/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 28. března 2014, č.j. 60 Co 34/2014-66, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. ledna 2014, č.j. 44 C 19/2013-56, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce.
Soud prvního stupně uvedl, že za stavu, kdy žalobce tvrdí, že nemá žádný majetek ani žádné příjmy a nevysvětlil, a to ani na výzvu soudu, z jakých plnění si tedy zajišťuje plnění svých základních potřeb, nelze považovat předložené doklady za věrohodné. Nelze proto uzavřít, že jsou dány podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků a tedy ani pro ustanovení advokáta, když poměry žalobce nebyly věrohodně osvědčeny.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. března 2014, č.j. 60 Co 34/2014-66, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil s právním posouzením soudem prvního stupně a uvedl, že odvolací námitky neobstojí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) řádné a včasné dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolatel uvádí, že mu soudy znemožnily řádně se hájit před soudem, když mu neustanovily zástupce z řad advokátů, a to i přes naplnění zákonných podmínek.
Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. března 2014, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolatel sice není zastoupen advokátem a rovněž nemá sám právnické vzdělání; povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 1997, pod číslem 97 či obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Aby dovolání mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Na naplnění shora uvedených podmínek je třeba trvat i tehdy, nemusí-li být s ohledem na povahu rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, dovolatel zastoupen. Dovolatel ve svém podání nevymezil, v čem spatřuje přípustnost dovolání. Omezuje se na pouhou polemiku s usnesením odvolacího soudu a vyjádření nesouhlasu s výsledkem řízení, aniž by jakkoliv vymezil právní otázku. Není tak naplněna podmínka, kterou stanoví ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tedy že dovolání musí obsahovat vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 a §238 o. s. ř.).
V souzené věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta o.s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu