ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1833.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1833/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce Ing. V. H. , zastoupeného JUDr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1560, proti žalovanému J. A. , zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Jeronýmova 814, o zaplacení 79.015,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 197/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2014, č. j. 20 Co 163/2010-511, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. ledna 2014, č. j. 20 Co 163/2010-511, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. ledna 2010, č. j. 10 C 197/2007-304, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 79.015,50 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a o náhradě nákladů řízení státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
V posuzované věci se žalobce v dovolání k otázce, v čem shledává přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., vůbec nevyjádřil. Má za to, že dovolání je přípustné (s odkazem na §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012), neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (přičemž žádnou otázku zásadního právního významu nenastoluje). Nejvyšší soud však již v usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, vyjádřil právní názor, že „z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je právně bezvýznamné dovolací tvrzení, že dovoláním napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. není od 1. ledna 2013 budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí.“
Navíc žalovaný v dovolání neuplatnil ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). V dovolání uplatněné námitky totiž obsahově směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu, na němž soudy založily právní posouzení věci.
Ani námitka podjatosti soudkyně „Mgr. P., která je manželkou právního zástupce žalovaného a pracuje na občanskoprávním oddělení v odvolacích věcech u Krajského soudu v Hradci Králové“, vystihující zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř., není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost).
Poněvadž žalobce nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 9. června 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu