ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.465.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 465/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a Mgr. Víta Bičáka, v exekuční věci oprávněné FIXnet, s. r. o., se sídlem v Sušici, Pražská 1194, identifikační číslo osoby 26357739, zastoupené JUDr. Slavomírem Vlachem, advokátem se sídlem v Sušici, Nádražní 166, proti povinnému M. M., zastoupenému Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem se sídlem v Sušici, Pravdova 1077, pro částku 1.764,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 27 EXE 3200/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 30. srpna 2011, č.j. 11 Co 430/2011-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 13. dubna 2011, č.j. 27 EXE 3200/2010-67, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením z 13. dubna 2011, č.j. 27 EXE 3200/2010-64.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinný namítá existenci vad řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a ohlašuje i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aniž však vysvětluje, v čem by nesprávné právní posouzení věci mělo spočívat. Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že jsou v něm řešeny následující právní otázky (neuvádí však, zda dosud neřešené či rozhodované rozdílně, případně sice řešené, avšak takové, jež by měly být posouzeny jinak), a to, zda
- „je možné rozhodnout o návrhu na zastavení exekuce dříve, než je exekuce řádně místně příslušným soudem pravomocně nařízena“
- „je možné aprobovat stav, kdy soudní exekutor nikterak nerozhodne (mlčí) o návrhu na zastavení exekuce, který řádně podá povinný“
- „je možné aprobovat stav, kdy soudní exekutor nepostupuje v souladu s ustanoveními exekučního řádu, která mu ukládají v případě podání řádného návrhu na zastavení exekuce obeslat ve lhůtě 15ti dnů ostatní účastníky exekučního řízení a vyzvat je k vyjádření, zda se zastavením exekuce souhlasí.“
Oprávněná „s dovoláním nesouhlasila a považovala je za účelové“. Z věcného hlediska se k dovolání nevyjádřila, pouze sdělila, že s napadeným rozhodnutím souhlasí.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
I když dovolatel napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Povinný totiž sice ohlásil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., avšak – posuzováno podle obsahu právních otázek, pro jejichž řešení napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam – soudnímu exekutorovi (a potažmo i soudům obou stupňů) vytýká výlučně vady řízení (srov. dikci „soudní exekutor nerozhodne /mlčí/ ...“, případně „soudní exekutor nepostupuje v souladu s ustanoveními exekučního řádu ...“, nebo „je možno rozhodnout ... dříve ...“). Vady řízení však lze vytýkat jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž ovšem – viz výše – k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c o. s. ř. (nejde-li o otázku výkladu procesněprávního institutu, o kterou se však v souzené věci zcela zjevně nejedná) způsobilý není.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu