ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3072.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3072/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Český inkasní kapitál, a.s. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27 64 67 51, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Janem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Přemyslova 87/5, o zaplacení částky 167.120,92 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 18 EC 1291/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. května 2013, č. j. 35 Co 502/2012-276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.825,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 25. června 2012, č. j. 18 EC 1291/2009-225, zamítl žalobu o zaplacení částky 167.120,97 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Označila-li dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dostála tomuto požadavku pouze formálně, neboť její dovolací námitky ve skutečnosti směřují do hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí) soudy nižších stupňů. Dovolatelka tak zakládá kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož smlouva o úvěru je neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. pro nesvobodu projevu vůle, na odlišném hodnocení v řízení provedených důkazů. Pomíjí, že skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení zpochybnit a že dovolací soud je jím vázán a nejen při zkoumání důvodnosti dovolání, ale též při posouzení jeho přípustnosti z něho vychází. Námitky dovolatelky nelze podřadit pod přípustný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a proto k nim dovolací soud nemohl přihlédnout.
Odkaz dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 3606/2007 a ze dne 8. února 2001, sp. zn. 22 Cdo 752/99 (jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) jako na rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud podle názoru dovolatelky odchýlit, je nepřípadný, neboť vycházejí při posouzení svobody vůle právního úkonu z odlišných skutkových zjištění.
Ve zbytku se dovolatelka omezila na výtky procesních vad, aniž vymezila otázky procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a aniž označila příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu a uvedla ustálené judikatorní závěry, od nichž se měl odvolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu