ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2534.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2534/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně A. J. , zastoupené JUDr. Markem Pourem, advokátem se sídlem v Přerově, Bartošova 1729/9, proti žalované N. J. , zastoupené JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 71/2, o určení, že odstoupením byla kupní smlouva zrušena, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 148/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. 2. 2014, č.j. 69 Co 579/2013-61, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 9. 9. 2013, č.j. 7 C 148/2013-36, kterým Okresní soud v Přerově zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že kupní smlouva z 18. 6. 2012 byla zrušena, neboť od smlouvy platně odstoupila, a žalobkyni zavázal k náhradě nákladů řízení; v návaznosti na rozhodnutí o věci samé odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů považovaly naléhavý právní zájem na požadovaném určení za prokázaný. Smlouvu o úschově z 18. 6. 2012 odvolací soud posoudil jako inominátní trojstranný kontrakt (§51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), který se schovatelem (správcem prostředků) uzavřely strany závazkového právního vztahu (kupní smlouvy). Účastnice se v kupní smlouvě dohodly o způsobu úhrady kupní ceny prostřednictvím Realitní společnosti JISTOTA a smlouvou o úschově všechny tři subjekty vymezily vzájemná práva a povinnosti týkající se prostředků, které na depozitní účet (místo plnění) schovatele složila žalovaná (kupující). Složením peněžních prostředků na depozitní účet schovatele splnila žalovaná závazek uhradit kupní cenu bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostaly do dispozice žalobkyně (prodávající). Protože žalovaná kupní cenu složila řádně a včas na účet schovatele, tj. splnila dluh na místo určené dohodou, neměla žalobkyně zákonný důvod pro odstoupení od kupní smlouvy (§517 odst. 1 obč. zák.). To, že součástí sjednaných práv a povinností všech tří subjektů bylo i vrácení peněžních prostředků (tj. již zaplacené kupní ceny) žalované, nedojde-li ke vkladu vlastnického práva do určité doby, závěr o povaze smlouvy o úschově jako tzv. svěřenecké smlouvy nevylučuje.
Dovolání, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není pro vymezenou otázku hmotného práva přípustné, protože při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu [§237, §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o.s.ř.“].
Soudní praxe připustila trojstranné právní vztahy založené tzv. svěřeneckou smlouvou (§51 obč. zák.), kterou uzavírají s třetí osobou všechny strany závazkového právního vztahu a jejímž účelem (kauzou) je zvýšená ochrana subjektivních práv a povinností účastníků daného hmotněprávního vztahu. Dlužník se jistí tím, že složením peněžních prostředků k rukám třetí osoby dosáhne toho, že jeho závazek bez ohledu na to, zda se peněžní prostředky dostanou do dispozice věřitele, zanikne; věřitel tímto způsobem zajišťuje své právo na výplatu peněžních prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se účastníci závazkového právního vztahu shodli.
Depozitní účet svěřeneckého správce se podle kupní smlouvy a smlouvy o úschově stal místem plnění kupní ceny, takže žalovaná závazek z kupní smlouvy řádně a včas splnila (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1164/2014). Závěry rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 3077/2010, na které dovolatelka poukazuje, se na danou věc nevztahují; v tam projednávaných případech šlo o dvoustranný právní vztah klienta a advokáta, který spravoval jeho peněžní prostředky.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1, věty první, o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu