ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2248.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2248/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., se sídlem v Praze 4-Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64 94 82 42, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalované Y. R. , zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, o zaplacení částky 50.358,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 50 C 201/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. května 2010, č. j. 50 C 201/2008-47, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2013, č. j. 15 Co 126/2011-125, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. května 2010, č. j. 50 C 201/2008-47, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2013, č. j. 15 Co 126/2011-125, se odmítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. května 2010, č. j. 50 C 201/2008-47, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 50.358,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4.597,50 Kč a s 24% úrokem z prodlení z částky 50.358,20 Kč od 1. listopadu 2008 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení, vše v měsíčních splátkách určených ve výroku, pod ztrátou výhody splátek.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. dubna 2013, č. j. 15 Co 126/2011-125, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 50.358,- Kč a změnil jej co do úroku z prodlení tak, že žalovanou zavázal zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši specifikované ve výroku, ve zbývající části úroku z prodlení žalobu zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti odkázala na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), považujíc rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné pro řešení otázky, „zda se žalobkyně může domáhat soudní ochrany v situaci, kdy uvedla žalovanou do stavu neschopného plnit závazky, přičemž situace žalované byla žalobkyni známa a zda není dána i odpovědnost státu za situaci žalované“.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení - ke dni 1. prosince 2013 - žalobkyně změnila svou obchodní firmu na UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s. Nejvyšší soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Dovolání je podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť ač zastoupena advokátem, přes správné poučení odvolacím soudem, nepostřehla změnu předpokladů, za nichž je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému po nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Uvedla-li dovolatelka, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako předpoklad přípustnosti dovolání označila skutečnost, že jde o posouzení otázky zásadního právního významu, pak takto vymezený předpoklad přípustnosti dovolání neodpovídá žádnému z předpokladů určených ustanovením §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula dne 18. listopadu 2013. Jde přitom o vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu