ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.557.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 557/2014-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2014 dovolání obviněného J. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 68 To 267/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 122/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 1 T 122/2012, uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož zákonného ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil soud obviněnému, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti VKS PaP, a.s., se sídlem Újezd u Brna, ul. Štefánikova 74 na náhradě škody částku 27.656,-Kč.
Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně se obviněný vytýkaného přečinu dopustil tím, že
jako podnikající fyzická osoba v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch odebral ve dnech 15.7.2010, 23.7.2010 a 13.8.2010 od společnosti VKS PaP, a.s., IČ: 26915626, jejímž předmětem podnikání je výroba krmiv a krmných směsí pro hospodářská a drobná domácí zvířata, krmné směsi pro králíky druhu KK-D v množství 1000 kg, KK-laktace v množství 2340 Kg a KK-V v množství 1140 kg v celkové ceně 27.656,-Kč, a přesto, že převzetí zboží potvrdil svými podpisy na dodacích listech, kupní ceny fakturované dodavatelem fakturou ze dne 26.7.2010 na částku 21.408,-Kč, splatnou dne 9.8.2010 a ze dne 31.8.2010 na částku 6.248,- Kč splatnou dne 14.9.2010 neuhradil, zasílanou poštu s upomínkami nepřebíral na adrese, kterou uvedl při jednání se společností VKS PaP, a.s., nebyl kontaktní, přičemž již v době odběru krmných směsí si byl vědom své nepříznivé finanční situace, která mu nedovolovala odebrané zboží uhradit, neboť byl dlouhodobě v platební neschopnosti, když v uvedené době měl již závazky po splatnosti ve výši nejméně 400.000,- Kč, neuhradil ani předcházející dodávku krmných směsí od jiné společnosti a na jeho majetek bylo v době odběru vedeno několik exekučních řízení, čímž poškozené společnosti VKS PaP, a.s., způsobil škodu ve výši 27.656,- Kč.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které projednal ve veřejném zasedání dne 11. 11. 2013 Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, a usnesením z téhož dne sp. zn. 68 To 267/2013, je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu. V rámci své argumentace namítl, že skutečnosti, jež jsou mu kladeny za vinu, nebyly v řízení dostatečně prokázány, nadto se necítí být vytýkaným jednáním vinen. Jeho obhajoba nebyla vyvrácena a byl odsouzen na základě důkazu, který ovšem blíže nikterak nespecifikoval, jenž však nebyl v hlavním líčení proveden. Dodatečně vznáší také námitku proti obsahu protokolace v hlavním líčení dne 26. 2. 2013, neboť rozhodně „nevypovídal shodně jako na čl. 87 a 87 verte“. Hodnocení důkazů nalézacím soudem bylo neadekvátní a nepřiléhavé, soud zcela pominul výpověď svědkyně Z. K., která výslovně potvrdila, že faktury byly vystaveny na jméno P. T., a teprve následně byl na dvou z nich odběratel změněn z P. T. na obviněného. Je tak nepochybné, že s fakturami bylo manipulováno.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. 68 To 267/2013, zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a aby věc podle §265 l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal s pokynem v potřebném rozsahu ji znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 7. 3. 2014 Nejvyššímu soudu sdělil, že se s ohledem na povahu obviněným uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat a současně vyslovil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání v intencích ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu přípustné, bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce dle §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. řádu, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, jak přikazuje ustanovení §265e odst. 1, 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud rovněž musel posoudit otázku, zda podané dovolání splňuje též obsahové náležitosti ve smyslu ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu. Podle první věty tohoto zákonného ustanovení musí být v dovolání kromě obecných náležitostí uvedených v §59 odst. 3 tr. řádu uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo §265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá.
Význam obsahových náležitostí dovolání tkví ve skutečnosti, že dovoláním vymezuje dovolatel obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, přičemž se od obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku odvíjí i možné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které lze na tomto podkladě učinit. Jinými slovy – dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl napadené rozhodnutí přezkoumávat, případně prolomit jeho právní moc. Dovolatel je proto povinen v dovolání uvést především konkrétní dovolací důvod či důvody v intencích ustanovení §265b tr. řádu, zejména zákonným označením, tj. citací konkrétního zákonného ustanovení, a zejména též okolnostmi, jimiž je tento důvod podložen. Znamená to především, že nestačí dovolací důvod pouze označit, ale je nutno uvést konkrétní argumenty k uplatněnému zákonnému důvodu relevantně se vztahující. Toto je obecně platná zásada, jíž je dovolatel povinen respektovat, aby dostál povinnostem, jež se pojí s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu.
Z obsahu předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že podané dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, jak bylo výše specifikováno. Ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, aniž však specifikoval, kterou konkrétní alternativu citovaného dovolacího důvodu uplatňuje.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První část dovolacího důvodu zajišťuje nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takovýto postup, opravný prostředek, ať již rozsudek nebo stížnost, zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. řádu u odvolání nebo §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu u stížnosti. Jinak řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
Je mimo pochybnost, že o tuto alternativu se v posuzované trestní věci nejedná, přičemž obviněný ani tuto alternativu neuplatnil.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu musí být uplatněna vždy ve spojení s některým dalším dovolacím důvodem uvedeným v písmenech a) až k) , což však obviněný neučinil. Nejvyššímu soudu bylo již jednou předloženo totožné dovolání obviněného, které nesplňovalo zmiňovaný požadavek konkrétně uplatněného dovolacího důvodu. Věc byla bez věcného vyřízení vrácena soudu prvého stupně, který podáním ze dne 31. 3. 2014 podle §265h odst. 1 tr. řádu vyzval obviněného (jeho obhájce) k odstranění této vady, přičemž mu byla poskytnuta přiměřená a dostačující lhůta dvou týdnů k tomu, aby inzerovanou vadu odstranil. Současně byl upozorněn i na důsledky nečinnosti spočívající v možné aplikaci ustanovení §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Z obsahu spisu je zřejmé, že na tuto výzvu obviněný (jeho obhájce) nikterak nereagoval.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že obviněným vznesené námitky se vztahují ke zpochybňování soudy zjištěného skutkového stavu ve věci a obsahu protokolace učiněné za hlavního líčení, což ani okrajově s důvody §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v obou jeho případných alternativách nekoresponduje.
Podle ustanovení §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání.
Na okraj Nejvyšší soud připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, které obdobně řeší problematiku formálně uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto Nejvyšší soud podle ustanovení §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu dovolání obviněného odmítl, aniž meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. května 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná