ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.810.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 810/2014-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. července 2014 o dovolání, které podal obviněný J. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 173/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2014 sp. zn. 12 T 173/2013 uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 24. 5. 2013 kolem 14:00 hodiny v B., na ulici O., po předchozím bouchání, zvonění a dohadování přes zavřené dveře, se vetřel do garsoniéry uživatele B. C. pod záminkou, že přišel pro věci, pro které ho poslala sestra jmenovaného, která je údajně v nemocnici, poté, kdy požadované věci obdržel, odmítl byt opustit, a když ho poškozený vykazoval, strčil do něho tak, že se poškozený ocitl v mezeře vedle ledničky a měl tak omezenou volnost pohybu, nato vzal ze stolu kuchyňský nůž s čepelí dlouhou 15,7 cm a špičkou nože mířil na hrudník poškozeného s požadavkem vydání peněz, poškozený mu proto předal 1.000,- Kč, a protože se obviněný ohradil, že je to málo, vydal mu další 1.000,- Kč bankovku ze strachu, aby mu obviněný neublížil, poté byt opustil a nůž, který použil k zastrašení poškozeného, odhodil do odpadkového koše u domu, tímto jednáním způsobil B. C. škodu ve výši přinejmenším 2.000,- Kč.
Za to byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.
Naplnění prvního z uplatněných dovolacích důvodů spatřuje v tom, že členem senátu soudu druhého stupně, který vydal napadené usnesení, byl i bratranec poškozeného B. C. JUDr. Vladimír Čech., kterého vážou na poškozeného rodinné a citové vazby a pro tento poměr k poškozenému nemohl v uvedené věci nestranně rozhodnout. O této skutečnosti se obhájce i obviněný dozvěděli až po skončení odvolacího řízení, a to zejména z vyjádření člena senátu ze dne 10. 3. 2014, založeného ve spisu. Přestože v něm JUDr. Vlastimír Čech deklaroval, že se s rodinou poškozeného nestýká, tudíž neví ani bližší informace, například kde poškozený bydlí či pracuje, má obviněný za to, že měl být v souladu s §30 odst. 1 tr. ř. z rozhodování v této trestní věci vyloučen (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 32/2006). Dovolatel dále odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 7/11) a Evropského soudu pro lidská práva (S. d. C. vs. P., 1999), podle níž je třeba při posouzení podjatosti soudce uplatnit dvojí test nestrannosti soudce, kdy se hodnotí subjektivní a objektivní stránka nestrannosti soudce. Tedy v prvním případě, zda je soudce sám přesvědčen o tom, že je v dané věci nepodjatý, a v druhém je nutno zkoumat existenci dostatečných záruk k vyloučení jakékoli legitimní pochybnosti o jeho podjatosti. V posuzovaném případě nedošlo k naplnění ani jedné z nich, neboť byť si člen senátu nemusí být vědom silnějších rodinných vazeb k osobě poškozeného, nelze je vyvrátit pouze prohlášením člena senátu, že se s rodinou poškozeného nestýká, bez současného předložení dalších důkazů k prokázání této skutečnosti a provedení výpovědi samotného poškozeného. Rovněž neobstojí tvrzení JUDr. Čecha, že není ve vztahu k poškozenému osobou blízkou ve smyslu §125 tr. zákoníku, kdy i podle odborné literatury se za osobu, která by mohla mít vztah k osobě, jíž se věc dotýká ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., považuje i osoba v poměru příbuzenském, švagrovském a družském. Z toho plyne, že příbuznost v bratraneckém rodinném vztahu není bez dalšího vyloučena. Kolegové JUDr. Čecha v předmětném vyjádření vyjádřili názor, že by se v tomto případě mohlo jednat o podjatost, což potvrzuje domněnku obhajoby o možné podjatosti JUDr. Čecha. Dovolatel má za to, že JUDr. Čech měl využít postupu podle §31 tr. ř. a svou možnou podjatost oznámit senátu, jehož byl členem, a ten měl následně rozhodnout, zda je z důvodu příbuzenského vztahu k poškozenému podjatý. Tento vztah mohl a měl JUDr. Čech zjistit při studování spisu, tedy již před veřejným zasedáním. Jedná se proto o nesprávný postup člena senátu, který jím narušil nestranné posouzení věci ze strany soudu, čímž došlo k porušení práva obviněného na spravedlivé projednání věci u nezávislého a nestranného soudního orgánu podle čl. 16 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Okolnost dřívější nevědomosti obhajoby o skutečnosti, že měl být člen senátu pro podjatost vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci, dokládá tím, že účast JUDr. Čecha mu byla známa z hovoru se svědkyní K., tedy sestrou poškozeného a sestřenicí JUDr. Čecha. O důvodu vyloučení člena senátu se obviněný i obhájce dozvěděli zejména ze zmiňovaného vyjádření člena senátu, a proto nemohli namítat důvod vyloučení v rámci předchozího řízení ve věci.
Druhý dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle názoru dovolatele dán, jelikož soud druhého stupně potvrdil nesprávné závěry soudu prvního stupně, tedy shodně dospěl v důsledku nedostatečných skutkových zjištění nalézacího soudu k nesprávnému právnímu posouzení skutku, tedy že obviněný svým jednáním naplnil z hlediska subjektivní i objektivní stránky zvlášť závažný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel dále obšírně popisuje svou obhajobu uplatňovanou před soudem prvního stupně a nespokojenost s jeho závěry. Dále namítá, že skutek, jak je popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, se nestal tak, jak je zde uvedeno. Odvolací soud se zcela neztotožnil s obhajobou obviněného a neposkytl mu prostor doplnit dokazování o obhajobou navrhované důkazy, což je v rozporu se zásadou práva na spravedlivý proces a nerespektování zásady rovnosti účastníků řízení (srov. Pl. ÚS 4/94 a I. ÚS 549/2000). Dále zpochybňuje věrohodnost poškozeného s odkazem na III. ÚS 299/06, z něhož cituje, s ohledem na opakovanou změnu jeho výpovědi. Nelze obviněného usvědčit ze spáchání zvlášť závažného zločinu na základě jediného důkazu v podobě výpovědi poškozeného. S ohledem na nedostatek důkazů a rozporuplné výpovědi poškozeného měly oba soudy mít přinejmenším důvodnou pochybnost o tom, že se skutek stal, jak je uvedeno v popisu skutku, a mělo dojít k důslednému uplatnění zásady in dubio pro reo (srov. I. ÚS 864/11).
Dovolatel napadá i výrok o trestu. Podle něj mu byl uložen vysoký trest odnětí svobody, aniž by byly zohledněny všechny polehčující okolnosti uváděné před oběma soudy, které dostatečně nezohlednily zejména nízkou výši způsobené škody.
Obviněný proto bez dalšího navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 v celém rozsahu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve rekapituloval obsah podaného dovolání z hlediska uplatněných námitek. K těmto pak uvedl, že ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy vyloučení soudce JUDr. Čecha, nepokládá za přiléhavé citované usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 7/11, neboť v projednávaném případě se jednalo o jinou situaci. Za přiléhavější označil usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1347/09, týkající se blízkého příbuzenského poměru samosoudce k osobě (bývalé soudkyni), k jejímuž odsouzení stěžovatelka přispěla svojí svědeckou výpovědí. Ústavní soud v této věci dospěl k závěru, že příbuzenský poměr mezi soudcem a jeho sestřenicí postrádá intenzitu obvyklých rodinných kontaktů a v konečném důsledku důvody vyloučení soudce neshledal. Podle státního zástupce byly stejné okolnosti zjištěny v předmětné trestní věci, v níž jako jeden z rozhodujících soudců vystupoval JUDr. Čech. Proto podle jeho názoru vztah tohoto soudce k jeho bratranci – poškozenému, nebyl dostatečným důvodem k jeho vyloučení z rozhodování.
K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce upozornil, že ten může být založen i na nesprávné realizaci důkazního řízení, pokud by to mělo za následek porušení základních postulátů spravedlivého procesu. Podle judikatury Ústavního soudu by se však muselo jednat o nejextrémnější excesy v podobě opomenutých důkazů, či použití důkazů v rozporu s procesními předpisy, nebo důkazů svévolně hodnocených. V konkrétním případě sice dovolatel své námitky ohledně neprovedení jím navrhovaného důkazu znaleckým posudkem z oboru psychologie a psychiatrie ve výše uvedeném smyslu nezmiňoval, ale dalo by se na něj usuzovat z některých poznámek o „fair procesu“ apod. V této souvislosti pak státní zástupce zejména poukázal na okolnost, že soudy neprovedení tohoto obviněným navrhovaného důkazu ve svých rozhodnutích řádně odůvodnily. Navíc námitka spočívající v porušení zásad spravedlivého procesu musí být dostatečně přesně uvedena, přičemž ale ani sám dovolatel neuvádí bližší okolnosti, které by mohly být takovým posudkem zjištěny, a také význam tohoto důkazu pro dokazování není z dovolání patrný. Státní zástupce je proto názoru, že se o opomenutý důkaz nejedná. Ostatní skutkové námitky pak důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou a nemohou jimi být ani uplatněné námitky vůči uloženému trestu.
V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podané dovolání odmítl, jako zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. pak vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 shledal, že je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu, není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení.
Veškerá argumentace obviněného podřazená pod tento dovolací důvod jej nenaplňuje, neboť obviněný výlučně brojí proti zjištěnému a ustálenému skutkovému stavu, tedy popírá spáchání předmětného činu, napadá věrohodnost poškozeného, namítá nedostatek důkazů sloužící k prokázání jeho viny a konstruuje odlišný průběh skutkového děje. Takové námitky však jsou s odkazem na dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní, a nejsou s to naplnit ani žádný jiný dovolací důvod. Rovněž pod něj nelze subsumovat námitku o nesprávném uložení vysokého trestu, když soud prvního stupně podle obviněného nezohlednil všechny polehčující okolnosti, neboť se nejedná o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Odvolací soud taktéž řádně zdůvodnil neprovedení důkazů navrhovaných obhajobou, nelze je tudíž považovat za tzv. opomenuté důkazy, a nelze mít v tomto směru za to, že bylo porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, jak tvrdil v dovolání.
Za důvodnou je však třeba označit jeho argumentaci podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Z trestního spisu se podává, že Krajský soud v Brně soud, jako soud druhého stupně, rozhodl o odvolání obviněného ve veřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2014 v senátu 3 To složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Vlastimíra Čecha a JUDr. Moniky Staniczkové. Z protokolu o veřejném zasedání nevyplývá, že by o případném vyloučení soudce JUDr. Čecha z rozhodování v dané věci bylo jakkoli jednáno, či dokonce rozhodováno. Teprve z jeho písemného vyjádření ze dne 10. 3. 2014 (viz č. l. 239 spisu) je patrné, že poškozený B. C. je jeho bratranec. Přesto se domnívá, že není ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení z důvodu podjatosti, a to pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, neboť se s poškozeným C. nestýká, blíže jej nezná, neví o něm bližší údaje, ani kde bydlí či pracuje. Nelze jej proto považovat za osobu blízkou. Po konzultaci s kolegy však zaznamenal i odlišné názory, a proto se rozhodl sepsat uvedené vyjádření a dát prostor obhajobě i státnímu zástupci ke zvážení podání dovolání z důvodů uvedených §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Z výše uvedeného je zřejmé, že JUDr. Vlastimír Čech nepostupoval zákonem stanoveným způsobem. Zjistil-li jako (zastupující) člen senátu 3 To, že má být v odvolacím řízení ve veřejném zasedání dne 5. 3. 2014 rozhodováno o odvolání obviněného J. S., přičemž ve věci vystupuje jako poškozená osoba jeho bratranec B. C. a jako svědkyně jeho sestřenice D. K., měl takovou okolnost neprodleně oznámit předsedkyni senátu 3 To. V senátu 3 To měla být předmětná okolnost projednána a mělo být přihlédnuto i k poznatkům, které JUDr. Čech až následně vyjádřil ve svém písemném stanovisku. Jmenovaný senát pak měl v neveřejném zasedání rozhodnout, zda je, či není JUDr. Čech ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z projednávání a rozhodování v předmětné věci pro podjatost, spočívající v pochybnosti, zda jako soudce pro poměr k věci, případně k osobě poškozeného, může nestranně rozhodovat, a zda je zde popřípadě přítomen důvod k jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení, tedy i z rozhodování o odvolání obviněného J. S.. Podle ustanovení §31 odst. 1 tr. ř. totiž o vyloučení soudce nebo přísedícího z důvodů uvedených v §30 tr. ř., pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Proti takovému usnesení je pak podle §31 odst. 2 tr. ř. přípustná stížnost, která nemá odkladný účinek. S konečnou platností o případné podjatosti soudce JUDr. Čecha by tak měl právo rozhodovat nadřízený Vrchní soud v Olomouci.
Zde je třeba zdůraznit, že účelem výše zmíněného právního postupu je především zajištění toho, aby vydané soudní rozhodnutí nemohlo být posléze jakkoli zpochybňováno (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 551/03). I když v samotném předchozím řízení dovolatel neoznačil JUDr. Čecha za podjatého (protože o jeho příbuzenském vztahu k poškozenému a svědkyni nevěděl), bylo povinností Krajského soudu v Brně se touto skutečností zabývat, a to ještě před samotným projednáním podaného odvolání a vyhlášením rozhodnutí o něm. To se ale nestalo. Na vadnosti a nedostatečnosti tohoto postupu nemůže nic změnit ani dodatečné písemné vyjádření JUDr. Čecha, které je pouhým jeho názorem na celou problematiku, a nikoli rozhodnutím senátu, který jediný byl oprávněn o případné podjatosti jmenovaného soudce rozhodnout.
Nejvyšší soud v důsledku dovolání obviněného uplatněného z výše citovaného důvodu a existující procesní situaci byl nucen konstatovat, že zde v předchozím řízení nebyla dostatečně rozptýlena pochybnost o tom, že na rozhodování o odvolání obviněného se podílel soudce, který pro svůj příbuzenský vztah, zejména k osobě poškozeného, byl z rozhodování vyloučen z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř.
Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší soud, jako soud dovolací, shledal podané dovolání obviněného zčásti důvodným, a proto napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2014 sp. zn. 3 To 84/2014 zrušil, jakož zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že pokud by se na novém rozhodování o odvolání obviněného měl opět podílet soudce JUDr. Vlastimír Čech, bude třeba nejprve postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnout, zda je či není z rozhodování v této věci vyloučen. Zde by pak bylo třeba posoudit i příbuzenský vztah tohoto soudce ke svědkyni D. K., která je sestrou poškozeného B. C., tedy sestřenicí JUDr. Čecha, přičemž k její osobě se jmenovaný soudce nevyjádřil ani v předmětném přípisu ze dne 10. 3. 2014. Teprve po pravomocném rozhodnutí o této otázce bude možné projednat odvolání obviněného a rozhodnout o něm. V případě, že by senát 3 To krajského soudu rozhodoval v obvyklém složení senátu, tedy bez soudce JUDr. Čecha, pak by rozhodování o výše uvedených důvodech jeho případného vyloučení z projednávání a rozhodování v této věci bylo nadbytečné a bylo by možné rozhodnout výhradně o podaném odvolání obviněného.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c