ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3914.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3914/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně B. D. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody ve výši 10.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 93/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 Co 519/2012 - 119, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2013, č. j. 22 Co 519/2012 - 119, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl, že neustanovuje žalobkyni k ochraně jejích zájmů právního zástupce.
Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podala žalobkyně včasné dovolání, aniž by byla zastoupena advokátem.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že: „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“
V posuzované věci však dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. V případě, že předmětem dovolacího řízení je přezkum splnění podmínek pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle §30 o. s. ř., by trvání na podmínce povinného zastoupení pro dovolací řízení vedlo k popření smyslu a cíle žalobkyní podaného dovolání, a ve svém důsledku k popření práva žalobkyně na přístup k soudu. Povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, tak vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení pro nedostatek podmínky povinného zastoupení zastavit dle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl v usnesení ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013 (dostupné na www.nsoud.cz).
Dovolací soud proto přistoupil k dovolacímu přezkumu.
Žalobkyně ve svém podání kromě obsáhlého popisu skutkového stavu uvedla, že jsou u ní splněny podmínky, aby jí byl ustanoven právní zástupce.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Posuzované dovolání však zákonem vyžadované náležitosti nesplňuje, neboť dovolatelka vůbec nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nevymezila ani důvod dovolání a neuvedla, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolatelkou odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 29. ledna 2014
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu