ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1682.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 1682/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce JUDr. V. K. , proti žalované Prof. MUDr. J. M., CSc. , zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, o 110.830,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 176.876,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 108 C 57/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284 – vyjma výroku, jímž byl potvrzen rozsudek ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, kterým Okresní soud v Hradci Králové žalobci uložil zaplatit žalované 30.684,15 Kč – , se v části, jíž byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 110.830,- Kč s 7% úroky z prodlení ročně od 20. 3. 2010 do zaplacení, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti části rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, tak, že se zamítá vzájemná žaloba o 176.876,- Kč, se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, č.j. 108 C 57/2010-212, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 110.830,- Kč se 7% úroky z prodlení od 20. 3. 2010 do zaplacení, vyhověl vzájemné žalobě, jíž se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení 207.560,15 Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce, který se zavázal pro žalobkyni vypořádat vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o dílo, porušil při výkonu advokacie povinnost tím, že opožděně uplatnil právo z odpovědnosti za vady díla; výsledek, ve který měla ústit jeho činnost, nenastal, takže právo na odměnu podle soudu prvního stupně nemá (§730 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Neuplatnění práva z odpovědnosti za vady díla způsobilo, že žalovaná byla ve sporu se zhotovitelkou zcela neúspěšná a musela zaplatit na nákladech nalézacího řízení 176.876,- Kč a následně exekuční náklady 30.684,15 Kč. Soud prvního stupně proto uzavřel, že jsou splněny předpoklady odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou žalované (§24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 30. 6. 2010, dále jen „zákon č. 85/1996 Sb.“). K námitce promlčení práva na odměnu, kterou vznesla žalovaná, soud prvního stupně uvedl, že tříletá promlčecí doba (§101 obč. zák.) běžela ode dne následujícího poté, co bylo poskytování právních služeb ukončeno; byl-li rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ve věci doplatku ceny díla vyhlášen 11. 6. 2008, není žalobcovo právo na odměnu promlčeno (žalobu podal 25. 3. 2010).
Rozsudkem ze dne 7. 1. 2013, č.j. 21 Co 330/2012-284, Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí soudu prvního stupně co do povinnosti žalobce zaplatit žalované 30.684,15 Kč potvrdil, ve zbytku je změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci 110.830,- Kč se 7% úroky z prodlení od 20. 3. 2010 do zaplacení a vzájemnou žalobu, jíž se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení 176.876,- Kč, zamítl; žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že žalobce při plnění příkazu (v mimosoudních jednáních se zhotovitelkou a v soudním řízení o zaplacení doplatku ceny díla) porušil právní povinnost, neuplatnil-li včas právo z titulu odpovědnosti za vady, a to právo na bezplatné odstranění vad. Toto pochybení při výkonu advokacie však nemělo za následek zmaření očekávaného výsledku jednání příkazníka a nebylo v přímé příčinné souvislosti s povinností hradit náklady nalézacího řízení ve sporu úspěšné zhotovitelce. Právo na slevu z ceny díla žalovaná s ohledem na charakter vad neměla, takže bylo vyloučeno započítat tuto její pohledávku proti pohledávce zhotovitelky na doplatek ceny díla a dosáhnout tak úspěchu v podobě zamítnutí žaloby (zcela nebo zčásti). V otázce promlčení práva žalobce na odměnu odkázal na závěr soudu prvního stupně.
Rozhodnutí odvolacího soudu – vyjma potvrzujícího výroku co do 30.684,15 Kč – napadla žalovaná dovoláním, jímž prosazuje názor, podle něhož porušení povinnosti žalobce při výkonu advokacie způsobilo, že výsledek, ke kterému mělo jeho jednání směřovat, nenastal, a že mezi porušením povinnosti žalobce a vznikem škody (představující částku nákladů nalézacího řízení, kterou byla povinna zaplatit zhotovitelce) je příčinná souvislost. I když se žalobce zavázal poskytovat žalované právní služby spojené s celkovým vypořádáním právního vztahu ze smlouvy o dílo, měl – podle dovolatelky – odměnu za jednotlivé úkony právní služby uplatnit neprodleně po jejich vykonání a ne až jednorázově po skončení zastupování. Připomíná, že plnou moc udělila žalobci asi 1,5 měsíce před zahájením sporu se zhotovitelkou, měl tedy časový prostor jednat s ní ohledně vypořádání vzájemných práv, povinností a závazků; o vadách díla a ostatních okolnostech byl informován. Žalobce promarnil možnost včasného uplatnění práva na odstranění vad díla, tedy nároku, který s ohledem na odstranitelnost vad žalované svědčil. V průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 157/2004 neposkytl právní služby řádným způsobem, zejména ji nepoučil o právech a povinnostech vyplývajících ze smlouvy o dílo; obranu proti žalobě zhotovitelky postavil na nesprávném hodnocení skutečností, neupozornil na to, že v případě neukončení sporu smírem bude muset hradit náklady řízení, a neinformoval ji včas o právní moci rozsudku krajského soudu, což mělo za následek, že zhotovitelka podala návrh na exekuci. Dovolatelka podrobně vylíčila další pochybení, kterých se při zastupování žalobce dopustil, a přednesla námitky proti vyúčtování úkonů právní služby z 10. 3. 2010. Závěrem navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobci právo na odměnu nepřizná a uloží mu povinnost nahradit jí požadovanou škodu, případně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“)]. Otázku příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti advokáta a nezdařeným výsledkem jeho jednání, odvolací soud vyřešil v rozporu se závěry plynoucími z níže uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu; z těchto závěrů odvolací soud naopak vyšel při posouzení předpokladů vzniku odpovědnosti advokáta za škodu.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §724 obč. zák. se příkazní smlouvou zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.
Podle §730 obč. zák. je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestliže byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka (odstavec 1). Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže nezdar jednání byl způsoben porušením povinnosti příkazníka (odstavec 2).
Podle §16 zákona č. 85/1996 Sb. je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odstavec 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odstavec 2).
Podle §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. odpovídá advokát klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.
Podle §24 odst. 4 zákona č. 85/1966 Sb. se advokát nebo společnost anebo zahraniční společnost odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokážou-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.
Skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, jsou vymezena následujícím stavem. Účastníci uzavřeli dne 17. 2. 2004 smlouvu o poskytování právních služeb, jíž se žalobce (advokát) zavázal vypořádat vzájemná práva ze smlouvy o dílo z 28. 3. 2003, kterou jako objednatelka uzavřela žalovaná s ACCORD CAR spol. s r.o., se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 733 (dále jen „zhotovitelka“), tj. „nedoplatek ceny díla 255.000,- Kč na straně jedné a velké množství odstranitelných vad na straně druhé“ . Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci odměnu za vykonávání příkazu, jejíž výše nebyla sjednána. Plnou mocí ze 17. 2. 2004 zmocnila žalobce „k zastupování a jednání ve věci vypořádání vzájemných práv, povinností a závazků ze smlouvy o dílo s firmou ACCORD CAR spol. s r.o., včetně případného zastupování před soudem.“ Žalobce poskytl žalované právní služby, které 10. 3. 2010 vyúčtoval (jednotlivé položky odměny byly ve shodě s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, v rozhodném znění, dále jen „advokátní tarif“). Celkovou odměnu ve výši 110.830,- Kč předepsal žalované k úhradě fakturou z 10. 3. 2010 splatnou 19. 3. 2010. Žalobce zastupoval žalovanou v řízení o doplatek ceny díla (257.145,- Kč s příslušenstvím) zahájeném zhotovitelkou a vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 157/2004. Žalovaná byla v tomto sporu v převážné části neúspěšná; bylo jí uloženo zaplatit zhotovitelce 255.000,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 176.876,- Kč (viz rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 11. 6. 2008, č.j. 21 Co 212/2008-246). Z obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 10 C 157/2004 bylo zjištěno, že účastnice smlouvy o dílo sjednaly záruční dobu v délce 24 měsíců počítanou od předání díla (stavebních prací v domě), že dílo, jež bylo předáno 12. 12. 2003, vykazovalo vady, které bylo možné odstranit, že podáními z 31. 3. 2004 a 18. 8. 2004 žalobce neuplatnil žádná práva z odpovědnosti za vady, a že dopisem z 11. 5. 2006, tj. po uplynutí záruční doby, žalobce uplatnil právo z odpovědnosti za vady, a to právo na přiměřenou slevu z ceny.
Není pochyb o tom, že smlouva o poskytování právních služeb, kterou účastníci uzavřeli, je (typově) smlouvou příkazní ve smyslu §724 a násl. obč. zák. Zákon č. 85/1996 Sb. oproti obecné úpravě stanoví jisté modifikace právního vztahu mezi advokátem a klientem (příkazníkem a příkazcem), zejména povinnosti zástupce, odlišnosti vzniku či zániku právního vztahu. Citovaný zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru zvláštní právní úpravy k úpravě obecné; přestože zákon č. 85/1996 Sb. užívá označení „smlouva o poskytnutí právních služeb“ , nejde z pohledu občanského zákoníku o samostatný smluvní typ, ale - pokud je jejím předmětem zastupování zejména v řízení před soudy a jinými orgány a nejde-li o věc obchodní - podléhá režimu smlouvy příkazní s modifikacemi stanovenými citovaným zákonem. Odměna advokáta, který poskytuje právní služby za úplatu (srov. §1 odst. 1, 2, §22 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb.), se řídí smlouvou s klientem, případně ustanoveními advokátního tarifu (§1 odst. 1). V případě úplatného příkazu (jak je tomu i v případě poskytování právních služeb advokátem) je příkazce povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, i když příkazník svou činností nedosáhl požadovaného výsledku. Předmětem činnosti příkazníka není totiž dosažení určitého výsledku, ale činnost sama; riziko, zda se výsledek dostaví, proto nese příkazce. Okolnost, že činnost příkazníka nepřinesla výsledek, o jehož dosažení měl příkazce zájem, není sama o sobě porušením povinností příkazníka. Právo na odměnu příkazník nemá pouze tehdy, pokud očekávaný výsledek jeho činnosti nenastal v důsledku porušení jeho zákonné nebo smluvní povinnosti, jinak řečeno, jestliže mezi nedosažením výsledku (nezdarem jednání) a porušením právní povinnosti je příčinná souvislost.
Úprava odpovědnosti advokáta za škodu je bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou se rozumí majetková újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska §16 zákona č. 85/1996 Sb., podle něhož je advokát povinen řádně a svědomitě chránit práva a oprávněné zájmy klienta. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela nebo zčásti) úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta svůj nárok prosadil.
Se závěrem odvolacího soudu, že (soudy obou stupňů zjištěné) porušení povinnosti žalobce řádně uplatnit v záruční době právo na bezplatné odstranění vad díla nezpůsobilo nezdar jednání, které mělo – podle smlouvy o poskytování právních služeb ze 17. 2. 2004 – vyústit ve vypořádání vzájemných práv ze smlouvy o dílo, se dovolací soud neztotožňuje.
Otázku příčinné souvislosti jako právní kategorie se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě rozhodnutí (srov. např. rozsudky z 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 562/99, z 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, z 20. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 564/2008, z 29. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 331/2010, z 18. 12. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2101/2002). O vztah příčinné souvislosti jde tehdy, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce, tedy je-li jeho jednání (opomenutí) a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Uvedené se uplatní i pro posouzení vztahu mezi porušením povinnosti příkazníka při plnění příkazu a výsledkem, který nenastal.
Záležitost, kterou měl žalobce podle smlouvy o poskytování právních služeb ze 17. 2. 2004 pro žalovanou vykonat, se neomezovala jen na zastupování na základě písemné plné moci v občanském soudním řízení o zaplacení doplatku ceny díla ve výši 257.145,- Kč s příslušenstvím. Vypořádání vzájemných práv a povinností ze vztahu mezi zhotovitelkou a objednatelkou předpokládá, že žalobce jako advokát bude i mimosoudně prosazovat práva a oprávněné zájmy klientky, tedy že využije všech zákonných prostředků, aby v rámci vypořádání žalobkyně nedoznala újmy. Podle znaleckého posudku vypracovaného v řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 157/2004 dílo, které žalovaná převzala 12. 12. 2003, trpělo odstranitelnými vadami, takže žalované svědčilo ve smyslu §648 odst. 1 obč. zák. právo žádat zhotovitelku, aby je odstranila. Tím, že žalobce toto právo neuplatnil, resp. opožděně uplatnil právo, které žalované nenáleželo, způsobil jeho prekluzi (§583, §649 odst. 1 obč. zák.), tj. – slovy zákona – nezdar jednání, k němuž se zavázal.
Jak již bylo shora uvedeno, zastupování v soudním řízení o doplatek ceny díla na základě plné moci ze 17. 2. 2004 představovalo jen výseč činnosti, kterou měl žalobce pro žalovanou na základě smlouvy o poskytování právních služeb vykonat. Neuplatněním práva na odstranění vad žalobce sice zhoršil pozici své klientky při jednání o vypořádání práv a povinností ze smlouvy o dílo (srov. §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2005), ve sporu však započitatelnou pohledávkou proti vymáhané pohledávce zhotovitelky skutečně nedisponoval. Žalobce tedy – jak správně dovodil odvolací soud – nebyl s to bezprostředně dosáhnout snížení nároku zhotovitelky a potažmo úspěchu své klientky v podobě úplného nebo částečného zamítnutí žaloby o doplatek ceny díla spojeného s odpovídajícím rozhodnutím o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Jinými slovy, povinnost zaplatit zhotovitelce na náhradě nákladů nalézacího řízení 176.876,- Kč nebyla zapříčiněna porušením povinnosti žalobce, tedy tím, že neuplatnil právo na přiměřenou slevu z ceny, které – bez dalšího – žalované nesvědčilo. Úvaha, podle níž by žalovaná měla nárok na náklady, které vynaložila na odstranění vad díla, je bezpředmětná (takové právo neuplatnila).
Otázku promlčení práva advokáta na odměnu vyřešily soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek z 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1475/2008, rozsudek z 30. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4319/2011).
Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřené otázky v rozporu s tím, co bylo řečeno shora, a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku vymezeném rozsahu podle §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2, věta první, o.s.ř.); v části týkající se vzájemné žaloby bylo dovolání odmítnuto (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu