ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.671.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 671/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Ústavu makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i. , se sídlem v Praze, Heyrovského nám. 1888/2, identifikační číslo osoby 61389013, zastoupené JUDr. Jiřím Marvanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 710/31, proti žalované KONSIT a.s. , se sídlem v Praze 6, Půlkruhová ul. 20/786, PSČ 160 05, identifikační číslo osoby 18630197, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, o odstranění vad díla, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 253/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2013, č. j. 69 Co 241/2013-229, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Františka Hrudky.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. listopadu 2012, č. j. 27 C 253/2007-199, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako i dále uvedené rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže uvedla, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru a tak dovolání má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam“, z čehož dovodila, že „dovolání je proto přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v platném znění“. Dovolatelka tak zřejmě zcela přehlédla ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013, spatřovala-li nesprávně přípustnost dovolání v zásadním právním významu svého dovolání a navíc zřejmě mínila odkázat na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nikoli na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které se v občanském soudním řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 vůbec nenachází.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 25. listopadu 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
V Brně dne 4. srpna 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu