ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.605.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 605/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné QI Investiční společnost, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupené Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská 797/3, proti povinnému Ing. P. K. , zastoupenému JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská 137/8, pro 576.874,47 Kč s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. 1 E 51/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2013, č. j. 32 Co 425/2013-39, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné k rukám Mgr. Dagmar Beníkové náklady dovolacího řízení 11.160,- Kč a 2.344,- Kč jako daň z přidané hodnoty.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 17. 6. 2013, č. j. 1 E 51/2013-23, nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 10. 2012, č. j. 106 C 81/2012-60, ve prospěch pohledávky oprávněné ve výši 576.874,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z 576.874,47 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, s úrokem ve výši 5,67 % ročně z 576.874,47 Kč od 20. 4. 2013 do zaplacení, výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech povinného ve výroku uvedených (výrok I.), uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 28.117,20 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Dagmar Beníkové (výrok II.), rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení, náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu výkonu rozhodnutí proti povinnému přiznány (výrok III.), a že pořadí soudcovského zástavního práva zřízeného usnesením na nemovitostech uvedených se řídí dnem 21. 5. 2013 (výrok IV.).
Odvolací soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného s tím, že v něm povinný nenamítal žádné skutečnosti, které by byly právně významné pro nařízení výkonu rozhodnutí, a že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny. Uvedl, že vedle odvolání podal povinný i návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, kterým se bude zabývat soud prvního stupně.
Povinný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uvedl, že napadené rozhodnutí je v nesouladu se stávající judikaturou, např. rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezem Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném pod pořadovým číslem 84 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009. Dále namítal, že se odvolací soud ne správně vypořádal s námitkou, že již dne 19. 4. 2013 (tedy před podáním návrhu na výkon rozhodnutí) zaplatil spolu s manželkou oprávněné částku 1.271.494,21 Kč, přičemž oprávněná tuto částku započítala jinak, než měla, tj. na jistinu dluhu dle exekučního titulu. K určení peněžitého závazku, na který je dlužníkem plněno (za předpokladu, že existuje více závazků dlužníka vůči věřiteli) postačuje, pokud dlužník poskytne věřiteli plnění ve výši, jež odpovídá právě výši jednoho konkrétního z více dluhů. Při respektování výkladových pravidel určených ustanoveními §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a zásad pro výklad právních úkonů je zjevné, že dovolatel a jeho manželka poukázáním částky 1.271.494,21 Kč k rukám oprávněné hradili právě svůj závazek vůči ní plynoucí z pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 30. 10. 2012, č. j. 106 C 81/2012-60, který je v této věci exekučním titulem. Dnem připsání poukázané částky na účet oprávněné (19. 4. 2013), zanikl závazek povinného vůči oprávněné do této výše. V dané věci tedy nebyly předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva splněny co do existence, resp. rozsahu pohledávky oprávněné. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že exekuční návrh bude zamítnut, příp. aby bylo napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl a potvrdil rozhodnutí odvolacího soudu. Domnívá se, že veškeré povinným tvrzené skutečnosti a argumenty nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí významné, neboť v tomto stádiu řízení vychází soud pouze z tvrzení oprávněné, že povinný nesplnil dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, aniž by se k existenci pohledávky či jejímu rozsahu provádělo dokazování. V souvislosti s návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3062/2007.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné, neboť odvolací soud při posuzování předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné po číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Judikatura Nejvyššího soudu, na níž povinný odkazuje, se vztahuje k projevu vůle a poukázání peněžitého plnění na jiný účet, než na který měl dlužník dle dohody plnit. Otázkou, zda ještě před podáním návrhu na výkon rozhodnutí povinný svou povinnost (byť částečně) splnil, se bude zabývat, jak již uvedl odvolací soud, soud prvního stupně v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. dubna 2014
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu