ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4066.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4066/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-Mobile Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 64949681, proti povinné A-ZETES, s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 5, Karlická 910/49, identifikační číslo osoby 25125664, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, pro 3.190,70 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 55 E 6134/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2008 , č. j. 69 Co 202/2008-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 13. 1. 2005, č. j. 55 E 6134/2004-6, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v Praze ze dne 29. 3. 2004, č. j. 032369/2003-631/Kad/G, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 3.190,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6,5% z částky 399,20 Kč od 6. 3. 2002 do zaplacení, 6,5% z částky 1.384,20 Kč od 3. 4. 2002 do zaplacení a 5,5% z částky 1.407,30 Kč od 4. 5. 2002 do zaplacení, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že odvolání neobsahuje žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce; námitky povinné týkající se průběhu její likvidace (že rozhodnutí o vstupu společnosti do likvidace bylo učiněno dne 30. 1. 2002, že to bylo oprávněné oznámeno písemně dne 14. 2. 2002, kdy s ní byla i smlouva vypovězena, že jí byly vráceny také SIM karty do telefonů, že tak přesto následně účtovala hovory, které se prokazatelně nemohly uskutečnit, že se oprávněná nikdy nepřihlásila do likvidace povinné, že povinná žádný dluh u oprávněné nemá) jsou pro posouzení důvodnosti nařízení výkonu rozhodnutí právně nevýznamné.
Povinná v dovolání, aniž by vymezila, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, vytýká soudům nižších stupňů, že se nevypořádaly s jejími námitkami. Uvedla, že po celou dobu řízení poukazovala na neplatnost exekučního titulu, neboť Český telekomunikační úřad v Praze, který jej vydal, rozhodoval na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinné není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (k tomu srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, a ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11) přípustné.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nepřednesla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Námitkou, že soudy obou stupňů pochybily, pokud se nezabývaly jejími námitkami týkajícími se likvidace společnosti a skutečnosti, že vůči oprávněné nemá žádný dluh, dovolatelka zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, kterou však exekuční soud není oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007, či ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová Ph.D.
předsedkyně senátu