ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4360.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4360/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněného P. D., proti povinnému P. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 159/56, pro částku 2.166,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 66Nc 1090/2009, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 11. října 2011, č. j. 29Co 204/2011-68, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 7. ledna 2011, č. j. 66Nc 1090/2009-32, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (odůvodněný promlčením vymáhané pohledávky) nařízené usnesením z 26. června 2009, č. j. 66Nc 1090/2009-8. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že promlčecí doba (stavená po dobu trvání vykonávacího řízení sp. zn. 45E 689/2011) v době zahájení exekučního řízení neuplynula, a jako důvodnou neshledal ani námitku, že povinnému exekuční titul nebyl doručen, a to s odůvodněním, že „doručenka od zásilky určené do vlastních rukou, obsahující exekuční titul (protože povinný její převzetí potvrdil podpisem nevzbuzujícím u odvolacího soudu pochybnost o jeho pravosti) svědčí o tom, že tento titul byl v rozhodné době správně doručen.“
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak ve smyslu jeho konstantní judikatury“ – povinný namítá, že řízení je postiženou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „spočívající v neprovedení předložených a navržených důkazů odvolacím soudem k nedoručení vykonávaného titulu“, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „a to otázky (ne)doručení vykonávaného rozhodnutí a jeho vykonatelnosti“ (podpis na doručence u vykonávaného platebního výměru není – na rozdíl od podpisů u dalších tří písemností – jeho). Dále pak dovolatel zdůrazňuje, že okolnosti významné pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti, je-li její správnost účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl povinnému řádně doručen, je soud oprávněn i povinen provést potřebná zjištění.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21. 2. 2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
V souzené věci však dovolatel, tuto svou základní povinnost, totiž vymezit, z čeho dovozuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, tedy formulovat příslušnou právní otázku, nesplnil a k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání vznesených.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr, jak již Nejvyšší soud zdůraznil v mnoha rozhodnutích, je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržený platební výměr byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a to s argumentací, že doručenku nepodepsal.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním. Vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), totiž – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu