ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.902.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 902/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. V. R. , zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované LETASOL, spol. s r.o. , se sídlem v Kunovicích, Letecká 1110, identifikační číslo osoby 49432541, zastoupené JUDr. Zlatavou Davidovou, advokátkou se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, o 1 464 886 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 408/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2012, č. j. 5 Cmo 71/2012-428, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17 521 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně JUDr. Zlatavy Davidové.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 1 Cm 408/2008-373, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1 464 886 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 7. října 2010, č. j. 1 Cm 408/2008-281, který odvolací soud usnesením ze dne 31. ledna 2011, č. j. 5 Cmo 444/2010-310, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jakož i usnesením ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 1 Cm 408/2008-373, stejně – žalobu zamítl) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelem vymezené otázky určitosti a výkladu projevu vůle účastníků vyjádřené v bodě 5 přílohy č. 3 k dohodě ze dne 11. června 2001, v níž bylo sjednáno, že „Závazky vyplývající z osobní půjčky Ing. R. V. od p. K. ve výši 2 mil. Kč se po odečtení uhrazených a požadovaných částek zbytkem převede na firmu LETASOL. Firma LETASOL uzavře s p. K. splátkový kalendář.“, řešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Závěru o určitosti závazků brání nejen to, že jednotlivé závazky nejsou nijak specifikovány (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz a podle jehož právního závěru požadavek „určitosti závazku“ je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným, dále usnesení téhož soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165, podle jehož právního závěru v rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku rozmanitým způsobem, zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným), ale rovněž skutečnost, že z tohoto bodu přílohy nevyplývá jejich rozsah. Při kritice závěru odvolacího soudu, podle něhož z tohoto ujednání nelze dovodit dohodu o převzetí dluhu a jeho uznání, dovolatel zcela pominul, že projev vůle nemůže být vyložen v rozporu s jazykovým projevem (srov. §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. 25 Cdo 1116/2001, a ze dne 25. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1335/2005, jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
K doplnění dovolání ze dne 11. ledna 2013 (č.l. 468 spisu) dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání, vymezené v §240 odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou v částce 14 180 Kč podle §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 6. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3 041 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. dubna 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu