ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.579.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 579/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Komerční banky, a.s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo 45 31 70 54, proti žalovaným 1) T. D. a 2) M. D. , zastoupeným JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Turnově, Husova 602, o zaplacení částky 8,716.426,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 90 C 152/2009, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. dubna 2012, č. j. 47 Co 275/2011-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou soudu dne 3. července 2009 se žalobkyně domáhala po žalovaných vrácení peněžních prostředků poskytnutých na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 12. září 2001.
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 11. března 2010, č. j. 90 C 152/2009-61, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 8,716.426,44 Kč s úrokem a úrokem z prodlení tam uvedeným (výrok I.) a náklady řízení ve výši 97.209,- Kč (výrok II.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu co do částky 714.963,72 Kč a 25% úroku z prodlení z částky 1,496.714,24 Kč od 1. července 2009 do zaplacení zamítl, ve zbylé části výrok I. potvrdil (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Odvolací soud se za situace, kdy žádný z účastníků nečinil spornou skutečnost, že bylo vedeno řízení o soudním prodeji zástavy, zajišťující spornou pohledávku žalobkyně, ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 47/2004, in www.nsoud.cz), že rozhodnutí v řízení o soudním prodeji zástavy nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro řízení, v němž se věřitel domáhá uložení povinnosti dlužníkovi uhradit zástavním právem zajištěnou pohledávku. Za bezvýznamné považoval námitky, že společně se zástavami je prodávána i nemovitost třetí osoby a celková cena nemovitostí převyšuje pohledávku žalobkyně uplatněnou v nalézacím řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku ve věci samé [posuzováno podle obsahu - §41 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)] podali žalovaní dovolání, aniž by, ač zastoupeni advokátem, označili zákonné ustanovení, o něž opírají přípustnost dovolání, v němž namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že bylo rozhodnuto o nároku, který již byl dříve „vyřešen“ v rámci prodeje zástavy, když řízení o prodeji zástavy je skončeno, zbývá vyhlásit dražbu a nemovitosti prodat. Žalobkyně tak nadbytečně vede řízení o zaplacení peněžité částky a dovolatelé jsou silně zatíženi už jen tím, že jsou jim účtovány vysoké náklady řízení, když žalobkyně má jedinečnou možnost prodat zastavené nemovitosti a domoci se svých pohledávek. Poukazují na neochotu žalobkyně „přijmout zhruba jednu polovinu dluhu“ poté, co by byla odměřena část zastavených pozemků, dluh tak mohl být snížen a dovolatelé se mohli se zbytkem dluhu vypořádat snadněji než s dluhem přes 8,000.000,- Kč, který narůstá v sankčních úrocích. Přístup žalobkyně proto považují za šikanózní a její postup za rozporný s dobrými mravy.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, když ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili, případně jejich řešení zpochybnili.
Dovolatelé neformulují žádnou právní otázku splňující kritéria podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení odvolacím soudem by Nejvyšší soud dospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí.
Oponují-li dovolatelé závěru odvolacího soudu, že řízení o soudním prodeji zástavy nepředstavuje překážku věci rozsouzené pro řízení, ve kterém se věřitel domáhá uložení povinnosti dlužníkovi uhradit zástavním právem zajištěnou pohledávku, nejde o otázku zásadního právního významu, neboť závěr odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž o stejnou věc ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. jde tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod (tedy týká-li se stejného předmětu řízení) a týká-li se těchže osob (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, pod číslem 113). Tentýž právní důvod (stejný předmět řízení) je pak dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vychází ze stejných skutkových okolností, jimiž byl uplatněn.
V projednávané věci je právním důvodem žalobou uplatněného nároku smlouva o úvěru a předmětem řízení je právo věřitele na peněžité plnění proti obligačnímu dlužníkovi. V řízení o soudním prodeji zástavy, na které dovolatelé poukazují, je právním důvodem uplatněného nároku smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem a předmětem řízení je právo zástavního věřitele, aby byl nařízen prodej zástavy. V každém z těchto řízení je jiný právní důvod uplatněného nároku a jiný předmět řízení.
Kritizují-li dovolatelé postup žalobkyně, která „odmítla přijmout zhruba jednu polovinu dluhu“, což je podle jejich názoru postup šikanózní a rozporný s dobrými mravy, neboť v důsledku toho narůstají sankční úroky, pomíjejí, že návrh dovolatelů na způsob úhrady části dluhu byl vázán na podmínku, která byla pro žalobkyni nepřijatelná. Postup žalobkyně tak nelze považovat za šikanózní ani rozporný s dobrými mravy.
Doplnili-li dovolatelé dovolání podáním ze dne 4. října 2012, doručeným soudu dne 9. října 2012, učinili tak po uplynutí zákonné dovolací lhůty určené ustanovením §240 odst. 1 o. s. ř.
Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu části výroku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2014
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu