ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2965.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2965/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. Z. , zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Divišova 882/5, proti žalované D. M. , o 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 119 EC 203/2011, o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2013, č.j. 25 Co 426/2012-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 4. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-51, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 10. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-61, jímž Okresní soud v Hradci Králové zastavil řízení a rozhodl o nákladech řízení; žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Poté, co Ústavní soud uzavřel, že usnesením ze dne 18. 10. 2011, č.j. 119 Ec 203/2011-26, jímž Okresní soud v Hradci Králové nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, a potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2011, č.j. 20 Co 548/2011-32, bylo porušeno žalobcovo právo na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nálezem ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12, zrušil obě rozhodnutí, jakož i na ně navazující usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-51, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 10. 2012, č.j. 119 Ec 203/2011-61, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2013, č.j. 25 Co 426/2012-65.
Ústavní soud přezkoumal věc meritorně, přestože žalobce (stěžovatel) nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (srov. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 182/1993 Sb.“). Učinil tak na základě ustanovení §75 odst. 2 písm. b/ zákona č. 182/1993 Sb., podle něhož přijetí ústavní stížnosti neodmítne, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku (zde dovolání) dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. V projednávané věci Ústavní soud konstatoval, že „v řízení o dovolání, zejména v důsledku nečinnosti soudu prvního stupně v jeho úvodní fázi, dochází k průtahům“ (dovolání bylo Nejvyššímu soudu předloženo po uplynutí více než jednoho roku a čtyř měsíců od vydání usnesení odvolacího soudu), přičemž „v delším časovém období se snižuje vymahatelnost dotčeného nároku stěžovatele proti žalované.“
Zrušením usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 2. 2013, č.j. 25 Co 426/2012-65, nálezem Ústavního soudu se dovolání žalobce stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4064/2014, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5165/2008, ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2917/2010).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 3 a §218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. prosince 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu