ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.57.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 57/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci J. Z. , osoby omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem městem Krásná Lípa, se sídlem v Krásné Lípě, Masarykova 246/6, identifikační číslo osoby 00261459, zastoupeným JUDr. Evou Ruthovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Říční 1774, o návrhu na změnu opatrovníka, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 0P 511/2009, o dovolání opatrovníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2013, č. j. 11 Co 275/2013-93, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání opatrovníka v záhlaví označené osoby omezené ve svéprávnosti [srov. k tomu §3032 odst. 2 obč. zák. (zák. č. 89/2012 Sb.)] proti usnesení Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) ze dne 19. července 2013, č. j. 11 Co 275/2013-93, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 30 Cdo 3616/2010, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ], přičemž není důvod, aby rozhodná právní otázka (ustanovení opatrovníka osobě omezené ve způsobilosti k právním úkonům, resp. od 1. 1. 2014 osobě omezené ve svéprávnosti, kterou odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu) byla řešena jinak. Jestliže se odvolací soud v napadeném rozhodnutí, v souvislosti s řešením otázky ustanovení (tehdy) tzv. veřejného opatrovníka, vyjadřoval (formou odkazu na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 10. července 2007, sp. zn. II. ÚS 995/07, publikovaného na webových stránkách Ústavního soudu České republiky http://nalus.usoud.cz , a jeho parafrázováním) k problematice materiálního a personálního zajištění funkce tzv. veřejného opatrovníka, činil tak zjevně nad rámec zákonem stanovených náležitostí pro odůvodnění uvedeného rozhodnutí, aniž by tím ve skutečnosti řešil otázku, na které by spočívalo jím vydané rozhodnutí. Jinými slovy řečeno, nespočívá-li na posledně uvedené otázce rozhodnutí odvolacího soudu (což v daném případě nespočívá), nemohlo dost dobře její řešení odvolacím soudem (zjevně učiněné jako obiter dictum), založit přípustnost tohoto dovolání, jakkoliv si i Nejvyšší soud uvědomuje závažnost situace vyložené dovolatelem; je třeba si ovšem uvědomit, že obecné soudy nemohou nahrazovat činnost zákonodárce ani se ve svých rozhodnutích vyjadřovat k problematice, jež by podle jejich názoru měla být (příp. jakým způsobem) pro futuro právně reglementována.
Nejvyšší soud proto dovolání opatrovníka podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) (per analogiam) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2014
JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu