ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.791.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 791/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobce, A. E. A., zastoupeného JUDr. Janem Mejzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 534.873,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 298/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 19 Co 353/2013-84, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. dubna 2013, č. j. 12 C 298/2011–32, výrokem I. zastavil řízení co do částky 1.714,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 533.159,- Kč s příslušenstvím a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Předmětným nárokem žalobce uplatnil náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „OdpŠk“), která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 137/2001. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci již bylo za nepřiměřenou délku řízení poskytnuto zadostiučinění formou zastavení trestního řízení podle §223 odst. 1 tr. řádu z důvodu §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu soud uvedl, že dostatečnou kompenzací za nepřiměřenou délku řízení je v případě žalobce samotné zastavení trestního řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2013, č. j. 19 Co 353/2013-84, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II. o věci samé, když se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním podle obsahu v rozsahu zamítavého výroku ve věci samé. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když mu zamítl nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání.
K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, která považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za zcela správná a ztotožňuje se s učiněnými právními závěry. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání a dospěl k závěru, že není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Jádrem podaného dovolání je námitka žalobce, že zastavení trestního stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení nepředstavuje způsobilé odškodnění. Nejvyšší soud ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod R 58/2011 (veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí, na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ) ve vztahu k možným způsobům odškodnění uvedl, že jiná forma náhrady ve smyslu §31a odst. 2 OdpŠk, může být přiznána zejména v trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010). Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno s poukazem na č. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 7 Tz 316/2001). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. 30 Cdo 2310/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 60/2013, Nejvyšší soud dále uvedl, že zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě náhrady podle zák. č. 82/1998 Sb. by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující (srov. §31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.). Konečně pak v usnesení ze dne 25. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 3300/2013, Nejvyšší soud aplikoval uvedené závěry i na případ, kdy trestní řízení bylo zastaveno podle §223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu.
Dovolatelem vymezená právní otázka tedy již byla v judikatuře i Stanovisku Nejvyššího soudu vyřešena a dovolací soud neshledal důvod se od přijatého závěru v souzené věci odchýlit. Dovolací soud rovněž neshledal, že by v posuzované věci byl naplněn jiný předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je nadto plně v souladu s citovanou judikaturou, neboť odvolací soud se zabýval otázkou, zda zastavení trestního stíhání představuje pro poškozeného vzhledem k okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy zadostiučinění dostačující.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. července 2014
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu