ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2768.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2768/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce S. F. , zastoupeného Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem se sídlem Plzeň, Mikulášská třída 455/9, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu mladých Plzeň se sídlem Plzeň, Rolnické náměstí 13, zastoupenému Mgr. Davidem Navrátilem, advokátem se sídlem Plzeň, Nádražní 2744/14, o žalobě žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 726/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. října 2013, č. j. 14 Co 518/2010-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Davida Navrátila, advokáta se sídlem Plzeň, Nádražní 2744/14.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. listopadu 2010, č. j. 14 Co 518/2010-25, potvrdil usnesení ze dne 10. března 2010, č. j. 14 C 726/2009-17, jímž Okresní soud Plzeň-město odmítl žalobu na obnovu řízení ze dne 21. 9. 2009 podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu neodstranění vad žaloby, které brání pokračování v řízení, neboť „návrh postrádá konkrétní tvrzení, z nichž by vyplývala existence zákonného důvodu pro obnovu řízení a závěr o včasnosti podání žaloby“, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25. září 2012, č. j. 33 Cdo 2311/2012-50, výše uvedená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň-město poté usnesením ze dne 5. března 2013, č. j. 14 C 726/2009-72, žalobu na obnovu řízení, vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 16 C 120/2006, zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. října 2013, č. j. 14 Co 518/2010-95, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu náležitost vyžadovanou §241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje, přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, žalobce včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání konkrétně neobsahuje žádný údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné. Z dovolání nelze vysledovat, zda v souzené věci šlo (mělo jít) o případ v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nad rámec uvedeného se sluší ještě uvést, že žalobce podle obsahu dovolání (§42 odst. 2 o. s. ř.) neuplatnil ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť se nikterak nevymezuje vůči řešené právní otázce, na níž napadené rozhodnutí spočívá, a to že nebyly naplněny zákonné podmínky obnovy řízení, neboť zde nejsou žádné nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které mohou přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 23. července 2014
JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu