Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.01.2014, sp. zn. 4 Tdo 47/2014 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.47.2014.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Odvolání

ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.47.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 47/2014-I-29 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2014 o dovolání obviněného S. E. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 145/2011, takto: Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T 145/2011, byl obviněný S. E. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že od přesně nezjištěné doby v L. a jinde, nejméně však dne 21. 10. 2010 v době kolem 10.05 hodin v L., ul. L., ve vozidle Volkswagen Passat Variant, neoprávněně držel a měl při sobě igelitovou tašku s obsahem látky efedrin o celkové hmotnosti 172,5 g včetně obalu patřící osobě M. P., přičemž efedrin je jako prekursor uveden v příloze k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 o prekursorech drog a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi, dále neoprávněně pro svou potřebu držel celkem 3,45 g látky metamfetamin, zv. pervitin s efedrinem, když podíl čistého metamfetaminu zv. pervitin činil 0,85 g, přičemž metamfetamin, zv. pervitin je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a množství větší než malé je stanoveno nařízením vlády č. 467/2009 Sb., kterým se stanoví, jaké je větší množství než malé u omamné a psychotropní látky a přípravků obsahujících omamné a psychotropní látky a co se považuje za jedy. Za uvedené jednání byl obviněný S. E. odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 35 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu trvání 3 roků. Podle §77 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci: 161,2 g pseudoefedrinu, 3,25 g metamfetaminu, plastové nádoby o obsahu 500 ml a digitální váhy zn. Diamont. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 6 T 145/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 6 T 145/2011, podal obviněný S. E. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012 tak, že ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, podal následně obviněný S. E. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že nesouhlasí s tím, že by jeho odvolání nebylo řádně doručeno, pokud bylo v zákonné lhůtě odesláno z datové schránky obhájce do datové schránky soudu prvního stupně. V této souvislosti upozornil na odlišný režim zásilek zasílaných elektronickou poštou, u nichž je vyžadován elektronický podpis odesílatele, a zásilek zasílaných prostřednictvím systému datových schránek, který odvolací soud zřejmě nebral v úvahu, pokud ve svém rozhodnutí odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 4 Tz 36/2013, které se však netýká doručování prostřednictvím datové schránky. Poukázal rovněž na ustanovení zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 89/2011, v němž je výslovně uvedeno, že pokud bylo podání vůči orgánu veřejné moci učiněno prostřednictvím datové schránky osobou oprávněnou nebo k tomu úkonu pověřenou, není nutné, aby bylo podání podepsáno zaručeným elektronickým podpisem. Současně učinil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby podle §265h odst. 3 trestního řádu navrhl předsedovi senátu Nejvyššího soudu odklad výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky obviněného jsou důvodné. Jestliže skutečně bylo odvolání obviněného odesláno z datové schránky jeho obhájce a v zákonné lhůtě doručeno do datové schránky soudu prvního stupně (což z dostupného spisového materiálu nelze ověřit), potom bylo jeho odvolání podáno řádně a včas. Soud druhého stupně pak nemohl rozhodnout podle §253 odst. 1 tr. ř. a toto odvolání zamítnout proto, že nebylo učiněno způsobem předpokládaným v §59 odst. 1 tr. ř. Je sice pravdou, že v tomto ustanovení se vymezují způsoby podání tak, že se připouští toliko podání písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Odvolací soud ovšem nevěnoval dostatečnou pozornost úplnému výkladu zde uvedených pojmů. Odvolací soud vybudoval svůj právní závěr na jednom rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by se zabýval širší legislativní úpravou problematiky doručování podání prostřednictvím systému datových schránek, na niž správně poukazuje dovolatel. Zákon č. 300/2008 Sb. v §18 odst. 1 stanoví, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V odstavci druhém téhož ustanovení je zakotveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v §8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob. Na datovou schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá ustanovení §8 odst. 2 cit. zákona. Z citovaného zákonného ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by je podal advokát písemně a podepsal. Za této situace je redundantní vznášet požadavek elektronického podpisu, jak činí krajský soud. Shora uvedeným výkladem – jenž je navíc podpořen citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu – lze tedy dospět k závěru, že odvolání včas doručené do datové schránky soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř. Dovolání obviněného bylo tedy podáno důvodně. Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. S projednáním věci v neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, když došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzovaném případě obviněný uplatnil první alternativu výše uvedeného dovolacího důvodu právně relevantní námitkou, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným usnesením podle §253 odst. 1 tr. ř. odmítl jeho řádný opravný prostředek z důvodu, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou, neboť odvolání podané prostřednictvím datové schránky obhájce obviněného nebylo opatřeno elektronickým podpisem. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti kterému bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům: Předně je třeba poukázat na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku obviněného na podkladě obsahu spisu Okresního soudu v Liberci vedeného pod sp. zn. 6 T 145/2011. Z obsahu spisu vyplývá, že obviněný podal prostřednictvím svého obhájce odvolání, které bylo Okresnímu soudu v Liberci doručeno prostřednictvím datové schránky obhájce dne 6. 12. 2012 (čl. 519 spisu). O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012, tak, že ho podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. V odůvodnění svého usnesení uvedl, že podání učiněné dne 6. 12. 2012 nebylo učiněno způsobem, který zákon předpokládá v ustanovení §59 odst. 1, odst. 4 tr. ř., neboť není opatřeno elektronickým podpisem. Z uvedeného dovozuje, že podání nebylo učiněno v souladu s požadavky ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. a v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 4 Tz 36/2013. V ustanovení §18 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb.), je uvedeno, že fyzická osoba, podnikající fyzická osoba a právnická osoba může provádět úkon vůči orgánu veřejné moci, má-li zpřístupněnu svou datovou schránku a umožňuje-li to povaha tohoto úkonu, prostřednictvím datové schránky. V odst. 2 citovaného ustanovení je stanoveno, že úkon učiněný osobou uvedenou v §8 odst. 1 až 4 nebo pověřenou osobou, pokud k tomu byla pověřena, prostřednictvím datové schránky má stejné účinky jako úkon učiněný písemně a podepsaný, ledaže jiný právní předpis nebo vnitřní předpis požaduje společný úkon více z uvedených osob . Informační systém datových schránek navíc zaručuje ověření identity osoby prostřednictvím tohoto systému a ověření její totožnosti pomocí přístupových údajů. Z uvedeného vyplývá, že součástí datové zprávy nemusí být elektronický podpis (pokud to není upraveno zákonem). Na datovou schránku zřízenou pro osobu vykonávající advokacii nepochybně dopadá ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. Z výše uvedených zákonných ustanovení jednoznačně plyne, že bylo-li doručeno odvolání prostřednictvím datové schránky, má stejnou kvalitu, jako by je podal advokát písemně a podepsal a není třeba elektronický podpis, jak chybně uvádí v odůvodnění usnesení krajský soud . V ustanovení §59 odst. 1 věta druhá tr. ř. jsou vymezeny způsoby podání tak, že se připouští pouze podání písemné, ústní do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Citované ustanovení sice výslovně neuvádí také možnost doručení podání do datové schránky orgánu činného v trestním řízení, avšak Nejvyšší soud považuje při absenci explicitní zákonné úpravy takový výklad za jediný možný především s ohledem na to, že doručování prostřednictvím datové schránky je již výslovně upraveno v ustanovení §62 odst. 1, věta první tr. ř., a to jako preferovaný způsob doručování. Výše uvedeným výkladem (i se zřetelem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012, sp. zn. 8 As 89/2011) lze jednoznačně dospět k závěru, že odvolání včas doručené do datové schránky soudu bylo podáno řádně a není možné je zamítnout podle §253 odst. 1 tr. ř. Po zjištění, že dovolání obviněného S. E. je opodstatněné, Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 55 To 602/2012 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Předmětná věc se tak vrací do stadia, kdy se bude muset Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu zabývat řádným opravným prostředkem obviněného. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. ř./. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. února 2014 Předseda senátu JUDr. Jiří Pácal

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Odvolání
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:01/21/2014
Spisová značka:4 Tdo 47/2014
ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.47.2014.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Odvolání
Dotčené předpisy:§253 odst. 1 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19