ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.3640.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 3640/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně SANREKO - stavební společnost s r.o. , se sídlem v Liberci 3, Chodská 7, PSČ 460 10, identifikační číslo osoby 25 40 19 04, zastoupené JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Petrem Ulmannem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, o zaplacení částky 1,080.028,30 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 2,900.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 102/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2013, č. j. 1 Cmo 355/2012-439, ve znění opravného usnesení ze dne 15. srpna 2013, č. j. 1 Cmo 355/2012-445, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti usnesení označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Praze zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 12. října 2012, č. j. 38 Cm 102/2011-424, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek podmínky řízení podle ustanovení §107 odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodnuto o nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 a §238a o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je dovolacím soudem zčásti rozhodována rozdílně a zčásti dovolacím soudem řešena nebyla, a že v průběhu odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto rozdílně oproti rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka.
Dovolatel vyjadřuje přesvědčení, že v řízení před soudem prvního stupně bylo nesprávně rozhodnuto o procesním nástupnictví na straně žalobkyně (společnosti TESTAV spol. s r.o.), neboť původní žalobkyně nikdy návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. nepodala. Tento návrh podala až společnost PRAGA HRÁDEK n.N. a.s. (v pořadí první postupnice), která však v postavení žalobkyně nebyla a k podání takového návrhu jí tak nesvědčilo právo. Přitom z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4232/2007 (jde o usnesení ze dne 11. října 2007, in www.nsoud.cz) vyplývá, že osoba, jejíž vstup do řízení na místo stávajícího účastníka soud připustil rozhodnutím podle §107a o. s. ř., nemůže sama úspěšně podat další návrh na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. před právní mocí rozhodnutí, na jehož základě se stala účastnicí řízení, což se podle názoru dovolatele právě v daném případě stalo. Dovolatel má za to, že dispoziční zásada dopadá nejen na něj, ale především na žalobkyni, která nepostupovala v řízení dostatečně obezřetně a neošetřila si, aby s postoupenou pohledávkou na ni v souladu s právem přešlo i postavení žalobce. Vyjadřuje přesvědčení, že soud je povinen podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlížet ke splnění podmínek řízení a není vázán byť pravomocným usnesením, které bezpochyby bylo vydáno postupem v rozporu se zákonem. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť na řešení otázky, kterou dovolatel považuje za dosud „zčásti“ neřešenou a „zčásti řešenou rozdílně“ (eventuelně při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007), napadené rozhodnutí nespočívá, tato otázka nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je veřejnosti dostupné na jeho webových stránkách).
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, podle něhož soud prvního stupně rozhodl nesprávně, jestliže i přes tzv. materiální právní moc, která představuje závaznost výroku rozhodnutí a jeho nezměnitelnost, což se projevuje jako překážka vůči soudu, účastníkům řízení a případně i dalším osobám, přistoupil v rámci šetření podmínek řízení ke zkoumání pravomocně vyřešené otázky procesního nástupnictví, aniž by tak s ohledem na právní úpravu mimořádných opravných prostředků a absenci včasného impulsu funkčně příslušnému soudu účastníkem řízení, který by se cítil tímto rozhodnutím dotčen, učinit mohl. Právní posouzení věci odvolacím soudem co do závaznosti pravomocného rozhodnutí o vstupu nové žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu a jež bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu se závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 68/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud uzavřel, že byť soud prvního stupně chybně vyhověl návrhu žalobkyně a rozhodl o procesním nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř., nelze pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně ignorovat, nýbrž soud jej musí v dalším řízení respektovat a z něj vycházet. Správnost pravomocného procesního rozhodnutí nelze totiž přezkoumávat ani mu přisuzovat jiné právní účinky.
Přípustnost dovolání pak zcela zjevně není dána podle ustanovení §238a o. s. ř., neboť odvolací soud o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, nerozhodl.
Vzhledem k výše uvedenému není dovolání žalovaného podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu