Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.04.2014, sp. zn. 33 Cdo 2199/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2199.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2199.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 2199/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. K. , zastoupené Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Biskupský dvůr 2095/8, proti žalované BREDLEY AND SMITH, s. r. o. (dříve PROLUX Consulting Int. s.r.o.), se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 819/43, identifikační číslo 267 31 908, zastoupené JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou se sídlem Žitenice, Litoměřická 24, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 155/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013, č. j. 18 Co 6/2013-62, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 8. srpna 2012, č. j. 24 C 155/2011-31, Obvodní soud pro Prahu 1 určil, že smlouva o podpoře prodeje nemovitostí č. 019285A uzavřená účastnicemi dne 15. 2. 2011 je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledal v tom, že rozhodnutí je objektivně způsobilé předejít dalším sporům mezi účastnicemi; v případném sporu o odměnu žalované by soud platnost smlouvy posuzoval jako otázku předběžnou. Neplatnost uvedené smlouvy dovodil z §55 odst. 2, §41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jenobč. zák.“ (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), neboť obsahuje ujednání znevýhodňující žalobkyni coby spotřebitele (§56 odst. 1, 3 písm. h/ obč. zák.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. února 2013, č.j. 18 Co 6/2013-62, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Oproti soudu prvního stupně dovodil, že na určení neplatnosti smlouvy není dán naléhavý právní zájem; s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, vyslovil názor, že pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je nebo není (§80 písm. c/ o. s. ř.), nevytváří - zásadně - překážku věci rozsouzené pro žalobu na plnění (§80 písm. b/ o. s .ř.) vycházející ze stejného skutku. Protože rozsudek, jímž by byla určena neplatnost smlouvy, by nebyl překážkou pro vedení řízení o žalobě na plnění, nemůže žaloba na požadované určení vytvořit pevný právní základ pro vztahy účastnic a není způsobilá předejít žalobě na plnění. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, jenž navázal na předchozí judikaturu Nevyššího soudu - zejména rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 20. 3. 2002, sp. zn. 20 Cdo 54/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/2003, dále ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, a ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/2004 a č. 68/2001, dále rozhodnutí ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 33 Cdo 1321/2007, ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 128/2008, ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4535/2009, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 3489/2009, ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2411/2010, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3962/2010, a ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3877/2013). 28. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 186/2013, ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2386/2012, které je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 15/2013, a ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1112/2014); není přitom důvod, aby bylo rozhodováno jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. dubna 2014 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2014
Spisová značka:33 Cdo 2199/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2199.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:05/06/2014
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 1440/14; sp. zn. I.ÚS 2011/14
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13