ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1224.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 1224/2014-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2014 o dovolání obviněného P. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. 4 To 43/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 168/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. M. byl (spolu s obviněným M. Č.) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 5 T 168/2013 uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že dne 25. 6. 2013 v době kolem 1:30 hodin na ul. M. v M. O., p. F. m., na místě veřejností přístupném, společně fyzicky napadli poškozeného F. H., tak, že nejprve obviněný P. M. odtáhl ležícího poškozeného F. H. za vlasy z místa, kde spal, do vzdálenosti cca 5 metrů, poté do ležícího poškozeného společně obviněný P. M. a M. Č. kopali do horní části těla a následně i do oblasti hlavy a obličeje, kdy kopy byly vedeny velkou intenzitou, poškozeného kopli nejméně dvacetkrát, poté se obviněný M. Č. nahnul nad poškozeného a tohoto dvakrát udeřil pěstí do oblasti nosu, čímž poškozenému způsobili komplex úrazových změn zahrnujících vícečetná poranění měkkých tkání hlavy i trupu, nitrolební poranění s prokrvácením měkkých plen mozkových napravo od střední čáry, známky zhmoždění s drobnými krváceními lokalizovanými v pravém čelním laloku mozku, na rozhraní levého čelního a temenního laloku mozku, v břevnu mozkovém i v okolí komorového systému mozku a dále krvácení do mozkových komor s prokrvácením tzv. chorioidního plexu, zhmoždění stěny hrudní se zlomeninou 9. a 10. žebra vpravo, zhmoždění obou očnic s krevními podlitinami, mnohočetné oděrky kůže hlavy bez bližší specifikace, kdy zranění si vyžádalo hospitalizaci od 25. 6. 2013 do 2. 7. 2013 a následnou dobou léčení v širokém časovém intervalu týdnů až měsíců.
Za to byl obviněnému P. M. podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením do věznice s dozorem podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V souladu s §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, IČ 47114304, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10, na náhradě škody částku ve výši 14.706,- Kč.
Proti uvedenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, jež Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. 4 To 43/2014 podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení napadl obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním a opřel jej o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba soudy podle něj nesprávně právně kvalifikovaly předmětný skutek a odvolací soud neuznal námitky obviněného brojící proti odsuzujícímu rozsudku za oprávněné. S ohledem na konstantní obhajobu dovolatele a výpověď spoluobviněného Č., který již v přípravném řízení uvedl, že dovolatel poškozeného napadl a dal mu asi facku, ten zbytek udělal sám obviněný Č., právní kvalifikace skutku jako zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, podle dovolatele naprosto neodpovídá provedenému dokazování, ani skutkovým zjištěním, neboť jednání dovolatele nemůže být kvalifikováno jako skutek úmyslného způsobení těžké újmy na zdraví. Jednání dovolatele popsané ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku mělo být oběma soudy kvalifikováno maximálně jako prosté ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, respektive dovolatel měl být zproštěn obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že skutek popsaný v obžalobě spáchal dovolatel, což vyplývá i ze skutkových zjištění - zejména výpovědí obou obviněných ohledně míry účasti dovolatele na předmětném incidentu, který dal poškozenému pouze facku a napadl jej slovně.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. 4 To 43/2014 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 12. 2013 sp. zn. 5 T 168/2013 jako vadná rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil v tom smyslu, že jeho argumentaci nelze přiznat důvodnost. Tvrdí-li obviněný, že soudy jeho jednání nesprávně právně posoudily, činí tak na základě jiného skutkového stavu, než který byl zjištěn soudy v předchozích stadiích trestního řízení. Pokud obviněný namítá, že poškozeného napadl pouze slovně a fackou, nejedná se o tvrzení mající oporu v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku a ani ve skutkovém stavu zjištěném soudy, nýbrž se jedná o vlastní skutkovou konstrukci obviněného. Nicméně soud při právní kvalifikaci rozhodného jednání nevychází ze skutkového stavu, který si představuje obviněný, ale ze skutkového stavu, který sám v rámci řízení zjistil. V daném případě přitom skutkový stav, který byl soudy zjištěn a takto zachycen v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, vykazuje veškeré zákonné znaky trestné činnosti, pro kterou byl obviněný uznán vinným, tudíž státní zástupce plně odkázal na tzv. skutkovou větu odsuzujícího rozsudku. Námitku obviněného o nesprávném právním posouzení jeho skutku, která vychází z jiného než soudy zjištěného skutkového stavu, tedy nelze vzhledem ke shora uvedenému označit za důvodnou. Jelikož státní zástupce nedovodil z odůvodnění napadeného soudního rozhodnutí, resp. z dostupného spisového materiálu, ani existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, když z něj naopak vyplývá, že soud postupoval v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., a že odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř., navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. 4 To 43/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je zcela zřejmé, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumenty, jimiž popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl odsouzen, přičemž ale výhradně zpochybňuje zjištěný skutkový děj a předkládá svou vlastní verzi jeho průběhu. Zpochybňuje přitom i hodnocení důkazů, jak je provedly soudy nižších stupňů v předchozím řízení. Jde tedy veskrze o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nedostatečné, hodnocení důkazů nesprávné atd. Tedy jeho dovolací argumentace výlučně směřuje do oblasti skutkových zjištění, takže deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Je proto třeba uzavřít, že obviněný v podaném dovolání neuplatnil námitky vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem a z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, případně procesních, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištěného skutkového stavu, a teprve na základě toho poukazuje na údajnou nesprávnost právního posouzení skutku. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu skutkové, nikoli hmotně právní a tudíž nikoli relevantní, takže dovolací soud není ani oprávněn se jimi zabývat.
V důsledku takového konstatování dovolací soud jen z těchto stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) odmítl dovolání obviněného P. M. v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./. Nejvyšší soud pak své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c