ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.94.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 94/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava , se sídlem v Ostravě – Porubě, 17. listopadu 2172/15, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 61989100, proti žalované RÁMY – KOVÁCS s. r. o., se sídlem v Havířově – Šumbarku, Náměstí T. G. Masaryka 799/6, PSČ 736 01, identifikační číslo osoby 26856492, o zaplacení částky 34.153,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 113 C 325/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2013, č. j. 15 Co 471/2013-26, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému usnesení ve výroku pod bodem I, jímž Krajský soud v Ostravě potvrdil platební rozkaz Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. ledna 2013, č. j. 113 C 325/2012-19, ve znění opravného usnesení ze dne 26. února 2013, č. j. 113 C 325/2012-22, ve výroku o náhradě nákladů řízení pod bodem I písm. b), není vzhledem k ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, neboť výše nákladů řízení, jejichž náhradu soudy nižších stupňů dovolatelce podle jejího tvrzení odepřely, činí 2.397,60 Kč a dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, v němž napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013, jež jsou veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách), přičemž o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy ani o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř. se v souzené věci nejedná.
Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že dovolání je – za splnění předpokladů stanovených v §237 o. s. ř. - přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srov. shodně např. rozhodnutí uveřejněná pod čísly 32/2003 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. 26 Cdo 707/2002).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu