ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.3002.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 3002/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně STAY ACTIVE INC. , se sídlem Capital City, Independence Avenue, P. O. Box 1312, Victoria, Mahé, Republic of Seychelles, identifikační číslo 000093237, zastoupené JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem v Praze, Voráčovská 937/14, proti žalovanému P. K. , o 17.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 103 EC 832/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 5. 3. 2013, č.j. 54 Co 901/2012-77, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. 5. 2012, č.j. 103 EC 832/2011-42 tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 17.450,- Kč s úroky z prodlení (výrok I.), v části, jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení specifikovaných úroků z prodlení z vymezených jistin, rozsudek potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 3.806,- Kč (výrok II. – správně mělo být uvedeno „výrok III.“). Odvolací soud – poté, co se dalších nákladů odvolacího řízení vzdala – přiznal žalobkyni jen částku rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku z odvolání (1.000,- Kč), náhradě jízdného a náhradě za ztrátu času. Náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nepřiznal, neboť jejich vynaložení nepovažoval v případě formulářové separátní žaloby podané proti ručiteli za účelně vynaložené.
Výrok rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítla nesprávnost právního posouzení účelnosti vynaložených nákladů v kontextu se stanovením výše náhrady nákladů u separátních žalob formulářového typu. Má za to, že soudy posuzují uvedenou otázku nejednotně a že nepřiznání náhrady nákladů řízení účastníku v případě, kdy má ve věci plný úspěch, odporuje zákonu. Zdůraznila, že v posuzované věci jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů změnil tak, že jí přizná požadovanou částku.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. 3. 2013, bylo v dovolacím řízení postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o.s.ř.“).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podáním, které bylo soudu doručeno 29. 8. 2011, se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.450,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a částky 1.000,- Kč (smluvní pokuta); na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně požadovala kompenzaci zaplaceného soudního poplatku (350,- Kč) a odměny advokáta za právní zastupování (13.044,- Kč). Dovoláním napadeným výrokem tudíž odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení ve výši 13.394,- Kč.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání není podle výše citovaného ustanovení přípustné, protože směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Žalobkyně se mýlí, jestliže má za to, že limit 50.000,- Kč se na tento případ nevztahuje. Nárok na náhradu nákladů řízení je totiž nárokem procesním a teprve pravomocným rozhodnutím soudu vzniká jednomu z účastníků proti druhému pohledávka. Při rozhodování o nákladech řízení se tak nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy, byť předmětem řízení bylo peněžité plnění ze smlouvy spotřebitelského charakteru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3143/2013).
Dovolání, jehož přípustnost je vyloučena, Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. ledna 2014
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu