ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2675.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2675/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobkyně S. M., zastoupené JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem se sídlem Tachov, náměstí Republiky 58, proti žalované MUDr. L. V., zastoupené Mgr. Janem Medkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 266/3, o žalobě žalované na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 14 C 9/2008, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2013, č. j. 19 Co 51/2013-341, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Hrůzy, advokáta se sídlem Tachov, náměstí Republiky 58.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. listopadu 2011, č. j. 14 C 9/2008-274, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 285/99 (výrok I.), žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok II.), zamítl žádost žalované o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok III.), zamítl návrh žalované na „vydání usnesení, že společnost V. KLIR GmbH se sídlem Riedgaustrasse 11, D-81673 München, která půjčila žalované jako soukromé osobě (zřejmě správně „jako soukromá osoba“) finanční částku 15.000 DEM, nebyla účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 285/99“ (výrok IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky V. a VI.).
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. května 2013, č. j. 19 Co 51/2013-341, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV., V. a VI. potvrdil (výrok I.), výrok II. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se žalované nepřiznává osvobození od soudních poplatků pro řízení před okresním soudem (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná přípustnost dovolání spatřuje v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky práva hmotného a procesního, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“. Konkrétně se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe tím, že špatně posoudil otázku, zda jí tvrzené skutečnosti (nepřiznání požadovaného právního zastoupení v dovolacím řízení, nezbytnost vyčerpat všechny procesní možnosti, soudem opomenutý pokus o smír a pokus o uznání vzájemných pohledávek realizovaných v DEM, nenaplnění čestného prohlášení právního předchůdce žalobkyně ze dne 14. 10. 1997, vynucení podpisu smlouvy o bezúročné půjčce pod pohrůžkou násilí, nedostatek aktivní věcné legitimace právního předchůdce žalobkyně, neboť půjčka ve výši 15.000 DEM jí byla poskytnuta z větší části jeho společností, přičemž nebylo prokázáno postoupení této pohledávky na právního předchůdce žalobkyně) a navržené důkazy jsou důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Žalovaná má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním posouzení věci, neboť jí tvrzené skutečnosti a navržené důkazy nemohla použít v původním řízení, přičemž mohou založit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně s poukazem na to, že dovolání žalované postrádá zákonné náležitosti (údaj o tom, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud napadeným rozhodnutím odchýlil, náležité vylíčení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci), navrhuje dovolacímu soudu, aby je zamítl.
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Takový údaj se však z dovolání (podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) nepodává (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Žalovaná tak požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání nedostála.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, která nebyla včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněna (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 NSCR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. července 2014
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu