ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1164.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1164/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Hartl Haus Czech s.r.o. se sídlem v Praze 1, Haštalská 107/2 (identifikační číslo osoby 63275988), zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/31, proti žalovanému Mgr. Michalu Hrnčířovi , advokátu se sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, zastoupenému JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného J. N. , zastoupeného JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě-Porubě, Ludvíka Podéště 1883, o 3.755.253,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 133/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, č.j. 1 Cmo 190/2013-256, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2013, č.j. 1 Cmo 190/2013-256, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2013, č.j. 28 Cm 133/2010-209, se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil rozsudek ze dne 15. 4. 2013, č.j. 28 Cm 133/2010-209, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu „aby žalovaný byl povinen vyplatit žalobci ze svěřeneckého účtu částku 3.755.253,- Kč a zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den každého kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, od 3. 8. 2010 do zaplacení“ , a žalobkyni uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení 137.831,10 Kč žalovanému a 153.301,72 Kč vedlejšímu účastníku; v návaznosti na rozhodnutí o věci samé rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Smlouvu ze 7. 12. 2009 posoudil jako svěřeneckou (inominátní kontrakt podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), jíž se žalovaný zavázal z vázaného účtu vyplatit při splnění stanovených podmínek žalobkyni předmětnou peněžní částku (část ceny díla). Z článku 4.3 vyplývá požadavek doložit „prohlášením“ znalce (vzor č. 3) „řádné“ položení střešní krytiny. „Prohlášení“ znalce Ing. Jaroslava Vokolka z 12. 7. 2010 nedeklaruje „řádné (bezvadné) položení střešní krytiny“ (bezvadnost montáže znalec zjistil jen vizuální prohlídkou ze sousedního pozemku). Jednání žalovaného, který splnění podmínky pro uvolnění depozita u znalce nad rámec předložené listiny ověřoval, není nepřípustně extenzivní a nevybočuje z článku 4.3 smlouvy, naopak je v souladu s povinnostmi advokáta (§16 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž – mimo jiné – namítla, že práva a povinnosti účastníků trojstranné smlouvy o úschově peněz posoudil nesprávně. Žalovaný se stal vykonavatelem vůle zhotovitelky a objednatele, uvolnění peněz ve prospěch žalobkyně záviselo jen na splnění přesně sjednaných podmínek a žalovaný jako svěřenecký správce nebyl oprávněn je jakkoliv měnit, případně rozšiřovat. To, že vedlejší účastník s výplatou peněz nesouhlasil, je nerozhodné. Nelze dodatečně dovozovat další povinnosti některé ze smluvních stran pouze na základě jakýchsi očekávání do smluvního vztahu nezahrnutých a netvořících smluvní konsenzus. Žalovaný proto nemohl před výplatou peněz oprávněné osobě posuzovat bez dalšího splnění i jiných podmínek než těch, které byly ujednány svěřeneckou smlouvou, a to i kdyby se jednalo o podmínky vážící se k hospodářským důvodům, pro které byla smlouva uzavřena (obsahovou a odbornou správnost „prohlášení“ znalce). Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný a vedlejší účastník se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnili a navrhli odmítnutí, popřípadě zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Práva a povinnosti vyplývající z trojstranné tzv. svěřenecké smlouvy posoudil v rozporu s tím, co je – s odkazy na citovaná rozhodnutí – uvedeno níže.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně (zhotovitelka) a vedlejší účastník (objednatel) se dohodli, že zbývající část ceny za dílo objednatel uhradí prostřednictvím vázaného účtu třetí osoby, jíž zvolili žalovaného. Všichni tři uzavřeli 7. 12. 2009 smlouvu, kterou sjednali podmínky výplaty objednatelem složené částky (3.834.305,- Kč) z vázaného účtu žalovaného na bankovní účet zhotovitelky. Článek 4.2 smlouvy upravoval podmínky výplaty 3.755.253,- Kč na základě potvrzení zhotovitelky a objednatele (do deseti pracovních dnů „po předložení originálu nebo ověřené kopie potvrzení podepsaného objednatelem a zhotovitelem potvrzujícího, že v souladu s potvrzením zakázky byla řádně položena střešní krytina“ , vzor textu „potvrzení“ byl přílohou č. 2). Článek 4.3 smlouvy řešil situaci, kdy zhotovitelka položila řádně střešní krytinu, ale objednatel nepodepsal do deseti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla doručena její písemná výzva, jíž oznámila položení střešní krytiny v souladu s potvrzením zakázky a objednatele vyzvala k podpisu listiny, vzorový text „potvrzení“ . Žalobkyně byla oprávněna určit soudního znalce v oboru stavebnictví ze seznamu znalců a požádat ho o vyhotovení „prohlášení, že v souladu s potvrzením zakázky byla řádně položena střešní krytina“ . Vzor textu „prohlášení“ – „tímto potvrzuji stavební pokrok následovně:Položení střešní krytiny dle bodu 6.2.1 potvrzení zakázky ze dne 1. 9. 2008, výběru provedení a vybavení domu ze dne 15. 10. 2009/26. 11. 2009 a přehledu o rozsahu zakázky ze dne 28. 10. 2009/26. 11. 2009 mezi J. N. … a společností Hartl Haus Czech s.r.o. …“ podpis a razítko znalce – byl přílohou č. 3. Částka měla být převedena z vázaného účtu na bankovní účet zhotovitelky do deseti pracovních dnů po předložení (originálu nebo ověřené kopie) vzorového „prohlášení.“ Žalobkyně zadala Ing. Jaroslavu Vokolkovi, znalci z oboru stavebnictví, posoudit položení střešní krytiny novostavby rekreační chaty na pozemku č. k. 1401/2, katastrální území B., okres B. Znalec potvrdil vzorové „prohlášení“ (datované 12. 7. 2010), opatřil jej podpisem a otiskem úředního razítka. Žalovaný obdržel listinu 19. 7. 2010 a předmětnou peněžní částku na bankovní účet žalobkyně ve sjednané lhůtě nepřevedl.
Právní vztah založený smlouvou ze 7. 12. 2009 – vyjma rozsahu subjektivních práv a povinností žalobkyně a žalovaného – posoudil odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vícestranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou jsou inominátní kontrakty ve smyslu §51 obč. zák. uzavírané stranami závazkového právního vztahu (zde účastníky smlouvy o dílo podle §631 a násl. obč. zák.) a subjektem, jehož prostřednictvím strany plní vymezené právní povinnosti (zde úhrada ceny díla). Účelem svěřenecké smlouvy je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků hmotněprávního vztahu (zhotovitelky a objednatele). Dlužník (objednatel) se jistí tím, že jeho závazek ze smlouvy o dílo při splnění předpokladů sjednaných ve svěřenecké smlouvě zanikne a že případné nesplnění povinnosti převést peněžní prostředky z vázaného účtu svěřeneckého správce na bankovní účet zhotovitelky nebude mít pro něho žádné důsledky; věřitelka (zhotovitelka) pak zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci závazkového právního vztahu shodli (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1981/2002, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4980/2010).
Z toho, co je uvedeno shora, vyplývá, že svěřenecký správce (žalovaný advokát) nevystupuje v právních vztazích založených svěřeneckou smlouvou jako zmocněnec účastníků hmotněprávního vztahu (žalobkyně nebo vedlejšího účastníka); kdyby tomu tak bylo, nebyl by ve sporu pasivně věcně legitimován, protože přijetím peněz klienta do „úschovy“ jen spravuje jeho majetek, případně část majetku účelově vymezenou a dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze vyplatit, by se nestal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3077/2010). Odkaz odvolacího soudu na ustanovení §16 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., která pojednávají o právech a povinnostech advokáta ve vztahu k právům a oprávněným zájmům klienta, je proto nepřípadný.
Nesprávně odvolací soud posoudil otázku práva žalobkyně na plnění ze svěřenecké „úschovy“, resp. povinnosti žalovaného jako svěřeneckého správce ve sjednané době uvolnit ve prospěch žalobkyně peněžní prostředky vedlejšího účastníka z vázaného účtu. Článkem 4.3 smlouvy účastníci výplatu částky 3.755.253,- Kč spojili s listinou vyhotovenou (podepsanou) soudním znalcem z oboru stavitelství, jejíž text byl formulován v příloze č. 3 smlouvy; listina – „prohlášení“ Ing. Jaroslava Vokolka ze dne 12. 7. 2010 – byla žalovanému předložena. Z ujednání účastníků svěřenecké smlouvy nelze dovodit právo (povinnost) žalovaného zabývat se jinými předpoklady uvolnění peněžní částky než pravostí předmětné soukromé listiny, tedy tím, zda pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel, a zda jím je soudní znalec z oboru stavebnictví. Způsob, jakým znalec zjistil skutečnosti, které potvrdil v listině, okolnost, že „prohlášení“ bylo součástí znaleckého posudku, případně nesouhlas vedlejšího účastníka s platbou na bankovní účet žalobkyně, nevylučují splnění povinnosti svěřeneckého správce.
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími námitkami žalobkyně – rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se vztahují i na něj (§243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. července 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu