ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.384.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 384/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně RWE Energie s.r.o. se sídlem v Praze 10, Strašnice, Limuzská 3135/12 (identifikační číslo osoby 49903209), zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalovanému R. F. , zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Vogeltanzem, advokátem se sídlem v Plzni, Veverkova 2707/1, o 14.693,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 21 EC 129/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2013, č.j. 10 Co 242/2013-212, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.420,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Kamila Stypy, advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 4. 2. 2013, č.j. 21 EC 129/2012-174, kterým Okresní soud Plzeň-město uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 14.693,60 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že vymáhaná pohledávka představuje cenu za odběr plynu v období od 17. 3. 2009 do 11. 5. 2010, která byla na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu z 21. 9. 2007 zúčtována fakturou, jejíž splatnost nastala 1. 6. 2010. Protože žalobkyně podala žalobu 9. 9. 2011, tj. před uplynutím tříleté promlčecí doby (§101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), není žalovaným vznesená námitka promlčení práva opodstatněná.
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné (§237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./, dále jen „o.s.ř.“).
Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu z 21. 9. 2007, jejíž součástí byly obchodní podmínky sdružených služeb dodávky zemního plynu, se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému do vymezeného odběrného místa zemní plyn a žalovaný se zavázal jej odebírat a platit za jeho spotřebu. Žalovaný byl podle smlouvy povinen zajistit obchodníku (žalobkyni), provozovateli distribuční sítě nebo jimi pověřeným osobám přístup k měřidlu (plynoměru). Neumožní-li v předem oznámené době přístup k měřidlu a nesdělí-li ověřitelné údaje o naměřeném množství plynu do tří dnů od doručení výzvy k nahlášení stavu měřidla, je oprávněn obchodník vyúčtovat spotřebu plynu podle spotřeby z minulého srovnatelného období nebo výpočtem na základě údajů provozovatele distribuční soustavy podle počtu, druhu a příkonu nainstalovaných spotřebičů v souladu s příslušnými ustanoveními právních předpisů (srov. §6 odst. 6 vyhlášky č. 251/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla provozu přepravní soustavy a distribučních soustav v plynárenství, ve znění vyhlášky č. 62/2011 Sb., tj. ve znění účinném do 30. 4. 2011, dále jen „vyhláška č. 251/2001 Sb.“). Počáteční stav plynoměru k 21. 9. 2007 odečetl žalovaný; žalobkyně stanovila způsobem uvedeným v příloze 2 vyhlášky č. 251/2001 Sb. velikost odběru plynu k 17. 3. 2008 (přeplatek 3.777,03 Kč) a k 16. 3. 2009 (přeplatek 8.247,94 Kč). Za účtovací období od 17. 3. 2009 do 11. 5. 2010 byl zjištěn odečtem údajů měřidla nedoplatek ve výši 27.709,65 Kč, na který žalobkyně započetla platbu žalovaného ve výši 770,- Kč; částku 26.939,65 Kč žalovanému fakturovala se splatností 1. 6. 2010. Výpočet spotřeby plynu k 17. 3. 2008 a k 16. 3. 2009 způsobem uvedeným v příloze 2 vyhlášky č. 251/2001 Sb. provedla žalobkyně po neúspěšných pokusech o fyzický odpočet stavu měřidla v odběrném místě; žalovaný neumožnil přístup k měřícímu zařízení a nesdělil údaje o naměřeném množství provozovateli příslušné soustavy do tří dnů od termínu odečtu, přestože výzvy o umožnění provedení odečtu byly instalovány v objektu domu. Po celou dobu trvání smluvního vztahu (21. 9. 2007 – 6. 10. 2010) neuplatnil žalovaný žádnou reklamaci vystavených přeplatkových i nedoplatkových faktur (telefonický dotaz z 3. 6. 2010 na zákaznickou linku z jakého důvodu nebyl proveden řádný odpočet spotřeby plynu 17. 3. 2008 a 16. 3. 2009, povahu reklamace nemá).
Přeplatky, které byly žalovanému vyplaceny v květnu 2008, resp. květnu 2009, byly výsledkem řádného vyúčtování spotřeby plynu za uvedená účtovací období ve smyslu §6 odst. 6 vyhlášky č. 251/2001 Sb.; jako konečný zákazník v době odečtů odebraného množství plynu nezpřístupnil měřící zařízení a nesdělil údaje o naměřeném množství plynu provozovateli příslušné soustavy do tří dnů od termínu odečtu. Není tedy správná úvaha žalovaného, že žalobkyně požaduje zaplacení toho, co mu dříve „mylně“ vrátila, z níž – opět nesprávně – dovozoval, že jde o právo na vydání bezdůvodného obohacení, které se promlčuje ve dvouleté lhůtě běžící od výplaty přeplatků (§107 odst. 1 obč. zák.). Závěr odvolacího soudu, podle něhož právo uplatněné žalobou promlčeno není, je v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž nelze při odběru energie aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, je-li právní vztah účastníků založen kupní smlouvou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 127/2003).
Otázku platnosti smluvního sjednání vyvratitelné právní domněnky pro účinky reklamace (zákazník reklamuje u obchodníka nejpozději do 30 dnů ode dne splatnosti faktury, v níž se reklamovaná skutečnost vyskytla, jinak se má za to, že údaje uvedené ve faktuře jsou správné) odvolací soud neřešil a ani nemusel, protože skutkově uzavřel, že žalovaný vyúčtování přeplatků a nedoplatku způsobem předvídaným obchodními podmínkami nezpochybnil.
Bezcenná jsou skutková tvrzení, že v období od 21. 9. 2007 do 11. 5. 2010 žalobkyně neinformovala žalovaného o termínu, v němž bude proveden odečet, ani ho nepožádala o sdělení údajů měřidla (plynoměru). Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; námitka nesprávnosti (neúplnosti) skutkových zjištění způsobilým dovolacím důvodem není.
Z důvodů uvedených výše Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, věta první, o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2014
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu