ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4005.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4005/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněného PPF B2 B.V. , soukromá společnost s ručením omezeným, se sídlem v Amsterdamu, Strawinskylaan 933, 1077XX, Nizozemské království, evid. č. 34186049, zastoupeného JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, , proti povinné D. L. , za účasti manžela povinné P. L. , bytem jako povinná, pro 17 380,80 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 27 EXE 2896/2012, o dovolání povinné a P. L. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2013 , č. j. 13 Co 130/2013-62, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 10. 2012, č. j. 27 EXE 2896/2012-51, kterým Okresní soud v Sokolově zamítl žádost povinné a P. L. o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků v souvislosti s podáním opravného prostředku proti usnesení ze dne 27. 9. 2012, č. j. 61Co 450/2012-38, kterým Krajský soud v Plzni odmítl podle §44 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. odvolání povinné proti usnesení ze dne 23. 8. 2012, č. j. 27 EXE 2896/2012-22, jímž Okresní soud v Sokolově nařídil na majetek povinné exekuci.
V záhlaví označené usnesení napadla povinná a P. L. dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen též „o. s. ř.“.
Ač nejsou dovolatelé řádně zastoupeni, povaha dovoláním napadeného rozhodnutí vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení pro nedostatek podmínky povinného zastoupení zastavit dle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013).
Dovolání není přípustné, podle §237 o. s. ř., neboť ze strany povinné a P. L. se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (z §238a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 vyplývá, že proti usnesením odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, resp. exekuce, není dovolání přípustné), rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání povinného a P. L. podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu