ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.126.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 126/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PISCIA, s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Přívoze, Macharova 82/8, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 60779730, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, proti žalovanému městu Štramberk , se sídlem ve Štramberku, Náměstí 310, identifikační číslo osoby 298468, zastoupenému JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, o zaplacení 1 605 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 931 585,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 350/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. listopadu 2012, č. j. 5 Cmo 291/2012-654, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem zrušil v pořadí druhý ve věci rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2012, č. j. 11 Cm 350/2003-571, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu k vedlejší účastnici na straně žalobkyně a řízení vůči ní zastavil (výrok I.) a potvrdil ho ve zbývajícím rozsahu, tj. v zamítavém výroku ve věci samé a ve zbývající části výroku o nákladech řízení (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení
– v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 304/2005, ze dne 23. května 2006, sp. zn. 29 Odo 485/2005, ze dne 13. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 5120/2007, a ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 2808/2009) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o náležitosti uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř., bude dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o. s. ř.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka v něm nevymezila rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadá. Jestliže byl rozsudek odvolacího soudu dovolatelce (jejímu zástupci) doručen dne 22. ledna 2013 (srov. doručenku na č. l. 657 spisu), zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání jí marně uplynula dne 22. března 2013. Tímto marným uplynutím lhůty se vada dovolání spočívající v neuvedení rozsahu napadeného rozsudku stala neodstranitelnou a dovolání žalobkyně trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
I kdyby však dovolání uvedenou vadou netrpělo, muselo by být odmítnuto jako nepřípustné, neboť dovolání není přípustné dle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (soud prvního stupně rozhodl v pořadí prvním ve věci rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č. j. 11 Cm 350/2003-204, ve znění usnesení ze dne 25. července 2008,
č. j. 11 Cm 350/2003-220, který odvolací soud usnesením ze dne 11. února 2010, č. j. 5 Cmo 183/2009-331, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, i v pořadí druhým ve věci rozsudkem ze dne 18. ledna 2012, č. j. 11 Cm 350/2003-571, stejně – zamítl žalobu) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá. Je tomu tak proto, že otázky uznání závazku a platnosti předmětné smlouvy o dílo odvolací soud neřešil odchylně od konstantní judikatorní praxe Nejvyššího soudu. Kromě toho dovolatelka staví kritiku právního posouzení věci na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel odvolací soud. Tím však dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v případě přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže měnit a že dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nemá k dispozici.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo pro vady odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. května 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu