ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.610.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 610/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně DICOTA EASTERN EUROPE s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Na Lysině 25, identifikační číslo osoby 26163373, zastoupené Mgr. Jakubem Trávníčkem, advokátem se sídlem v Brně, Jílkova 2486/199, proti žalované Přehnal s.r.o. , se sídlem v Brně, Horská 2951/8, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 28279034, zastoupené Mgr. Richardem Langem, advokátem se sídlem v Praze 6, Krocínovská 802/1, o zaplacení 185 538,61 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2/48 Cm 91/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. září 2013, č. j. 8 Cmo 313/2013-157, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 5. června 2013, č. j. 48 Cm 91/2011-133, jímž Krajský soud v Brně vyhověl návrhu žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení obchodní společnost OSM Europe GmbH, HRB 725583, se sídlem Pleidelsheimer Str. 15, 74321 Bietigheim-Bissingen, Spolková republika Německo. Podle shodného právního posouzení soudů obou stupňů nastala po zahájení řízení uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní jako postupitelem a obchodní společností OSM Europe GmbH jako postupníkem ve smyslu §107a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, a to ve smyslu odstavce 1 téhož ustanovení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, tvrdíc, že napadené rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení věci, závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že o procesním nástupnictví dle §107a o. s. ř. rozhodl pouze formálně na základě předloženého návrhu, aniž zkoumal, jaký dopad bude mít vstup nového účastníka na průběh řízení a na důkazní situaci, k jejímuž ztížení dojde, jestliže je předmětem sporu pohledávka mezi účastníky, která není zcela vyjasněna. Vytýká mu, že v rozporu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu přistupoval k rozhodnutí pouze formalisticky, aniž posoudil, zda nešlo pouze o účelové postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy. Dovolatelka dále namítá, že smlouva o postoupení pohledávky neměla podstatné náležitosti, a proto nemohlo dojít k platnému postoupení pohledávky. Nedostatky postupní smlouvy spatřuje v nedostatečné identifikaci postupované pohledávky, což platí jak pro její výši, tak i pro její příslušenství. Rovněž tak tvrdí, že pohledávka, jež je předmětem postupní smlouvy, nemohla být postoupena na nového účastníka, neboť její výše je předmětem soudního sporu a postoupit lze pouze existující pohledávku.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se vstup obchodní společnosti OSM Europe GmbH do řízení nepřipouští.
Ve vyjádření k dovolání ho žalobkyně označuje za účelové podání, reaguje na jednotlivé dovolací námitky, které označuje za zcela nepřípadné a nedůvodné a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Vymezila-li dovolatelka v dovolání právní otázku platnosti (náležitostí) smlouvy o postoupení pohledávky jako předpokladu procesního nástupnictví dle §107a o. s. ř., nelze jí přisvědčit, že by se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel povinnosti vstoupil do řízení na místo žalovaného, soud – jak vyplývá z ustanovení §107a odst. 1 a 2 o. s. ř. – ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod povinností (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod povinností), zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod povinnosti, o něž v řízení jde. Otázkou, zda tvrzená povinnost, která měla být převedena nebo která měla přejít na jiného, tu opravdu je nebo zda podle uvedené právní skutečnosti povinnost opravdu na jiného přešla nebo byla převedena, se přitom soud nezabývá, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., ale již posouzení věci samé (srov. shodně např. právní závěr v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dospěl-li odvolací soud k závěru, že postupovaná pohledávka je v postupní smlouvě identifikována dostatečně, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na niž ostatně odkazovala sama dovolatelka (srov. např. právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2000, sp. zn. 32 Cdo 2306/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2001, pod číslem 58, a dále v rozsudku ze dne 18. ledna 2011, sp. zn. 32 Cdo 4156/2010, jež je veřejnosti – stejně jako níže uvedená rozhodnutí – k dispozici in www.nsoud.cz), případně i s dalšími jeho rozhodnutími, v nichž se Nejvyšší soud přihlásil k témuž závěru (srov. např. např. usnesení ze dne 31. července 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165, rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, rozsudek ze dne 20. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006 a rozsudek ze dne 26. března 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005).
Namítala-li dovolatelka možné problémy při zjišťování skutkového stavu při vstupu nového účastníka do řízení, jde o okolnosti, které jsou pro posouzení věci z hlediska ustanovení §107a o. s. ř. zcela právně bezvýznamné.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud naplnění předpokladů přípustnosti dovolání dle ustanovení §237 o. s. ř. neshledal. Za situace, kdy nepřichází v úvahu ani aplikace ustanovení §238a o. s. ř., které upravuje přípustnost dovolání proti taxativně vyjmenovaným usnesením odvolacího soudu (o něž v předmětné věci nejde), Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo v řízení rozhodováno, protože rozhodnutím o dovolání řízení ve věci nekončí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu