ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3985.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 3985/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněného R. T. , zastoupeného Mgr. Radkou Červenkovou, advokátkou se sídlem v Praze – Vinohrady, Řípská 3/1144, proti povinné LAPPER PROJECT, s. r. o. , se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/13, identifikační číslo osoby 49787896, zastoupené Mgr. Michalem Burešem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 1042/14, pro 10 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 4181/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. června 2012, č. j. 11Co 238/2012-340, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 17. 1. 2012, č. j. 25 Nc 4181/2009-286, výrokem I. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce uplatněný podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a současně výrokem II. exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 23. 9. 2009, č. j. 25 Nc 4181/2009-10, částečně zastavil pro úrok z prodlení ve výši 3 % z částky 10 000 000,- Kč od 10. 3. 2007 do zaplacení. Ohledně příslušenství dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 10 000 000,- Kč za dobu od 10. 3. 2007 do zaplacení není určité a exekuční titul v tomto rozsahu nelze vykonat.
Krajský soud výrokem I. v záhlaví označeného rozhodnutí potvrdil výrok II. usnesení soudu prvního stupně v tom správném znění, že se exekuce částečně zastavuje pro sjednaný úrok ve výši 3 % měsíčně z částky 10 000 000,- Kč od 10. 3. 2007 do zaplacení. Současně také výrokem II. zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti v části obsahující ujednání o smluvním úroku není vykonatelný pro neurčitost. Zápis nekoresponduje se samotnou smlouvou o půjčce, přitom obsahuje zcela neurčitý pojem „aktuální dlužná částka“, z něhož nelze dovodit, k jakému dni v měsíci tato dlužná částka má být vyčíslena.
Oprávněný dovoláním napadá potvrzující výrok (výrok I.) rozhodnutí krajského soudu a jeho přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a to ohledně závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu - notářského zápisu ze dne 14. 2. 2007 - pro neurčitost ujednání o smluvním úroku z prodlení. Podle jeho názoru notářský zápis v části týkající se příslušenství obsahuje všechny nezbytné náležitosti a „z textu notářského zápisu nepochybně vyplývá“, že splatnost nastává v březnu 2007 s tím, že povinná se zavazuje úrok hradit vždy k 10. dni příslušného měsíce počínaje březnem 2007 až do úplného zaplacení dlužné částky. Příslušným měsícem je tedy (podle dovolatele) jednoznačně kalendářní měsíc s tím, že poprvé je povinná povinna hradit úrok za měsíc březen 2007. Pokud jde o termín „z aktuálně dlužné částky“, ani ten podle dovolatele není neurčitý, neboť „nemůže být pochyb o tom, že se úrok vypočte vždy z částky, která bude aktuálně dlužná ke dni splatnosti úroku, tj. k desátému dni příslušného měsíce“. Dodal, že i kdyby byl právní úkon obsahově nejednoznačný, lze tento nedostatek překlenout pomocí ustanovení §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). O tom, že mezi účastníky bylo zřejmé, že povinná má úrok platit od 10. 3. 2007 do zaplacení, svědčí i skutečnost, že ta některé splátky na sjednaný úrok uhradila ještě před splatností jistiny, což bylo v řízení prokázáno. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku I., včetně odpovídajícího výroku usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V doplňujícím podání, doručeném soudu 9. 11. 2012 (tedy po uplynutí lhůty stanovené v §242 odst. 4 o. s. ř.), oprávněný uvedl, že napadené usnesení odvolacího soudu řeší právní otázku, jež je soudy rozhodována rozdílně, a že odvolací soud posoudil otázku vykonatelnosti notářského zápisu jinak, než jak je řešena v judikatuře dovolacího soudu (zde odkázal na rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 477/2007, 20 Cdo 48888/2008, 20 Cdo 2169/2009, 20 Cdo 2951/2011). Vytkl odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval ust. §268 odst. 1 písm. h) namísto správného ust. §268 odst. 1 písm. a), a že ust. §274 písm. e) o. s. ř. a ust. §71a a §71b notářského řádu nesprávně vyložil v souvislosti se zjištěným skutkovým stavem.
Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že oprávněný ve skutečnosti podrobuje kritice skutková zjištění odvolacího soudu a předkládá vlastní skutkové závěry ohledně určitosti ujednání dohody ze dne 14. 2. 2007. I kdyby namítané posouzení určitosti ujednání dohody představovalo právní a nikoli skutkový závěr, i pak je podle povinné závěr soudů nižších stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. V řízení tak nebyla posuzována žádná otázka, kterou by dosud dovolací soud neřešil. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Ačkoliv dovolatel přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze. Právní otázku (ne)vykonatelnosti části notářského zápisu odvolací soud posoudil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Co se rozumí náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, vyložil (kromě jiných) Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle ustanovení §71b odst. 1 písm. d) notářského řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009, dohoda obsažená v notářském zápise musí obsahovat předmět plnění, čímž je nutno rozumět obsah a rozsah plnění. Jestliže je v notářském zápisu smluvní úrok z prodlení vymezen obsahově tak, že nelze jednoznačně určit, z jaké částky se počítá úrok z prodlení, neodpovídá takové vymezení jak výše citovanému ustanovení notářského řádu, tak standardní judikatuře (konkrétně notářský zápis v bodu “za prvé“ zní: „…povinný bude z celkové částky půjčky ve výši 10,000.000,- Kč hradit oprávněnému úrok ve výši 3 % měsíčně do zaplacení. Účastníci dále ujednali, že úrok ve sjednané výši 3 % měsíčně z aktuálně dlužné částky bude povinný hradit oprávněnému vždy měsíčně, a to k desátému dni příslušného měsíce, počínaje měsícem březnem 2007…, v bodu „za druhé“ se povinný zavázal uhradit oprávněnému úrok z půjčky ve sjednané výši 3 % měsíčně z aktuálně dlužné částky, splatný k desátému dni příslušného měsíce, počínaje měsícem březnem 2007 do zaplacení“). Tento závěr není dle názoru dovolacího soudu ani v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2011, sp. zn. II. ÚS 3381/10, neboť na základě notářského zápisu nelze aktuální dlužnou částku stanovit.
Nesprávný a v rozporu s dosavadní judikatorní praxí Nejvyššího soudu (viz např. jeho usnesení ze dne 24. října 2007, sp. zn. 20 Cdo 3203/2006, případně usnesení uveřejněné pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) je jen závěr odvolacího soudu, že nařízenou exekuci je z důvodu částečné materiální nevykonatelnosti předmětného notářského zápisu třeba zastavit podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a nikoliv podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na což také dovolatel poukázal. Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že je nutné rozlišovat rozdíl mezi tím, kdy je návrh na zastavení exekuce odůvodněn tvrzením, že oprávněný nemá podle hmotného práva na vymáhané právo nárok (v případě důvodnosti takového návrhu je namístě exekuci zastavit podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), a situací, kdy je exekuce nařízena, ač exekuční titul není (částečně) materiálně vykonatelný; v takovém případě musí být v každém stádiu (i bez návrhu) podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (částečně) zastavena. Zastavení exekuce pro nedostatek vykonatelnosti titulu připadá v úvahu jednak v případech, kdy titul je způsobilý nabýt vykonatelnosti, ale dosud se tak nestalo (typicky pro nedoručení rozhodnutí), jednak v případech, kdy titul zde vůbec nebyl, popř. byl, ale před nařízením výkonu pozbyl vykonatelnosti, a konečně v případech, kdy titul není vykonatelný materiálně.
Přes uvedené pochybení odvolacího soudu je však jeho rozhodnutí, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekuce v části týkající se úroku z prodlení ve výši 3 % z částky 10 000 000,- Kč od 10. 3. 2007 do zaplacení podle předmětného notářského zápisu, věcně správné a zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu by nemohlo vést v tomto ohledu k jinému výsledku řízení.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. června 2014
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu