ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.91.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 91/2014-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2014 o dovolání, které podal obviněný O. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. 11 To 417/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 T 183/2012 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný O. B. byl rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 183/2012 uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 21. 7. 2012 kolem 20:55 hod. v J. u P., okr. P. – z., na železniční zastávce ve stojícím vlaku v silně podnapilém stavu po předchozí slovní rozepři se svojí rovněž velmi podnapilou družkou N. Š. tuto hrubě fyzicky napadl tak, že uchopil ještě uzavřenou lahev s pivem a udeřil ji tak silně do levé strany vlasaté části hlavy nad spánkem, že jí tuto lahev o hlavu rozbil a způsobil jí tímto silným úderem kromě mnohočetných tržných ran zejména puklinu lebky v levé temenní krajině s reálným rizikem vzniku závažnějších ložiskových pohmoždění mozku nebo jeho krvácivých poranění včetně takového poranění mozkových obalů .
Za to mu byl podle §145 odst. 1 tr. zákoníku za použití §81 odst. 1 a §84 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl v souladu s §85 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného stanovení dohledu.
Na tomto místě je nutno předeslat, že uvedenému rozsudku předcházelo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013 sp. zn. 11 To 157/2013, jímž byl podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen dřívější rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 14. 2. 2013 sp. zn. 1 T 183/2012 vydaný v téže věci, kterým byl obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby OSZ Praha - západ sp. zn. ZT 225/2012, neboť nebylo prokázáno, že se skutek, pro nějž byl obviněný stíhán, stal. Krajský soud v Praze pak věc vrátil Okresnímu soudu Praha - západ podle §259 odst. 1 tr. ř. k novému projednání a rozhodnutí, který poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 24. 6. 2013.
Proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 183/2012 podal obviněný odvolání, jenž Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. 11 To 417/2013 podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejprve v něm shrnul obsah svých odvolacích námitek týkajících se výhrad k výpovědím svědků policistů G. J. a P. K. a uvedl, že mu nebyla prokázána vina, a v žádném případě nebylo prokázáno, že by se jednalo o pokus stíhaného zvlášť závažného zločinu. Obviněný se dále zejména domnívá, že nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného činu ve smyslu §145 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho názoru je vždy nutno individuálně posuzovat otázku, zda je pachatel srozuměn s tím, jaký následek může způsobit svým jednáním, přičemž rozdílně bude tuto situaci vnímat lékař a jinak dělník. Lze si jen těžko představit, že osoba bez lékařského vzdělání bude mít povědomí o skutečnosti, že může způsobit krvácení pod tvrdou plenu mozkovou, jak uvedl znalec a posléze odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení. Pokud měly oba soudy jeho vinu za prokázanou, což obhajoba zpochybnila, měly skutek posoudit jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 24. 6. 2013 sp. zn. 1 T 183/2012 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. 11 To 417/2013 zrušil a dále postupoval podle ustanovení §265 l tr. ř.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve rekapitulovala předchozí rozhodnutí soudů nižších stupňů i výhrady, které v podaném dovolání obviněný vznesl, a konstatovala, že uvedené námitky byly uplatněny již v předchozím řízení v rámci obhajoby obviněného. Zabýval se jimi tudíž jak soud nalézací, tak i soud odvolací. Státní zástupkyně se ztotožnila s hodnocením soudu druhého stupně, pokud dovodil nepřímý úmysl obviněného s těžkým následkem, který způsobil poškozené intenzivním úderem pivní lahve do hlavy, kde je uložen životně důležitý orgán – lidský mozek, což nepochybně věděl. Podle státní zástupkyně meritorní rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutné napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné a to v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013 sp. zn. 11 To 417/2013 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud je nucen připomenout, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí taktéž posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279 /03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03).
V dovolání podaném z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání obviněného pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku a právě tím vymezit rozsah svého dovolání. Proto musí důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě směřovat vždy proti konkrétní přesně určené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitka by měla být vyargumentována konkrétními skutečnostmi brojícími proti určité právní kvalifikaci. Nelze se tudíž spokojit pouze s obecným tvrzením dovolatele, že skutek není trestným činem. (Srov. k tomu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Nejvyšší soud již dříve opakovaně judikoval, že vzhledem k jeho postavení jako soudu dovolacího a taxativně vymezeným dovolacím důvodům zakotveným v trestním řádu není možné využít institutu dovolání pro opakované namítání totožných skutečností jako v odvolání jenom proto, že dovolatel není spokojen s výsledkem odvolacího řízení.
Argument dovolatele o absenci subjektivní stránky stíhaného činu sice představuje námitku relevantně uplatněnou s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak dovolatel ji uplatnil již ve svém řádném opravném prostředku, a posléze ji znovu opakuje i v dovolání, ačkoli se jí dostatečně zabýval odvolací soud a náležitě se s ní vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení. Zde odvolací soud taktéž vysvětlil, proč nemohl být předmětný skutek posouzen pouze jako dokonaný přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto odkazuje na patřičné pasáže rozhodnutí soudu druhého stupně, který v něm mimo jiné i řádně vyhodnotil procesní nepoužitelnost výpovědí zasahujících policistů G. J. a P. K. Dovolání obviněného je proto zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného O. B. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c