ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.268.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 268/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. V. , zastoupeného Mgr. Martinem Moskalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 1058/8, proti žalované 1. faktorská s.r.o. se sídlem v Praze 3, Husitská 107/3, identifikační číslo osoby 26777355, zastoupené Mgr. Ivem Siegelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 22/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. června 2013, č. j. 21 Co 118/2013-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. června 2013, č. j. 21 Co 118/2013-101, změnil žalobu zamítající rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 24. října 2012, č. j. 5 C 22/2012-74, tak, že rozhodčí nález vydaný dne 11. 11. 2011 pod č. j. 005 SRKCR-032/2011, rozhodcem JUDr. Michalem Tintěrou, CSc. působícím pod hlavičkou Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o. s., se zrušuje. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v jeho znění do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Právní otázka, jíž žalovaná předestřela k dovolacímu přezkumu, tj. posouzení platnosti rozhodčí doložky, v níž bylo mezi účastníky ujednáno, že rozhodce bude jmenován třetí osobou, která není stálým rozhodčím soudem, již byla dovolacím soudem řešena opakovaně a odvolací soud se od ustálené praxe Nejvyšší soudu neodchýlil (srovnej např. rozhodnutí ze dne 25. dubna 2013, sp. zn. 33 Cdo 556/2013, ve spojení s rozhodnutím ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněným ve Sbírce pod č. 121/2011). Závěry formulované v citovaných rozhodnutích jsou použitelné také v posuzovaném případě, kdy rozhodčí doložka neobsahuje určení rozhodce ad hoc, nýbrž určení rozhodce svěřuje do rukou tajemníka Smírčí a rozhodčí komory České republiky, o. s., tedy subjektu, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a který není povolán vydávat ani řád, podle něhož má rozhodčí řízení probíhat, ani seznam rozhodců, z něhož má být rozhodce vybrán. I když nyní posuzovaná rozhodčí doložka se formulačně liší od rozhodčí doložky, kterou dovolací soud posuzoval ve svém rozhodnutí ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, zřetelně z ní vyplývá, že účastníci se (stejně jako smluvní strany ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010) nedohodli na tom, že jejich případný spor bude řešen rozhodcem ad hoc (žádný rozhodce není v rozhodčí smlouvě jmenovitě uveden), a není v ní určení rozhodce sjednáno zákonu odpovídajícím způsobem. Není tudíž rozumného důvodu, aby závěry přijaté Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 nebyly použitelné i v dané věci a aby bylo rozhodnuto odlišně.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu