ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.644.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 644/2014-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2014 o dovolání obviněného Bc. J. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 4 To 319/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 189/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Bc. J. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2013 sp. zn. 66 T 189/2013 uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 3. 9. 2012 v době kolem 16:45 hod. v J., okres B. v autobazaru D. společně s dosud neustanovenou osobou v úmyslu zmocnit se osobního motorového vozidla zn. Audi A8 4,2 TDI quattro, tmavě modré metalízy, nejprve předstírali zájem o uvedené vozidlo, přičemž požádali poškozenou J. N. – obsluhu autobazaru – o zkušební jízdu automobilem, v rámci níž ji obviněný H. požádal o to, zda by si druhý z mužů mohl řízení vyzkoušet sám, a za tímto účelem si s poškozenou vyměnil místa, přičemž si přesedl na místo řidiče a poškozená na místo spolujezdce, obviněný H. po celou dobu seděl na místě za spolujezdcem a v průběhu následné jízdy využil takto účelově vytvořené situace a silným stiskem uchopil poškozenou zezadu za krk, přitáhl ji k sedadlu a takto jí škrtil a následně jí ke krku a zádům přiložil paralyzér, který vůči ní opakovaně užil, čímž ji udržoval ve stavu bezbrannosti, donutil jí z okna vozidla vyhodit její mobilní telefon zn. Nokia N80 a následně během rychlé a agresivní jízdy řidiče u obce D. M. poškozenou otevřenými dveřmi za jízdy vystrčili z vozidla na krajnici a takto se zmocnili předmětného vozidla, přičemž v důsledku jednání obou pachatelů poškozená utrpěla zranění v podobě zhmoždění měkkých pokrývek lebních v zátylku s přítomností otoku, oděrky kůže na zádech v oblasti pravé lopatky, zhmoždění v oblasti pravého kotníku s otokem, zhmoždění krční páteře a otřes mozku, které si vyžádalo jednodenní hospitalizaci v Podhorské nemocnici v Bruntále a následné ambulantní rehabilitace krční páteře v době od 20. 9. 2012 do 10. 10. 2012 a dále jí byla způsobena škoda v přibližné výši 6.520,- Kč představující poškozenou obuv a oblečení a mobilní telefon zn. Nokia N80, a poškozenému P. D. byla odcizením vozidla s převozními značkami způsobena škoda ve výši nejméně 439.000,- Kč .
Za to byl obviněný odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově ze dne 5. 9. 2013 sp. zn. 105 T 25/2013 a z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2013 sp. zn. 4 T 60/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným: P. D. ve výši 439.000,- Kč, a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 2, Orlická 4/2010, IČ 41197518 ve výši 16.192,- Kč. Poškozený P. D. podle §229 odst. 2 tr. ř. a poškozená J. N. podle §229 odst. 1 tr. ř. byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání, které proti tomuto rozsudku obviněný podal, zamítl podle §256 tr. ř. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 4 To 319/2013.
Následně obviněný podal do všech výroků citovaného usnesení dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejdříve obšírně vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením provedených důkazů, když je podle něj soud nevyhodnotil řádně a dostatečně jak jednotlivě, tak v jejich vzájemném souhrnu. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně zamítl jím navrhované důkazy za účelem prokázání jeho tíživé situace, existence nátlaku na obviněného ze strany osob, kterým obviněný dlužil peníze, a prokázání toho, že při činu nepoužil elektrický mobilizér ani jinou formu násilí. Těmito navrhovanými důkazy byly: Výslech obviněného za použití detektoru lži, výslech svědků P. G. a P. W., provedení rekonstrukce či vyšetřovacího pokusu, vypracování znaleckého posudku z oblasti psychiatrie a psychologie ve vztahu k osobě poškozené a zajištění výpisu telekomunikačního provozu k telefonnímu číslu obviněného používaného v předmětnou dobu.
Dovolatel dále vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací skutku jako loupeže, neboť se jednalo o krádež, k níž se obviněný doznal a projevil lítost. Popřel totiž, že by se ve vozidle sám nebo jiná osoba dopustili na poškozené násilí či pohrůžky násilí. Poškozená z vozidla vyskočila sama i přes výtky obviněného, aby tak nečinila, a to zřejmě vlivem stresu způsobeného rychlou jízdou či jinou okolností na obviněném nezávislou. Ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývá, že by vůči poškozené použil paralyzér, jak vypověděla poškozená. Vzhledem ke skutečnosti, že byla poškozená připoutána, nebylo reálně možné, aby obviněný nebo třetí osoba v předmětném vozidle při vysoké rychlosti za jízdy otevřeli ze svého místa boční dveře u poškozené a vyhodili ji z vozidla ven. Poškozená se ani nezmínila, že by ji předtím odpoutali. Taktéž je nepravděpodobné, že by vůbec připoutána nebyla, neboť daný typ vozidla obsahuje detektor zapnutí bezpečnostních pásů, a pokud jej spolujezdec nezapne, vydává hlasitý tón.
Hmotně právní posouzení skutku či jiné skutkové okolnosti se mohou podle obviněného týkat zejména otázek trestního práva hmotného, například zda se jedná o tzv. konkrétní nebo speciální subjekt podle §114 odst. 1, 2 tr. zákoníku, zda byl skutek spáchán za podmínek nutné obrany podle §29 tr. zákoníku, krajní nouze podle §28 tr. zákoníku nebo i jiné okolnosti vylučující trestnost (§30 až 32 tr. zákoníku). I zde soud pochybil, pokud nezohlednil skutečnosti uváděné obviněným, a které zároveň vyplývají i z jiných trestních spisů vedených proti obviněnému Okresním soudem v Olomouci, konkrétně otázky násilí a nátlaku činěnému vůči obviněnému, pod jehož tíhou jednal .
Dovolatel dále zpochybnil vznik a rozsah zranění poškozené, u níž vyloučil, že by ji z vozidla vyhodil, kdy způsob vyhození popisovaný poškozenou je zcela nereálný. Pokud by se tak stalo, došlo by k mnohem vážnějším poraněním poškozené. Zranění na kůži poškozené mohlo vzniknout i z jiného důvodu, když někteří svědci vypověděli, že poškozená ležela v mraveništi. Ani z fotodokumentace či lékařské zprávy není žádné zřetelné poranění kůže zřejmé. Poškození obuvi v souvislosti s domnělým vyhozením poškozené z auta mohlo také vzniknout již v minulosti nebo jiným způsobem, než jak je popsán v odsuzujícím rozsudku.
Též výpověď poškozené mohla být ovlivněna stresem, psychickým narušením apod., což činí její výpověď zkreslenou, a připadá v úvahu i její snaha zbavit se odpovědnosti za škodu na vozidle, když mohla mít strach, že škodu za odcizené vozidlo bude muset sama uhradit, pokud umožnila cizím osobám vozidlo odcizit. Dovolatel má za to, že bylo taktéž porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 10 Ústavy a Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod.
Dovolatel má dále za to, že trest jemu uložený je nepřiměřeně vysoký. Soud při jeho ukládání nezohlednil všechny okolnosti mající na jeho výši vliv a neprovedl dostatečně za tím účelem dokazování.
V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 4 To 319/2013, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2013 sp. zn. 66 T 189/2013, a dále postupoval podle §265 l tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se po seznámení s obsahem dovolání obviněného ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. rozhodla, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Zároveň vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 4 To 319/2013 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Z dovolání obviněného je zcela zřejmé, že s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje argumenty namítané opakovaně v průběhu celého trestního řízení, jež zároveň doslovně použil i ve svém řádném opravném prostředku. Jedná se o námitky zpochybňující průběh zjištěného skutkového děje, předkládání jeho vlastní verze, zpochybňování věrohodnosti poškozené J. N. a vzniku a rozsahu zranění, která utrpěla. Veskrze jde o námitky, ve kterých dovolatel obecně vytýká, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, že dokazování bylo nesprávné a neúplné apod., tedy jeho dovolací argumentace výlučně směřuje do oblasti skutkových zjištění, která deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Je zcela nepřípadné a uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídající, aby v rámci dovolacího řízení byl zpochybňován soudy zjištěný skutkový stav, případně hodnocení důkazů, které jimi bylo provedeno.
V této souvislosti je třeba uvést, že soud prvního stupně (a posléze i odvolací soud) se zabýval důkazní situací a v důsledku toho i skutkovou stránkou věci, kdy v hlavním líčení provedl stěžejní důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci. Zároveň nalézací soud podrobně a řádně zdůvodnil zamítnutí důkazních návrhů obhajoby, na něž opětovně poukazuje obviněný i v dovolání, pro zjevnou nadbytečnost, takže je není možno označit za tzv. opomenuté důkazy. Nalézací soud se rovněž řádně vypořádal s obhajobou obviněného, že trestnou činnost páchal pod tíhou nátlaku od jiných (snad rusky hovořících) osob. Pokud v této souvislosti obviněný v dovolání neadresně poukázal na ustanovení upravující konkrétní a speciální subjekt ve smyslu §114 tr. zákoníku a instituty nutné obrany, krajní nouze nebo jiné okolnosti vylučující protiprávnost činu, aniž by je podpořil náležitou argumentací, kterou by mohl dovolací soud ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přezkoumat, tak k tomu je třeba uvést, že dovolatel si musí uvědomit, že dovolací soud není povinen na základě jím takto obecně uplatněné, tedy zcela nekonkrétní a nikterak vyargumentované námitky, sám konstruovat, co tím snad dovolatel měl, či mohl mít na mysli, a tudíž se s takto obecně a nekonkrétně položenou otázkou zabývat.
Zde je třeba uvést, že soudy evidentně rozhodly na základě provedených a v souladu s trestním řádem vyhodnocených důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.) způsobem, který byl dostatečně pregnantně vyjádřen v jejich rozhodnutí. Tomu pak také odpovídá i právní kvalifikace užitá na prokázané jednání obviněného, s níž se zcela ztotožnil i odvolací soud, a která z hmotně právního hlediska námitkami uplatněnými v podaném dovolání zpochybněna nikterak nebyla. V tomto ohledu rovněž neobstojí znovu uplatňovaná zdánlivě právní námitka obviněného, že se stíhaným jednáním nedopustil zvlášť závažného zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ale jen trestného činu krádeže, kterou ale podpořil výlučně skutkovými tvrzeními, odlišnými od soudy řádně zjištěného skutkového stavu, přičemž opětovně popřel užití jakéhokoli násilí vůči poškozené. S touto jeho obhajobou se však dostatečně vypořádal již soud prvního stupně ve svém odsuzujícím rozsudku. Nejvyšší soud proto bez výhrady odkazuje na patřičnou pasáž jeho odůvodnění.
Pokud obviněný v dovolání taktéž zpochybnil spravedlivost provedeného procesu, tak na tomto místě je třeba zdůraznit, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem poměrně přísně formalizovaným a z hlediska dovolacích důvodů striktně vymezeným trestním řádem, a nikoli jakýmsi druhým odvoláním, v němž lze opakovat již v dřívějším průběhu řízení uplatněné skutkové či procesní námitky jenom proto, že dovolatel není spokojen s učiněnými závěry a rozhodnutími soudů nižších stupňů, to celé v naději, že dovolací soud snad bude věc posuzovat jinak, než soudy předchozí. Nejvyšší soud nemá důvod jakkoli přehodnocovat závěry učiněné soudy nižších stupňů, a to jenom proto, že s nimi obviněný nesouhlasí. Spravedlivost provedeného procesu, nespočívá v tom, že soud ve věci rozhodne vždy ve prospěch obviněného. Ta je dána tím, že obviněnému jsou především zachována procesní práva včetně práva na obhajobu, což se v daném případě bez jakýchkoli pochybností stalo.
Poslední námitku obviněného spočívající v prostém tvrzení, že jemu uložený trest považuje za nepřiměřený, nebylo možné s úspěchem uplatnit s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož takto uplatněná námitka není hmotně právního charakteru.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Bc. J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože se svým pojetím dovolání v celém jeho rozsahu ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu (§265b odst. 1 písm. g tr. ř.), přičemž tak učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c