ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.717.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 717/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně POMI CB s.r.o. , se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská tř. 464/103, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28066685, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalované Stavby Bohemia a.s. , se sídlem v Praze 5, Plzeňská 1270/97, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26068443, zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o 436 218 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 209/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2012, č. j. 4 Cmo 95/2012-259, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2011, č. j. 13 Cm 209/2010-213, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Dovolatelka výslovně nevymezila žádnou právní otázku, která by splňovala předpoklady stanovené v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. a pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, přičemž taková otázka se nepodává ani z obsahu dovolacích námitek.
Podle odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno, že by mezi účastnicemi došlo k předání díla dohodnutým způsobem (souhlasným projevem vůle převzít kompletní dílo v předávacím protokolu). Námitky dovolatelky, že dílo bylo předáno bez vad a nedodělků bránících užívání a že vznik práva na zaplacení ceny díla váže smlouva pouze na předání díla, nikoli na jeho provedení, nemohly být způsobilé vyjádřit otázky zásadního právního významu, neboť pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyly určující. V otázce výkladu právního úkonu (zápisu ve stavebním deníku ze dne 27. listopadu 2008) dovolací soud neshledal, že by se odvolací soud při použití interpretačních pravidel uvedených v §35 odst. 2 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) a §266 obchodního zákoníku odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. shodně například právní závěry v rozsudcích ze dne 21. dubna 2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, ze dne 16. září 2009, sp. zn. 23 Cdo 2427/2009, ze dne 22. září 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, a ze dne 11. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).
Vady řízení, které dovolatelka spatřuje v nesprávném skutkovém zjištění odvolacího soudu ze zápisů ve stavebním deníku, rovněž nemohou otevřít přípustnost dovolání. Je tomu tak proto, že tvrzená vada řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. též závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v témže časopise číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Tato situace však v souzené věci nenastala, neboť dovolatelka v rámci namítaných vad řízení žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována) a k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (i kdyby byly dány), dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu